19.5.2024 | Svátek má Ivo


SPOR: Izraelsko-palestinské ‚dvoustátní řešení‘

23.4.2024

Mohou USA a evropské státy uznat „Palestinu“ jako mírumilovný „stát“, když její vláda – Palestinská samospráva – nadále financuje terorismus? I kdyby Izrael nabídl Palestincům území a k tomu miliardy dolarů, tak to negativní postoj islámu nezmění. Skutečná půda vyměněná za nehmotný mír a miliardy dolarů postoj Palestinců nezmění – jen jim umožní si koupit lepší zbraně. Úspěšná by mohla být pouze převýchova, pokud by fungovala. Ti, kdo chtějí uznat a prosadit Palestinský stát, chtějí – ať už vědomě či nevědomě – zničit Izrael. (Foto: iStock / Getty Images)

Právě před Velikonocemi navrhl v časopisu Foreign Affairs další vzkříšení „dvoustátního řešení“ bývalý dvojnásobný americký velvyslanec v Izraeli Martin Indyk:

„Údajně mrtvé dvoustátní řešení... vzkříšené americkým prezidentem Joem Bidenem a nejvyššími představiteli jeho administrativy... je jediným způsobem, jak vytvořit trvalý mír mezi Izraelci, Palestinci a arabskými zeměmi na Blízkém Východě.“

„Jako by nepředstavitelná válka mohla přinést představitelný mír.“

Je zvláštní, že stejně jako prezident Joe Biden a jeho nejvyšší představitelé národní bezpečnosti ignoruje pan velvyslanec jednu zásadní věc: radikální islám nebude na území, které v minulosti dobyli muslimové (Dár al-islam, dům islámu), tolerovat existenci suverénní neislámské entity, jako je Izrael. Většina Palestinců se vyjádřila neuvěřitelně přímočaře – pro izraelský stát zde není místo.

Jakkoliv to Západ nechce vidět, tak palestinští islamisté a Íránská islámská republika jsou zapojeni do džihádisticko-nábožensko-nacionalisticko-vojensko-teritoriálně-diplomatického konfliktu s izraelskými Židy.

Vedou válku proti Židům, aby dokázali, že čas naplnění „božího slibu“ Židům stále nenastal a že by Židé měli opustit Izrael a vrátit se tam, odkud přišli.

„Lide můj! Vstupte do Svaté země, kterou vám Bůh zaslíbil, a neobracejte kroky své, abyste se neobrátili v ty, kdož ztrátu utrpí!“ (Korán 5:21)

„A dali jsme lidu, který utiskovali, v dědictví východní i západní části země, jíž jsme požehnali. A tak se splnilo překrásné slovo Pána tvého vůči dítkám Izraele, neboť věru trpěliví byli. A zničili jsme dílo Faraóna a lidu jeho i vše, co zbudovali.“ (Korán 7:137).

„A řekli jsme poté dítkám Izraele: „Obývejte tuto zem, a až přijde čas slíbený Hodiny poslední, v houfu vás přivedeme!“ (Korán 17:104).

I kdyby Izrael nabídl Palestincům území a k tomu miliardy dolarů, tak to negativní postoj islámu nezmění.

Boj proti Židům začíná verši jako:

„Bojujte proti těm, kdož nevěří v Boha a v den poslední a nezakazují to, co zakázal Bůh a Jeho posel, a kteří neuctívají náboženství pravdy, z těch, kterým se dostalo Písma, dokud nezaplatí bez reptání daň, jsouce poníženi.“ (Korán 9:29)

Židé, zvláště ti, kteří žijí v Izraeli, džizju neplatí a nejsou pokořeni.

28. září 2011 Rada bezpečnosti OSN projednala žádost „Palestiny“ o přijetí. Jedním z kritérií pro přijetí je, že mohou být přijaty pouze „mírumilovné státy, ochotné přijmout závazky Charty Spojených národů, které jsou schopny a ochotny tyto závazky plnit“. Přinejmenším toto kritérium dnes stále ještě není splněno.

„Palestina“ se bohužel neprojevila jako „mírumilovná země“ a Palestinci nejsou „národ“. Jak v roce 1977 uvedl člen výkonného výboru OOP Zuheir Mohsen v rozhovoru pro nizozemský deník Trouw:

„Palestinský národ neexistuje. Vytvoření Palestinského státu je pouze prostředkem pro pokračování našeho boje proti Státu Izrael a naším stmelujícím prostředkem. Ve skutečnosti dnes není žádný rozdíl mezi Jordánci, Palestinci, Syřany a Libanonci. O existenci palestinského lidu dnes mluvíme pouze z politických a taktických důvodů, protože arabské národní zájmy vyžadují, abychom postulovali existenci ‚palestinského národa‘ proti sionismu.“

„Jordánsko, které je suverénním státem s definovanými hranicemi, nemůže z taktických důvodů vznášet nároky na Haifu a Jaffu, zatímco jako Palestinec mohu nepochybně požadovat Haifu, Jaffu, Beerševu i Jeruzalém. Nicméně v okamžiku, kdy konečně získáme celou Palestinu zpět, nebudeme čekat ani minutu a Palestinu a Jordánsko sjednotíme.“

Palestinci jsou Arabové. Jejich vůdci se snaží zničit židovský stát. Těžko by se vzdali svého cíle vysídlit Izrael, ukončit výchovu k nenávisti a přijmout závazky obsažené v Chartě Spojených národů. Byli by pak označeni za zrádce, a to by pro ně byl rozsudek smrti, jako to byl rozsudek smrti pro egyptského prezidenta Anwara as-Sádáta, který s Izraelem v roce 1979 podepsal mírovou dohodu.

Mohou USA a evropské státy uznat „Palestinu“ jako mírumilovný „stát“, když její vláda – Palestinská samospráva – nadále financuje terorismus vyplácením mezd uvězněným teroristům a jejich rodinám z amerických finančních darů, čímž porušují americký zákon Taylor Force Act, který se v USA stal „zákonem země“?

„Palestina“ není schopna být „mírumilovnou“ entitou. I deklarované přání změnit Chartu OOP bylo jen pouhým divadélkem. I „nová“ charta, která nebyla nikdy ratifikována, nadále nařizuje „osvobození celé Palestiny“.

Podle Jewish Institute for National Security Affairs (Židovského institutu pro záležitosti národní bezpečnosti):

„Jsou tací, kteří by vás mohli přesvědčovat o tom, že Charta OOP byla pozměněna v dubnu 1996 (kdy byla skutečně postoupena výboru, tím to však skončilo) a znovu v roce 1998, kdy Arafat napsal prezidentu Clintonovi, že výkonný výbor vyloučil články, proti kterým byly námitky. Ale pokud by v roce 1996 byla Charta OOP skutečně změněna, proč by Arafat psal prezidentovi v roce 1998?“

Původní charta, která je stále k dispozici v původním arabském znění, uvádí:

  • „Palestina je nedělitelnou územní jednotkou s hranicemi, které měla během britského mandátu.“ (článek 2).
  • „Palestinští Arabové mají zákonné právo na svou vlast... poté, co dosáhnou úplného osvobození své země...“ (článek 3).
  • „Ozbrojený boj je jediný způsob, jak lze osvobodit Palestinu.“ (článek 9)
  • „Akce vojenských komand tvoří jádro palestinské lidově osvobozenecké války.“ (článek 10).

Vyplývá snad z tohoto, že je Palestinská samospráva schopna žít s židovským státem v míru?

