Ta scéna se mi hluboce vryla do paměti. Jak by také ne, na politické scéně se něco takového jen tak nevídí. Možná si také pamatujete, jak těsně po volbách do Národní rady SR předstoupili před kamery Iveta Radičová a Richard Sulík, druhý jmenovaný pravděpodobně v ne zcela střízlivém stavu. Jeho velmi svérázný komentář k volebnímu neúspěchu nacionalistů Jána Sloty odměnila budoucí premiérka nesmrtelnou větou: "Riško, drž balónik a čakaj."

Tak se i stalo. Slovenský tisk za poslední rok celkem neskrýval svůj názor, že většina programových priorit Slobody a solidarity neprošla. Jeden příklad za všechny, plánovanou legalizaci marihuany zablokovali koaliční partneři z konzervativního KDH. Buď jak buď, SaS, která získala ve volbách na místní poměry nemalou podporu 12 % voličů (což je jen o tři procenta méně než nejsilnější vládní strana SDKÚ a o čtyři procenta více než zbylé dvě vládní strany), se rozhodla nepodpořit další navyšování EFSF. Je přitom hodno pozornosti, že proti eurovalu, jak je tento mechanismus populárně nazýván, se před volbami výrazně stavěla i SDKÚ Mikuláše Dzurindy, nicméně jejich zásadovost se tak nějak vytratila. Richard Sulík navíc svému odporu udělal velice dobrou publicitu nejen na Slovensku, ale i v zahraničí.

Potíž spočívá v tom, že co přijde z Bruselu, se přece neodmítá, a proto není možné, aby si některá z koaličních stran dovolila zásadový postoj a dodržela své sliby. Koalice se tedy pokusila přesvědčit SaS vydíráním. Jinak se spojení hlasování o eurovalu s důvěrou vládě totiž nazvat nedá. Všem muselo být jasné, že když je otázka postavena takto, nedá se počítat s hlasy od opozice. A lidé kolem Richarda Sulíka budou postaveni do situace, kdy buďto položí svou vlastní vládu, která je tak trochu malým volebním zázrakem, nebo musí opustit svůj názor a přesvědčení a udělat ze sebe před celým Slovenskem pitomce.

Jsem přesvědčen, že do této chvíle možná byla nějaká dohoda přípustná, ostatně spekulací na toto téma ve slovenském tisku nebylo málo, ale nikdo nemůže čekat, že Sloboda a Solidarita podlehne tvrdému vydírání. Není mi zcela jasná motivace, proč k tomuto spojení eurovalu s otázkou důvěry vládě vůbec došlo, protože muselo být všem zúčastněným zcela jasné, že takové vyhrocení situace je cestou do pekel. Jako jediná možnost se nabízí snad jen teorie o odstavení příliš nezávislé a vcelku (s ohledem na její funkci) populární Ivety Radičové. Jde ovšem pouze o teorii bez mně známých důkazů. Realitou ovšem je, že profesorka Radičová se rozhodla v příštích volbách nekandidovat. Proč taky, nemá to zapotřebí, což je ovšem škoda.

Stalo se tedy, co se muselo stát. Liberálové z SaS si stáli na svém a dali všem najevo, že jejich názor a přesvědčení je jim milejší než posvátná kráva vládní stability. Ostatně, jsem poměrně zvědav, zda se jim povede sebrat potřebných třicet podpisů pod stížnost k Ústavnímu soudu, směřující proti opakovanému hlasování, to by ovšem bylo asi na samostatný článek.

Problém pro ostatní vládní strany ovšem spočívá v tom, že voliči názorovou stabilitu Slobody a Solidarity vidí a projevilo se to již v nejblizším průzkumu volebních preferencí, který byl zveřejněn i na webu Lidových novin. Liberálové vyskočili vysoko nad ostatní koaliční strany a dostihli i Smer-SD, která se zatím vznášela v éterických výšinách, o kterých mohly ostatní strany jen snít. Může se tedy velice dobře ukázat, že SDKÚ, Most-Híd a KDH udělaly velmi zásadní chybu a otevřely Richardu Sulíkovi cestu k alespoň krátkodobé dominanci na pravé části politického spektra.

Možná, že si lídři ostatních koaličních stran mysleli, že Richard Sulík bude jenom "čakať a držať balónik", ale v tom se ošklivě spletli. Možná, že pro ně bylo nepochopitelné, že někomu bude bližší držet se svého přesvědčení než láska ke křeslu předsedy Národní rady a potažmo k různým korytům a korýtkům. Spletli se, Riško už balónik nedrží.