RUSKO: Klaun proti obru
S potěšením jsem shlédl dialog zástupce lidu z Řeporyjí u Prahy Novotného se zástupci putinovského Ruska v ruské státní televizi. Jsem rád, že jsem se dožil toho, že po oněch strašných letech nacistického a komunistického teroru, 1939-1989, může normální český člověk říci v ruské televizi svůj názor – i když jen krátce, před tím, než ho vypnou. Hlas z Řeporyjí zastupoval prostou pravdu proti patetickým lžím z východu.
Na straně Ruska stáli v dialogu Putinovi nejoblíbenější novináři, manželé Olga Skabejevová a Jevgenij Popov a v prezentaci jejich Pravdy je kryl kalašnikov – totiž v prezentaci jejich „pravdy“ je kryl Leonid Kalašnikov (jeho portrét zde). Proti zákeřnému ruskému medvědovi stál – v nejlepší české tradici – klaun, který medvědovy lži a výhrůžky řádně zesměšnil. Zástupci Ruska se nechali slyšet, že to byli Češi, kteří v jejich rodné zemi rozpoutali občanskou válku s miliony obětí, ale na druhé straně že většina obyvatel Česka jsou normální lidé a že blázen Novotný jde proti nim, jsa hlupák a darebák. Nadávky byly projevem prohry medvěda s klaunem. Každý ať si zvolí stranu: být normální podle Kalašnikova a spol. nebo bláznem s Novotným.
Pravda je, že někteří obyvatelé Česka, obzvláště starší s kořeny v oněch budovatelských letech socialismu, se neodpoutali od posvátné úcty k ruskému obru dodnes, ať jsou zveřejněné doklady o jeho zločinech sebedrastičtější. Obdiv k Rusku se ovšem nevyhnul ani mnoha lidem na Západě, protože i tam ruská propaganda intensivně pracovala. Trumfem obdivovatelů medvěda je vítězství nad Hitlerem. Jak napsal jeden z našich kolegů na Psu před několika dny: „každá ruská rodina má své mrtvé z Velké vlastenecké války... Nesmrtelný pluk je, když lidé jdou s jejich fotografiemi a uctívají tím jejich památku. Bývá to statisícová demonstrace a ten pochod je vskutku impresivní, až vám běží mráz po zádech.“
Mému kolegovi běží mráz po zádech, když vidí ruský pluk – mně když vidím, jak je ruská propaganda, i přes opakovaná demaskování, po více než sto let nevykořenitelná. Od protokolů siónských mudrců, přes zprávy o úspěších v kolektivizaci a budování socialismu, až po idylické obrázky z putinovské pravoslavné demokracie. Jako malé dítě v komunistické škole jsem také věřil, že Sovětský svaz osvobodil Prahu, zachránil svět před Hitlerem a pomáhal v nastolení spravedlivého řádu na celém světě. Později se mi však dostaly do ruky texty, které ukazovaly, že osvobození různých území bylo výsledkem dohod mezi spojenci, a že v případě většiny neruských zemí vlastně ani nešlo o osvobození, ale o okupaci, neboť málokdo na Ukrajině, ve Finsku, v Lotyšsku, Litevsku, Estonsku, Polsku, Maďarsku, Rumunsku nebo Bulharsku si přál být osvobozen Rusy.
Jako každý, kdo občas čte, jsem se dozvěděl, že Sověti by s Hitlerem prohráli bez americké pomoci, která zahrnovala letadla, auta, tanky, lodě, střelivo, materiál na boty a uniformy, stroje a tovární vybavení, potraviny a suroviny. Kromě toho jsem se časem dozvěděl, že Stalin Hitlera obdivoval a spoléhal se na něj ještě dlouho po tom, co byl Hitlerem přepaden, přičemž zprávy o Hitlerově zradě dlouho považoval za dezinformaci a sabotáž vnitřních nepřátel, které během celé své vlády aktivně vyhledával a likvidoval. Ale i Hitler Stalina obdivoval, a Goebbels v denících přiznával, že se od Rusů hodně naučili. Nakonec jsem nemohl nenarazit na fakta o aktivní podpoře Ruska Hitlerovi v jeho výbojích, před tím než se obrátil proti Rusku.
