Mezinárodní normy a zvyklosti humanitární intervence

Americká vojenská intervence v Sýrii se neodvratně blíží a prezident Obama se snaží co nejrychleji zmobilizovat veškerou mezinárodní politickou i vojenskou podporu. Poté, co britský parlament odmítl návrh premiéra Camerona vyslat ihned do Sýrie ozbrojené síly proti syrskému prezidentu Asadovi, se vlna kritiky a odporu proti takovému zásahu stále zvyšuje. I přesto, že kapitola VII Charty OSN poskytuje humanitární intervenci právní podklad, Rusko společně s Čínou britský návrh na rezoluci Rady bezpečnosti vetovali.

Historie je plná neúspěšných humanitárních intervencí pod velením OSN. Po selhání v Somálsku, Rwandě či v Bosně a Hercegovině se však situace změnila zásahem NATO v Kosovu roku 1999. Vojenský zákrok Severoatlantické aliance pod vedením USA ustanovil důležitý precedens v otázce humanitárních intervencí a vytvořil tak nový standard v mezinárodní politice na několik let dopředu.

Úder proti bývalé Jugoslávii byl silně kritizován, zejména kvůli tomu, že NATO vše provedlo bez souhlasu Rady bezpečnosti, kde právě Čína a Rusko takovou rezoluci vetovali. OSN tak bylo, stejně jako v době studené války, odsouzeno k neaktivitě, a to i přes mezinárodní výzvy k ochraně civilistů před další genocidou na Balkáně. Vojenský zásah odstrašil Miloševičovu armádu a jugoslávské jednotky se stáhly z Kosova. Americká intervence sice nebyla bez souhlasu OSN legální, ale byla přijata jako legitimní a silně odůvodněná. To mimo jiné také přiznal tehdejší generální tajemník Kofi Annan. NATO tak zavedlo novou normu na poli ochrany civilistů, na základě které byla přijata na summitu v roce 2005 nová doktrína zvaná R2P (responsibility to protect, povinnost chránit). R2P legitimuje zásah do státní suverenity z důvodu ochrany civilistů a dává mezinárodní komunitě zodpovědnost za civilisty, ochraňovat je proti válečným zločinům, genocidě, útokům proti lidskosti a etnickým čistkám. Tato nová politika byla dodržena základním kamenem pro zásah v Libyi, tentokrát podpořeném rezolucí RB OSN.

Chemické útoky v Sýrii byly celosvětově odsouzeny, ale reakce v podobě vojenského zásahu se potýká se silnou opozicí. Složitost syrského konfliktu však není rozhodně Obamovou administrativou přehlížena. Roztříštěnost radikálních islamistických složek syrské opozice, zapojení Hizballáhu, Íránu či Turecka a ruské zájmy společně s 20 000 žijícími Rusy v Sýrii představují nebezpečně výbušnou kombinaci. Nicméně tento potenciální úder nemá za cíl porazit Asadův režim, ale naplnit přijaté zásady a normy mezinárodní politiky v rámci doktríny R2P. Cílem je potrestat Asadovo použití chemických zbraní a zastavit teror na civilistech.

Podobně jako je zásah spojeneckých sil v Sýrii reakcí na masakr v Ghouta, tak humanitární vojenská intervence v Kosovu v roce 1999 přišla jako odpověď po masakru v Račaku. A stejně jako je Asadova zodpovědnost za chemické útoky zpochybňována, tak i etnické čistky v Kosovu byly často označovány za západní konspiraci k ospravedlnění útoku na Jugoslávii silami NATO. Historie se často opakuje. Spojené státy stále platí daň za lživé odůvodnění invaze do Iráku nepřesnými zpravodajskými informacemi v roce 2003. Chemické útoky v Sýrii byly ale potvrzeny několika zeměmi a zpravodajskými službami, navíc první případy takového útoku se objevily již v březnu 2013.

Ustálená politika a normy humanitárních intervencích jsou velmi pozitivním krokem proti neefektnosti OSN a celého mezinárodního právního systému a představují posun směrem k lépe fungující mezinárodní společnosti. Nejen ústavní zvyklosti, ale také mezinárodní zvyklosti nejsou idiotské.

Zapojení Spojených států v Sýrii je nevyhnutelné a přes požadavky amerických zákonodárců, aby byla vojenská intervence předložena Obamou k hlasování v Kongresu, je pravděpodobné, že prezident Obama uplatní své pravomoci a odsouhlasí úder v Sýrii sám.

Poznámka redakce NP: Obama v sobotu potvrdil úmysl zaútočit na Sýrii, ale Kongres o souhlas požádá.