Slabost Západu a zvlášť Spojených států vedených senilním Bidenem povzbuzuje násilné režimy od Iránu až po Rusko – zavraždění Navalného je symptomem i důsledkem této slabosti. V letech 2009-2013 zahájil Barack Hussein Obama politiku „znovunastavení“ vztahů s Ruskem (resetting, zde) s cílem distancovat se od postojů předchozí Bushovy vlády, která se stavěla kriticky k Putinově totalitní politice; okamžitým výsledkem tohoto „resetu“ bylo obsazení Krymu v roce 2014. Koncem srpna 2021 řídil prezident Biden zmatené stažení posledních amerických jednotek z Afganistánu, které sice bylo dobrovolné, ale mělo všechny znaky ostudné porážky – Američané ve zmatku zanechali na místě zařízení za miliardy dolarů, a Talibánu padly do rukou stovky Afgánců, kteří Američanům pomáhali; přesně za půl roku, koncem února 2022, napadlo Rusko sousední Ukrajinu.

Smířlivost začal Biden projevovat i k Iránu, který slibuje vymazat Tel Aviv z mapy. Nejen, že nepodnikl žádné kroky, aby zabránil jadernému vyzbrojení iránských ajatolláhů, ale na znamení „dobrých úmyslů“ dokonce uvolnil šest miliard dolarů pro vládu v Teheránu v září 2023 – hned v říjnu napadly proiránské skupiny z Gazy, Jemenu a Libanonu Izrael. USA sice svého tradičního spojence politicky i vojensky podpořily, ale Biden se snaží vyzařovat „vyváženost“, aby si nepohněval spojence v muslimských zemích, a hlavně aby před volbami získal rostoucí počet muslimských voličů doma. Tuto vyváženost projevuje výzvami k Izraeli, aby na Hamás přestal útočit. Údajně také Biden nařídil vyšetřování „nezákonného použití“ amerických zbraní ze strany Izraele, a před setkáním se svými muslimskými voliči prý řekl před několika dny, že Benjamin Netanyahu je sráč.

Svět se nezměnil, jako tomu bylo vždy platí stále, že ve vztazích mezi státy nerozhodují úmysly, argumenty nebo ideje, ale jen síla. Sílu USA mají, ale zdá se, že rezignovaly na její správné užití. Mezi hlavní obchodní partnery Spojených států patří Evropa, Mexico a Čína. Evropa nejen zcela rezignovala na svou vojenskou obranu, ale navíc si dala za cíl zlikvidovat i svou ekonomickou moc zavíráním elektráren a převáděním všech výrob do Číny. V Mexiku se smazal rozdíl mezi vládou a mafiemi; biskupové katolické církve vyjednávají dohody s narkomafií o placení výpalného se schválením nejen prezidenta Mexika, ale i papeže Františka, který schvaluje „vyjednávání třeba i s ďáblem“, když jde o mír, a výslovně se zmínil nejen o mexické mafii, ale i o ruském Putinovi (zde). Z tohoto Mexika proudí miliony zločinců přinášejících kulturu mafie do USA a tuto zemi ireverzibilně degradují; migranti také šíří byznys s drogami, který je z části organizován z Číny. Biden tuto migraci zuřivě podporuje. Kdo by se za takových okolností Ameriky bál?

Ruský vládce to vše klidně sleduje a volí vždy ten správný okamžik pro svá rozhodnutí; mírně našikmené oči, společné s masovým vrahem Leninem, a krysí výraz. Před pár dny nastal ten správný okamžik usmrtit člověka již dávno označeného černým křížkem (nezapomeňme, že Putin je křesťan). Navalnyj měl tu drzost, že se otevřeně vládci postavil, zveřejňoval fakta o jeho totalitních metodách i o jeho nakradeném bohatství. Putin se sice křižuje ale neodpouští. Byla otázka času, kdy bude odvážný nepřítel otráven nebo utlučen; fakt, že tělo nemůže být ukázáno pozůstalým ukazuje na druhou možnost. V zemi, kde sérioví vrazi jsou propuštěni z vězení výměnou za vojenskou službu, byl politický odpůrce izolován 300 dnů na samotce. Tak, jak Západ reagoval stále vlažněji na ruské provokace, tak se podmínky pro Navalného zpřísňovaly; k vymyšleným zpronevěrám byla přidána již zcela legrační obvinění typu „nabádání mládeže ke zločinu“ (což připomíná obvinění proti Sokratovi). Západ sice zapaloval svíčky za zavražděné v Buči, a dodával zbraně na Ukrajinu, ale to vše s mnoha omezeními, jako například že střelivo nesmělo dostřelit na ruské území, atpod., prostě, aby se Putin nezlobil, prostě aby Ukrajina nemohla vyhrát. Putin se nejen nezlobil, ale zcela se přestal bát. Západu se vysmívá do očí.

Kdo by se Západu bál. Jeho odpůrci mohou organizovat dovoz drog na Západ, financovat humanitní fakulty na západních univerzitách, odklonit letadlo a vybrat si z cestujících kdo se jim nelíbí, a dokonce mohou klidně i civilní letadlo sestřelit. Jeho představitelé mohou dávat ochotně naslouchajícím občanům Západu lekce z historie a těšit se z podpory různých „intelektuálů“ i „populistů“ na Západě. Mohou poslat sadisty do demokratické země, aby upekli miminka před očima rodičů a pak zorganizovat v OSN hlasování proti oné zemi. A co na to americký prezident? Zakopává, zadrhává, rozmlouvá s mrtvými, a hlavně chce klid; legálně zvoleného šéfa státu, který je jeho důležitým spojencem, nazývá „sráčem“. Biden bude sotva podruhé zvolen, a proto se Putin rozhodl jednat nyní.

Navalnyj byl na Západě a vrátil se do Ruska, přestože se ho předtím Putin pokusil zabít novičokem. Mohl žít jako vůdce opozice v emigraci, ale udělal to, co považoval za nejsprávnější. Projevil v boji proti totalitě nesmírnou odvahu. Navalnyj padl v boji za svobodu nejen Ruska ale i Západu. Je velikým hrdinou.

https://www.hegaion.cz/