Kdo nemá čas se moc hrabat v knihách, snadno se dojme sovětským hrdinstvím, neboť jejich filmy jsou dobře režírované a bohatě doprovázené patetickou hudbou. I nacisti měli dobré filmy doprovázené hudbou Wagnera, ale ty byly po válce postaveny mimo zákon a tak zůstaly jen sovětské. V ruských filmech však nevidíme, jak hrdinná rudá armáda znásilňuje všechny ženy na „osvobozených územích“ (dva miliony, viz Beavor), jak se vojáci vrací z války rovnou do Gulagu (mimo jiné 1,5 z 1,8 miliónů zajatců, viz Beavor). Ve filmu nevidíme, jak matce na rozkaz komunistické strany zemře dítě hladem a ona jej vaří v polévce, aby ostatní přežili (viz Applebaum). Nijak se nepropaguje, že hrdina Walter Wallenberg, který zachránil před zaplynováním tisíce lidí, byl nakonec sám zaplynován Sověty v laboratoři na vývoj biologických zbraní v roce 1947 (viz Sudoplatov). Rusové ve filmech neukázali, jak desetitisíce žen a dětí zmrzly za polárním kruhem jako nepřátelé socialismu, a neukázali ani střelbu do dětí a vyhlazování celých vesnic plynem (Jakovlev).
Kalašnikov a spol. se v diskusi s Novotným zmínili o Varšavském povstání, ale opomenuli říci, že Rusové v roce 1939 zastřelili 15 000 polských důstojníků (viz Allen), a v roce 1944 čekali před Varšavou, až Němci zabijí 200 000 lidí a srovnají město se zemí, a pak teprve vstoupili do mrtvého města. Kalašnikovci též nevysvětlili ruskému divákovi, proč by měli být sovětští vojáci za války loajální více Stalinovi než Hitlerovi, když se na Ukrajině měli za Hitlera lépe než za komunistů, kteří v plánovaných hladomorech zabili před válkou osm milionů lidí (viz Applebaum). Nevysvětlili diváku ani, proč český blázen Novotný může mít výhrady k Rusku, které Novotného zemi okradlo nejen o normální život jeho obyvatel v průběhu 44 let, ale i o tisíce miliard dolarů, nemluvě o tisících zabitých (což by ruského diváka dojalo ze všeho nejméně).
Je zvláštní, že ti, kteří se dojímají nad pohádkami o ruském bohatýru, co zachránil svět, jsou slepí k tomu, jak bohatýr falšuje medaile na olympiádě, tráví britské občany nervovým jedem, zabíjí vlastní novináře, a přes svůj marxistický původ se křižuje v pravoslavném kostele. Doporučuji svým rusofilním kolegům a i ostatním lidem dobré vůle aby si, přes odpor ke čtení a i přes své dětské iluze, přečetli alespoň jednu ze jmenovaných knih; věřím, že pak se postaví za pana Novotného.
Ať je Západ jakkoli oslaben politicky korektním morem, stojí za to se bránit nejen proti tomuto moru, ale i proti pravoslavnému marxismu z východu. Západní levice vždy byla k Rusku shovívavá, a Rusko ji podporovalo. Rusko nemůže Západ ohrozit svou ekonomikou, která je na úrovni Španělska, ale jen svým podvracením a svými jedy a radioaktivitou. Pro přežití je prostě nutná jednota. V Česku to znamená jednotu mezi kavárnou a hospodou.
Anne Applebaum, Rudý hladomor: Stalinova válka proti Ukrajině, Beta-Dobrovský, 2018;
Alexandr Jakovlev, Rusko plné křížů, Brno, 2008;
Allen Paul, Katyň, Stalinský masakr a triumf pravdy, Knižní klub, 2008;
Antony Beevor, Berlin-The Downfall 1945, Penguin Books, 2002;
Pavel Sudoplatov, Special Tasks, Great Britain, 1994;
