Už od dob Gorbačova byla během diplomatických jednání spojených se sloučením Německa řeč o tom, že se bude vytvářet nějaká nová evropská forma mírové koexistence mimo NATO, ve které bude začleněné i Rusko s Ukrajinou. Tato jednání pokračovala v podobném duchu i za Jelcina, nicméně vždy zůstalo u ústních slibů a garancí (i mezi prezidenty), v konečných smlouvách to tak nikdy explicitně vyjádřeno nebylo. To je vlastně podstata argumentace ruské strany. Pak byla podepsaná Budapešťská smlouva o celistvosti Ukrajinských hranic a posléze státy střední a východní Evropy požádaly o vstup do NATO.

Putin a generálové

Budapešťská smlouva byla porušena anexí Krymu, to je zase dnešní argument Západu. Německo s Francií se údajně od začátku stavěly zdrženlivě k členství Ukrajiny v NATO, dnes již má podobný přístup i USA, nicméně vyslovit to oficiálně by v kontextu vývoje situace dnes asi bylo projevem slabosti před Ruskem, myslel jsem si ještě pár dní před rozpoutáním války. Teď je situace ještě komplikovanější.

Rusko se momentálně dopustilo mezinárodního zločinu agrese, za což nese mezinárodněprávní odpovědnost, individuální trestněprávní odpovědnost ovšem nese i prezident Putin, jelikož se jako čelný představitel imperialistického státu vykonávajícího vojenskou agresi proti státu sousednímu podstatnou měrou podílel na její přípravě a vykonání. K islámskému terorismu se přidal i státní terorismus ruský, jenž je dle mého názoru pro svobodný svět ještě mnohem nebezpečnější než terorismus islámský.

Aby nedocházelo k nějakým zbytečným omylům, chtěl bych podotknout, že s Ruskem výhledově počítám jako s partnerem a možná časem i členem Evropské unie. Myslím si, že se jedná o našeho důležitého kontinentálního souseda a není možné tento geopolitický aspekt přehlížet. Svým způsobem i dokáži pochopit ten Putinův narativ, jenž dlouhodobě vedl, tu hluboce uraženou ruskou ješitnost, nemalý aspekt té krize. Rusko se podle mne může cítit „podvedeno“ a postaveno na vedlejší kolej v procesu, kde mělo podle něj mít důležité zásadní slovo.

Ale agrese a okupace Ukrajiny je prostě naprosto neomluvitelný čin, nechápu, proč k tomuto definitivnímu kroku prezident Putin přistoupil. Válka je to nejhorší možné řešení ze všech a Rusko nikdo vojensky nenapadl, to je prostě neomluvitelné. Putin tím bohužel vytváří velký problém, který bude trvat několik generací. A jsem přesvědčen o tom, že jedná zcela proti strategickým zájmům ruského národa. Škoda. Měl podle mne všechny trumfy v rukou a stačilo jen vyčkávat, řekl bych.

Japonský tanec buto je stejně strohý, syrový a absurdní jako současná okupace Ukrajiny. Perfomanci jsem provedl někdy na počátku devadesátek a je součástí delšího celku, jenž je ovlivněn kapitolou Zpověď Nikolaje Stavrogina z románu Běsi od Fjodora Nikolajeviče Dostojevského.

Sibiřští lidé, mír a harmonie.

Ukrajinští lidé, mír a harmonie.

Stop válce. Stop okupaci Ukrajiny.

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem