RAKOUSKO: Mají máslo na hlavě...
Tak prý též Česko konečně dostihl válečný zločin, píše rakouský deník Die Presse. Mezi obcemi Dobronín a Kamenná na Jihlavsku byly odhaleny ostatky lidských těl. Údajně jde o oběti nelidské vraždy německých starousedlíků, určených před 65 lety k odsunu. Že by nic naprovedli...? Věřím, že policie odhalí též totožnost těchto nešťastných Němců, abychom věděli o nich vše; jak se chovali za války, co dělali a proč, jaký měli vztah k českým obyvatelům...
Spisovatelka Hermy Kennel napsala knihu „Bergesdorf“, což byl německý název obce Kamenná. Na základě subjektivního vyprávění pamětníků zveřejnila příběh, jehož oběťmi se 19. května 1945 mělo stát až 15 německých obyvatel obce Kamenná. Opilí místní Češi údajně hnali bývalé sousedy přes pole do lokality Budínka. Tam si oběti měly samy vykopat hrob, do něhož pak opilci zmasakrovaná těla naházeli. Obsah knihy tak posloužil de facto jako corpus delicti.
Pro mě je to děs, nesnáším Paumera a bratry Mašínovy za jejich vraždy, příčí se mi stalinský teror i bestiální čin občanů z Jihlavska. Pokud se tedy prokáže, že to byli oni. Nemám prostě rád, když se někdo chová jako terorista, i když je otázka, jak dalece se popravení Němci provinili vůči svým vrahům. Co to byla druhá světová válka, to asi nemusím připomínat. Zvláště když si uvědomím, co dělali Němci s Židy, Cikány, Rusy a s dalšími oběťmi, jichž miliony nepřežily mučení a plynové komory, o chování landsmančaftu v Sudetech ani nemluvě.
Přesto našim sousedům padl do falešně slzícího oka případ z Kamenné. A snaží se teď hrát na humanisty. Proč se nepodívají na své vlastní brutální činy nejen ze současnosti. Ráno 3. března 1998 byla Natascha Kampuschova na cestě z domova do školy, když ji tehdy 35letý elektrotechnik Wolfgang Priklopil přinutil nastoupit do svého minibusu a odvezl ji do připravené skrýše ve svém domě, kde ji poté věznil. Většinu času Natascha trávila v jediné místnosti o rozměrech 2,8 × 1,8 × 2,4 metru umístěné pod garáží Priklopilova domu; zpočátku vůbec tuto místnost nesměla opouštět. Později mohla čas od času i mimo dům. Priklopil ji občas nutil v domě vykonávat domácí práce, toho Natascha využila k útěku 23. srpna 2006; po osmi letech věznění…
Despotický otec Josef Fritzl (73) z dolnorakouského Amstattenu 24 roků věznil a znásilňoval ve sklepním vězení svou dceru Elisabeth (42). Jako oběť si ji prý vybral proto, že mu velmi připomínala jeho matku, kterou prý obdivoval… Postupem času se pro něj stával jeho „druhý život“ ve sklepu stále více samozřejmostí. Vždy, když sklep opouštěl, aktivoval relé s časovým spínačem. Po téměř čtvrt století spatřila Elisabeth světlo světa. Zatímco Fritzl s ženou (68) a třemi dětmi grilovali na terase jako spořádaná rodina, ve sklepě prožívala jeho dcera a jejich děti - devatenáctiletá Kerstin, o rok mladší Stefan a šestiletý Felix hrůzu za tři metráky těžkými dveřmi.
A nedávno zemí pod Alpami otřásla další rodinná tragédie. Devětatřicetiletý muž z dosud neznámých důvodů sekyrou zavraždil pět lidí - manželku, sedmiletou dceru, své rodiče a tchána. Pak šel sám na policii, kde se k masakru přiznal. Údajně zpronevěřil milionovou sumu eur a nechtěl, aby z toho měla jeho rodina ostudu… Než se z této tragédie Rakušané vzpamatovali, byl tady další případ brutálního násilí. Na východě země počátkem října 2008 upálil osmačtyřicetiletý muž zaživa domácím plamenometem manželčiny rodiče. Důchodkyně ležela na své posteli. Jelikož kvůli silné cukrovce jí byly kdysi amputovány nohy, nemohla z místnosti utéct a na místě zemřela. Tchán sice byl schopen utéct, avšak následkům popálenin podlehl. Hasiči jeho tělo našli na zahradní lavičce. Osmačtyřicetiletý vrah se následně pokusil spáchat sebevraždu. Bodl se do břicha.
