Letošní prezidentské volby v Polsku zaznamenaly nejvyšší volební účast v novodobé polské historii. Dokonce natolik vysokou, že poražený liberální kandidát Rafal Trzaskowski obdržel více hlasů než kterýkoli zvolený polský prezident v posledních třiceti letech. Znovuzvolený prezident Andrzej Duda pak získal ještě o téměř půl milionu hlasů více.

Lidé, kteří stále ještě věří, že před zákonem jsou si všichni občané rovni, kteří jsou zastánci demokracie bez přívlastku, kteří vědí, že jejich vidění světa, založené na svobodě, demokracii a trhu pro všechny, je živnou půdou, která dala vyrůst evropskému blahobytu, to nutně musejí číst jako jasný, důrazný vzkaz, že toto vidění světa nesdílí podstatná část polské veřejnosti.

Ta totiž volila spolu s Rafalem Trzaskowskim mimo jiné:
– Green deal a uhlíkovou neutralitu,
– rozvoj klimatologie v osnovách základních a středních škol,
– legislativní posílení stejnopohlavních svazků,
– zvláštní fond podporující nevládní organizace,
– vznik zvířecího ombudsmana,
– zvláštní právní úpravu sociálních jistot umělců,
– založení občanské rady pro kulturu, která by poskytovala názory na kulturní politiku.

Zastánci svobody a demokracie by si proto konečně měli začít klást otázkou, jak budou hodnoty, které stále jsou zdrojem společenské stability a ekonomického blahobytu, opravdu prosazovat. Co udělají pro to, aby nebyly potlačovány, abychom se nevrátili do direktivně, kvótami řízené společnosti upřednostňující zájmy některých skupin před zájmy všech občanů.

Samotný fakt, že v Polsku, které bylo považováno za baštu společenského konservatismu, mohl Rafal Trzaskowski tak výrazně uspět, je pro liberály jistě důvod k oslavě.

Pro skutečné konzervativce se však jedná o důvod ke každodenní práci, k dennodenní mobilizaci, k stálé připomínce nepohodlného Reaganova odkazu, že svoboda se nedědí s krví, že se na ni a pro ni musí každodenně pracovat.

U konzervativní politiky totiž nelze donekonečna spoléhat na moudra typu „lidé nejsou hloupí“ a „lidé mají selský rozum“.

Tentokrát – v Polsku – to opět vyšlo. Pokud ale budeme pouze nečinně a lhostejně vyčkávat, mohlo se jednat o vítězství na dlouhou dobu poslední.