Od Dohody z Osla z roku 1993, podle níž měla OOP skončit s terorismem, se až dosud v Izraeli téměř denně odehrávají teroristické útoky podporované Palestinskou samosprávou. V televizi Palestinské samosprávy vyzval 14. února 2005 palestinský prezident Mahmúd Abbás k propuštění všech palestinských vězňů. Prohlásil, že udělali jen to, co jim „Palestinská samospráva nařídila... On [vězeň] mi může říct, že to, co udělal, jsem mu nařídil já a že jsem za něj zodpovědný.“

V televizi Al-Arabíja pak 16. června 2007 představitel Fatahu a Palestinské samosprávy Mohammed Dahlan uvedl:

„Čtyřicet procent mučedníků v této intifádě byli příslušníci palestinských bezpečnostních sil... a Hamás zlikvidoval Palestinskou samosprávu, která bránila polovinu vůdců Hamásu a jeho vojenské křídlo....“

Očekává se, že americký prezident Joe Biden a jeho poradci v zájmu „revitalizace“ Palestinské samosprávy přinutí Fatah, OOP a další palestinské představitele, aby se vzdali své moci a byli nahrazeni takzvanými „technokraty“. Ale i palestinští „technokraté“ byli vychováváni k nenávisti a boji proti Židům. Skutečná půda vyměněná za nehmotný mír a miliardy dolarů postoj Palestinců nezmění – jen jim umožní si koupit lepší zbraně. Úspěšná by mohla být pouze převýchova, pokud by fungovala, jako tomu bylo například během denacifikace Japonska po 2. světové válce. Srdce islamistů si za dolary nekoupíte.

Mohlo by to fungovat, pokud by Palestinci usoudili, že se jim okolní svět vzdaluje a oni zůstávají pozadu. Když teď vlak vyjíždí ze stanice, tak by do něj raději měli rychle naskočit.

Žádná Bidenova „revitalizace“ prostřednictvím „technokratů“ ale bohužel nemůže fungovat. Jak vysvětlil novinář Daniel Greenfield:

„Co je to ‚technokratická vláda‘? Je to fasáda pro teroristy a budou v ní manažeři neziskových organizací, akademici a ekonomové schopní jednat s mezinárodním společenstvím a získávat zahraniční pomoc.“

„Hamás oficiálně součástí této ‚technokratické vlády‘ nebude, ale bude tuto loutkovou vládu ovládat.“...

„Přesně to chtějí Bidenova administrativa a EU slyšet, ale zatímco Katar pomáhá sestavit novou ‚technokratickou‘ fasádu pro teroristy, tak moskevský summit jasně ukázal, že skutečnou agendou nové vlády bude teror proti Izraeli a USA...“

„Palestinská samospráva poskytuje dvě sady vzájemně si odporujících ujištění. Západním diplomatům říká, že PS sjednotí ‚palestinský‘ lid v Palestinském státu a ukončí konflikt. Hamás, Palestinský islámský džihád a další teroristické skupiny zase ujišťuje o tom, že je i nadále absolutně odhodlána vést válku za zničení Izraele.“

„’Technokratická vláda’ poskytne Bidenově administrativě a dalším vládám věrohodné ospravedlnění, které bude krýt další financování teroristů.“

„Moskevský summit jasně ukázal, že technokratická palestinská vláda se terorismu nevzdá, ale bude ho krýt. A díky tomu konflikt na Blízkém východě neskončí, ale naopak se vyostří.“

Jak mohou izraelští Židé věřit palestinským vůdcům, kteří mají ruce od krve a kteří platí lidem za vraždy Židů – „Pay for Slay“ je v podstatě pracovní program – a populaci mužů, žen, dětí a dokonce i „technokratů“, kteří byli celá léta vychováváni k vraždění Izraelců, k mučednické smrti a k cestě do ráje?

Jak mohou Izraelci znovu uvěřit tomu, že jim nějaká „mírová dohoda“ přinese mír?

Muslimská právní doktrína nepovažuje uzavření mírové smlouvy s nepřítelem za něco komplikovaného:

„Ze své podstaty musí být smlouvy dočasné, protože v muslimské právní teorii je normálním vztahem mezi muslimskými a nemuslimskými územími válka a ne mír... Svatá válka nemůže být pozastavena na více než deset let. Pokud by to bylo nutné, příměří může být obnoveno na dalších deset let.“ (Majid Khadduri, War and Peace in the Law of Islam, John Hopkins Press, Baltimore, 1955, str. 220).