V Rakousku to není první a zřejmě ani poslední případ brutálních praktik domácího násilí či vražd. Zanedlouho zemí otřásl další případ čtyřnásobné vraždy; 67letý muž zastřelil dva starší manželské páry žijící v dvojdomku… Netvrdím, že hrůzy se neději také u nás, ale rozhodně ne tolik děsivých. Kde se vzala v obyvatelích této všemi obdivované romantické země taková krutost? Mají ji snad ve svých genech? Možná bude odpověď na tuto otázku snadnější po uvedení několika faktů, včetně toho, že se v Rakousku narodil Hitler v městečku Branau am Inn.
Každý třetí muž Rakouska, z tehdejšího počtu obyvatel kolem sedmi milionů ve věku od 17 do 45 let, šel ochotně bojovat za Hitlera a Třetí říši. Proto chtěli skoncovat s duševně chorými dětmi a dětmi Jehovových svědků. Přišli na to, že na každého dětského mrzáka, říkali jim „zatěžující existence“ či „nežádoucí životy“, doplácejí denně skoro pět marek. S přispěním morfio-hydro-chloralu a totálního vyhladovění je usmrcovali a potom naložili přes osm tisíc těchto dětských mozků do formalinu, aby posloužily vědě a oni ušetřili tisíce.
Byl za to někdo potrestán? Ředitel vídeňské dětské kliniky Spiegelgrund dr. Ernest Illing byl sice popraven, ale hlavní vykonavatel pokusů na dětech dr. Heinrich Gross byl nedávno vyznamenán čestným křížem I. třídy Za zásluhy o Rakouskou republiku…
Podle Lidovek.cz si vedení sudetoněmeckých krajanských sdružení začíná všímat, že po více než šedesáti letech od konce války začínají být Češi k Sudetským Němcům vstřícnější a snaží se pochopit i jejich osud. Příkladem je i dokončení projektu „Zapomenutí hrdinové“, mapujícího osudy německých antifašistů na českém území. Karel Schwarzenberg vyzval k tomu, aby Češi nezapomínali ani na násilí páchané po válce na Němcích.
Oficiální omluva německým odpůrcům nacismu z úst tehdejšího premiéra Jiřího Paroubka však na české politické scéně vzbudila rozporuplný ohlas. Prezident Václav Klaus označil omluvu za chybný krok, který znovu otevírá již jednou uzavřenou historickou debatu. Je tragickou drzostí, že ne Němci a Rakušané se měli omluvit nám za napadení, za vyprovokování války a miliony mrtvých, ale pokorně se skláníme my, oběti nacismu. Zatímco Berndt Posselt se v hodnocení projektu vůbec nezmínil o Benešových dekretech, předseda krajanského sdružení v Rakousku Gerhard Zeihsel je zpochybnil. „Touto výstavou Česko oficiálně popírá dosavadní tezi takzvané kolektivní viny Sudetských Němců, na jejímž základě jsou postaveny rasistické Benešovy dekrety."
Časopis "Přísně tajné" mj. napsal: "Teprve nedávno vyšla najevo informace až dosud pečlivě skrývaná, že byli odškodněni nejen odsunutí Sudetští Němci v SRN a v r. 1993 i v býv. NDR, ale i tzv. Novorakušané, tj. osoby, které získaly rakouské občanství teprve po r. 1945, prakticky po odsunu, na něž se nevztahovaly čs.-rakouské smlouvy o odškodnění z r. 1964 a 1974, kdy ČSSR zaplatila Rakousku pro tzv. Starorakušany (tj. osoby, které byly rakouskými občany před anšlusem v r. 1938) miliardu šilinků. Novorakušané byli odškodněni na základě zvláštní rakousko-německé smlouvy v letech 1961-62."
A dnešní Rakušané, potomci Kurtů Waldheimů a dalších nacistů, jsou najednou pohoršenými mírotvůrci, kterým už došly argumenty proti Temelínu, tak přiměli před časem veřejnoprávní televizi ORF, aby odvysílala 90minutový film “První den”, který pojednával o fiktivní havárii v jihomoravské jaderné elektrárně Dukovany. Jakoby z oka vypadl americkému thrilleru “Den poté”… Tisíce Rakušanů utíkaly zmateně do krytů, hasiči se snažili pomoci ozářeným lidem a rozdávali všem jodové tablety. Hrůza třepe rakouským kurníkem, jen s tím rozdílem, že jde pouze o sci-fi dokument, který režíroval Andreas Prochaska, jenž se dosud živil především natáčením hororů. A nyní je to "trumf" zvaný obec Kamenná. Proč ne Lidice, Ležáky nebo Ploština...?
Inu, mají "máslo na hlavě", a přesto si drze hrají na lidumily a pacifisty; asi bude třeba brzy vyzvat naše jižní sousedy, aby si napřed zametli před vlastním prahem.
