Když jsem zaznamenal informaci o odvysílání hraného dokumentu o havárii atomové elektrárny v Dukovanech rakouskou veřejnoprávní ORF, byl jsem spíše udivený než překvapený.

Myslel jsem si totiž, že tenhle typ zakomplexovanosti máme ve střední Evropě za sebou. Mýlil jsem se. Jeho recidiva expanduje, v Rakousku zmíněným televizním dílem, ve slovensko-maďarských vztazích po řádění rowdies klubu Ferencváros v Dunajské Stredě, zcela zakomplexovaným pohledem poradců českého prezidenta na poslání a smysl předsednictví České republiky v EU, hloupým euroskeptickým klipem o tom, jak to Evropě osladíme, a mohli bychom pokračovat i dalšími příklady. Je pro mne samozřejmě otázkou v čem jsou kořeny této malosti a provincionalismu?

V Rakousku, které je vzorovým partajním státem, se pochopitelně nic neděje náhodou, od jmenování přednosty železniční stanice až po takovýto kalibr napadení sousedního státu veřejnoprávní televizí. Prvým příznakem českého komplexu Rakušanů je fakt, že nukleární elektrárna je i ve slovinském Kršku, stejně jako v sousedním Německu. Ale ORF si vybere zrovna Dukovany, a to bez ohledu na to, že není fakticky žádný podklad takové úvahy ve skryté či potenciální poruše, natožpak nehodě. Dukovany zřejmě fungují bezpečně a navíc nemalou část jejich výroby odebírají také rakouské domácnosti. Iracionálnost kroku ORF ale neexponuje tento spotřebitelský paradox. Neexponuje ani fakt, že stabilita bankovní skupiny Erste stojí a padá s Českou spořitelnou a s vklady a účty českých důchodců. Ani rakouská policie neodmítne používat škodovky, jakkoli jejich výroba běží také z energie zahrnující výkony jaderných elektráren. To není snaha o omezení vlastního komfortu, to je snaha naštvat domácí rakouské občany proti Čechům. Ale proč?

Již mnoho let jezdím, a obdobně tisíce našich občanů, do Rakouska lyžovat a zaznamenávám, jak se majitelé rakouských penzionů po počáteční opatrnosti dnes chovají více než zdvořile, oni se chovají přátelsky, srdečně a se zájmem. I toto chce ORF narušit? Uvědomuje si, jaký díl tržeb tvoří v rakouském turistickém průmyslu Češi a Moravané, na lyžích zimě, v létě v horách, na kolech, na golfu?

Nejvíc mne v úryvcích „dokumentu“ pobavila horlivá role rakouské armády v záchranné operaci. To opravdu nemá rakouská armáda nic lepšího na práci než dělat kompars v pokleslých televizních výtvorech?

Rakousko vyvázlo ze spoluodpovědnosti za druhou světovou válku a reparace neoprávněně. Vysmeklo se narozdíl od nás z ruské sféry vlivu a byla mu darována neutralita. Díky ní Rakousko nemuselo přispět ani dolarem na obranu Západu před komunistickou a sovětskou hrozbou. Nebylo v NATO, a přitom mělo jeho skryté záruky. Po pádu železné opony to byli Rakušané, kdo nejvíce vydělal na zaostalém českém spotřebitelském koši i v privatizaci podniků a bank. Přesto jsme to byli my, kdo odsunul Rusy ze střední Evropy a sjednotil celý region v NATO, bez Rakouska, samozřejmě. Když jsme vstupovali do EU, byli to Rakušané, kdo dělali největší obstrukce našemu členství, mimo jiné i kvůli Temelínu, a nebýt nižší odolnosti premiéra Zemana, nedosáhli by ani dohod z Melku. Rakušané vznášeli dosti nekvalifikované argumenty také proti případnému umístění protiraketového systému u nás. A nyní si rakouská armáda vezme roli komparsu ve fiktivním katastrofickém filmu ORF?

Dal bych ke zvážení, pokud se rakouští vojáci nudí v kasárnách, aby nám pomohli v našich rekonstrukčních a bezpečnostních operacích v afghánském Logaru, kde by pomohla každá, natožpak ozbrojená ruka. To by skutečně byl dobrý příspěvek v rakousko-českých vztazích, ale tam by musela rakouská armáda dělat záchrané operace doopravdy a s rizikem ztráty životů.

Není lehké připustit, že ve středoevropské politice nadále figurují národní mindráky, ať již mají jméno Slota nebo jeho maďarských protihráčů nebo jsou to rakouští protijaderní populisté a bulvární ORF. Domnívám se ale, že takové země by měly uskromnit svůj vliv v evropské politice. Například tím, že by se se svými sousedy podělily o společného komisaře v příští Evropské komisi, která bude menší než je počet členských zemí. Tak by například mohl být společný slovensko-český komisař, stejně jako maďarsko-rakouský nebo rakousko-německý.

Česká republika bude, během svého předsednictví, složení komise vyjednávat. Takovým řešením bychom to našim partnerům v Rakousku opravdu osladili.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6 a autorově blogu na www.aktualne.cz