Sociální demokracie v Evropě končí, dokonce umírá. Takové titulky se objevily po porážce levice v italských parlamentních volbách a slavily úspěch zvláště v České republice, kde to sociální demokraté také nemají lehké.

Zamyslet se nad osudem evropské levice je jistě na místě, přesto zmíněné titulky nesedí. O prvním březnovém víkendu vyhráli sociální demokraté v jedné evropské zemi volby se ziskem 48 procent hlasů a poloviny poslanců.

Je pravda, že se tak stalo v rakouské spolkové zemi Korutany, kde žije jen něco přes půl milionu obyvatel, přesto základní pravidla logiky neumožňují dále držet tvrzení o tom, že sociální demokracie končí. Tím spíše, že svůj zisk proti minulým zemským volbám zlepšila o 11 procent.

Cokoli je možné bagatelizovat, člověk tím ovšem někdy na sebe prozrazuje jistou intelektuální lenost. Bylo by škoda jí podlehnout zvláště v případě Korutan, které nejsou zaostalou zemí někde na okraji Evropy, ale daly by se považovat za laboratoř nových politických trendů.

Právě z Korutan přece pochází jeden z prvních moderních populistů, jejichž originální politické metody rozvrátily zavedené či přímo zatuhlé politické poměry a kteří dnes dobývají jednu z evropských zemí po druhé. Tento populista se jmenoval Jörg Haider a zemským hejtmanem byl od roku 1994. On sám nebo jeho nástupci řídili Korutany nepřetržitě až do roku 2013 a mezitím pronikli i do spolkové vlády ve Vídni.

Jeden z Haiderových následovníků Heinz-Christian Strache se stal ještě loni vicekancléřem. Teď však už podruhé a tentokrát s náskokem několika tříd vyhrál korutanské volby sociální demokrat Peter Kaiser. Spolková země na jihovýchodě Rakouska nabízí příběh o tom, že populismus může vyhasnout a že se mohou za určitých podmínek vrátit k vládě tradiční strany. Podstatné jsou ovšem tyto podmínky.

Není snadné je splnit, jak ukazuje příklad hejtmana Kaisera, který je zároveň stejný a přitom úplně jiný než jeho předchůdce Haider. Šéf populistů uměl perfektně sehrát roli otcovského vládce, do něhož se mohli projektovat zvláště ti voliči, kteří se potýkají s traumaty minulosti.

Podle rozhovoru sociálního psychologa Klause Ottomayera v deníku Der Standard může být v Korutanech takovým traumatem potlačení slovinského původu mnoha obyvatel. Haider se zapletl do mnoha korupčních skandálů, způsobil své zemi těžké hospodářské škody, přesto na něho lidé z Korutan dodnes s láskou vzpomínají.

Teď se však otcem Korutan stal Kaiser, který stejně jako jeho slavný předchůdce dokáže prezentovat své sportovní výkony a spontánně se bavit na venkovských slavnostech. Zároveň však přesvědčil svou pílí a kompetencí, se kterými dokáže dát každý problém do pořádku. Kaiser je také otec vlasti, po bouřliváku Haiderovi však přináší klid a bezpečí.

Lidé z Korutan možná trpí nostalgií po populistickém politikovi, od kterého se nechali svést, přesto dávají po této zkušenosti přednost serióznímu správci, který přitom vzešel z jejich středu.

Sociální demokracie tedy neumírá a může se po přechodu populistické vlny vrátit nejen v Korutanech. Neobejde se to však bez silného politika. Jinými slovy, levice se může probudit, jen nesmí úplně podlehnout aktuálnímu rozvratu.

Autor je komentátor serveru Echo24.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus