Přiblíží vrchní velitel invaze Rusko k cíli? Uvidíme

Pamětníci srpna 1968 i fanoušci historie vědí, že vrchním velitelem invaze do Československa byl maršál Sovětského svazu Ivan Jakubovskij. Fajnšmekři vědí i to, že už dva roky po invazi byl vyznamenán titulem Hrdina Československé socialistické republiky.

V téže době věděl skoro každý, že vrchním velitelem amerických sil ve Vietnamu je generál William Westmoreland, poté náčelník generálního štábu. Každá velká vojenská akce, invaze nebo válečné tažení musí mít svého vrchního velitele, který razí strategii a koordinuje její naplňování, ale též nese odpovědnost za neúspěchy, průšvihy, ba zločiny.

V tomto smyslu je s podivem, že ačkoliv ruská válka na Ukrajině pokračuje už měsíc a půl, její vrchní velitel byl v Moskvě jmenován až teď. Podle důvěryhodných západních zdrojů jím má být generál Alexandr Dvornikov, bývalý vrchní velitel ruských vojsk v Sýrii.

Moskva jeho jmenování veřejně nepotvrdila. Snad i proto, že pak by její „speciální vojenská operace“ vypadala opravdu jako válka a to se nesmí pod trestem říkat. Ale ať už to bude generál Dvornikov, či jiný, jmenování vrchního velitele cosi naznačuje: „neválka“ přináší daleko větší problémy, ztráty i škody, než Moskva očekávala, a tak slabé vojenské úspěchy, že je třeba to řešit nějak zásadně. Což o něčem svědčí.

Za prvé o tom, že Moskva je v časové tísni. Za čtyři týdny je tu 9. květen, datum pro Moskvu takřka posvátné. Symbolizuje její největší vítězství v historii, porážku Hitlera a německého nacismu. Každý rok se 9. květen ztělesní ve velké vojenské přehlídce. Lze letos konat takovou přehlídku a neslavit přitom vítězství nad „nacisty“ na Ukrajině? Či alespoň nějaké hmatatelné úspěchy? Za to bude zřejmě odpovídat jmenovaný vrchní velitel invaze.

Hlavním důvodem jeho jmenování je podle informovaných zdrojů potřeba koordinace mezi různými velitelstvími. Na tom dost je, jak svědčí pohled na mapu frontových linií. Ruská armáda teď zlomila hůl nad plány dobytí Kyjeva a chce získat hmatatelný, na mapě názorný úspěch na východě a jihu – například obsadit celý Donbas a k tomu celé mořské pobřeží až k… To se teprve uvidí.

Generál Dvornikov má zkušenosti z druhé války v Čečensku a ze Sýrie coby vrchní velitel ruských jednotek. Paralely se Sýrií se užívají hojně, ale neměly by se přehánět. Připomeňme, že tam Rusové přišli na pozvání prezidenta, že Asad ovládal metropoli a celé jádro země (až na Aleppo, jež mu získaly teprve ruské nálety), že tíhu pozemních bojů nesly syrské jednotky a íránské Revoluční gardy, zatímco Rusové nasazovali především letectvo. Leč prokázali schopnost koordinace – s Íránci bojujícími na zemi, s Izraelci, kteří íránské zbrojní konvoje letecky napadali, i s Američany, jejichž vojáci bojovali proti Islámskému státu.

Jen málo z toho platí pro Ukrajinu. Hlavním cílem nasazení v Sýrii bylo udržet její celistvost. Hlavním cílem invaze na Ukrajinu je tento stát pokořit, rozvrátit, rozdrobit. Vypadá to tak, že Moskva může zaznamenat územní zisky na Donbasu a na mořském pobřeží. Ale představa, že generál Dvornikov získá titul Hrdina Ukrajiny po vzoru maršála Jakubovského u nás, je z říše fantazie.

LN, 11.4.2022