V roce 1994 se tehdejší palestinský prezident Jásir Arafat odvolával na islámského proroka Mohameda a na Hudajbíjskou smlouvu podepsanou v roce 628 n. l. mezi Mohamedem vládnoucím v Medině a kmenem Kurajšovců ovládajícím Mekku. Smlouva měla platit po dobu deseti let. O méně než dva roky později, poté, co se poměr sil v oblasti změnil, Mohamed shromáždil armádu, zaútočil na Kurajšovce a Mekku dobyl.

Jásir Arafat 18. dubna 1998 v egyptské televizní stanici Orbit uvedl:

„Navrhuji, abychom byli zticha. Respektujeme dohody stejně, jako prorok Mohamed... respektoval dohody, které podepsal...“

Jak mohou izraelští Židé věřit, že uznání Palestinského státu Spojenými státy a dalšími zeměmi, jako jsou Francie, Španělsko, Irsko, Slovinsko, Velká Británie a další, přinese mír? Tyto země nemají k prosazení závazků přijatých „Palestinou“ v potenciální mírové smlouvě žádné prostředky a mají ještě menší vůli jakékoliv prostředky použít.

Jak může někdo věřit tomu, že poskytnutí větší moci, byť bez suverenity, „revitalizované“ Palestinské samosprávě, nepovede k další válce? Izrael bude stále muset chránit svou bezpečnost, a to jak během jakéhokoliv přechodného období, tak i po něm a řev „okupace!“ nepřestane. Připomeňme si, že výkřiky o „okupaci“ se po stažení Izraele z Pásma Gazy v roce 2005 ozývaly ještě více, přestože v Pásmu Gazy nezůstal ani jeden Žid.

Uznání „Palestiny“ jako státu – i kdyby byla údajně „demilitarizovaná“ – by jí umožnilo uzavírat vojenská spojenectví a „obranné dohody“ s kýmkoliv, koho by si vybrali – s Čínou, Ruskem, Íránem.... Takový stát by mohl sloužit jako základna – podle „Desetibodového plánu“ OOP z roku 1974 – pro zabrání „zbytku“. Co kdyby takový stát otevřel brány svého území celé diaspoře 14 milionů „Palestinců“, muslimů a dalších, kteří by se rádi zapojili do boje proti Izraeli?

Stejně alarmující je to, že USA údajně požádaly Katar – hlavního patrona Hamásu od roku 2007 – aby provozoval údajně dočasné molo v Gaze, které se v současné době plánuje, za účelem dodávání údajné „humanitární pomoci“. Kromě důkazů, že Hamás krade humanitární pomoc a buď ji hromadí (zde a zde), nebo ji prodává Gazanům na černém trhu za ceny, které si může dovolit jen málokdo, se musíme ptát: Co se bude skrývat v dodávkách humanitární pomoci? Pod vedením Kataru vydrží „demilitarizace“ pravděpodobně méně než týden.

Ti, kdo chtějí uznat a prosadit Palestinský stát mají – ať už vědomě či nevědomě – za cíl zničení Izraele.

Mír nastane až tehdy, když Židé, Američané a Evropané podpoří ty, kteří bojují za zachování civilizace, nikoliv za zachování terorismu.

Michel Calvo se narodil v Tunisu v Tunisku. Je expert na mezinárodní právo a zastupoval Izrael u Mezinárodního arbitrážního soudu. Je autorem knihy The Middle East and World War III: Why No Peace? s předmluvou plk. Richarda Kempa, CBE.

Překlad původního textu: The Israeli-Palestinian ‚Two State Solution‘
Překlad: Libor Popovský, Helena Kolínská

Poskytl Gatestone institute