Jako relativně pravidelný čtenář Neviditelného psa jsem si se zájmem přečetl článek „JAK TO SKONČÍ: Cynicky o válce na Ukrajině“ z 27.3.2023 a po přečtení jsem slovy progresivního a světem nedoceňovaného mudrce VK „párkrát pozvedl obočí“ a „udělal nesouhlasnou vlnovku“. Sdílím s autorem článku jeho cynický přístup k válce i politice a nedomnívám se, že by, na rozdíl od výše citovaného velikána, trpěl citovým vzplanutím k „božskému Vladimírovi“. Nicméně k jeho tezím mám několik poznámek, které si dovolím, byť spontánně a neučesaně, trochu rozvést níže.

ad: Kdo na válce vydělává

Shodneme se, že probíhající válka na Ukrajině se mimo jiné projevuje oslabením Ruska v jeho vztahu vůči Číně, takže z původně rovnoprávných partnerů se stává ruský vazal a čínský pán. Otázkou však je, zda to je pro Čínu jenom dobře. Je z globálního hlediska pro ni lepší mít slabšího, ale pevněji ovládaného vazala, anebo silnějšího, ale více autonomního spojence?

Z autorova tvrzení „Druhak válka na Ukrajině dostatečně rozptyluje Spojené Státy, takže se tolik nevěnují jak Číně samotné, tak otázce Taiwanu.“ rovněž lze rovněž vyvodit odlišné závěry. Faktem je, že Čína, navzdory naznačování autora, není z probíhající války na Ukrajině nijak nadšená a zjevně se nestalo, že by po jejím vypuknutí „strýček Si“ nadšeně zatleskal ručkama a s výkřikem „Konečně vhodná příležitost!“ dal příkaz k útoku na Tchaj-wan. Opak je pravdou. Putinova invaze v loňském roce konečně probrala NATO ze stavu „mozkové smrti“ a přiměla jeho členy k sice nedokonalé, ale přesto zvýšené míře solidarity, koordinace, podpory napadené zemi a dokonce i krokům k posílení své bojeschopnosti. Nic z toho není v zájmu Číny. Navíc, při vším respektu k Ukrajině a Ukrajincům, napadení Tchaj-wanu by z globálního hlediska mělo výrazně větší negativní dopady než napadení Ukrajiny (viz výroba čipů a viz srovnání toho, čím do globální ekonomiky přispívá Čína a čím Rusko), a proto lze reálně předpokládat, že západní (ale nejen západní, viz „oblíbení“ sousedé Číny, jako jsou Vietnam, Jižní Korea a Japonsko) odezva na čínský pokus by byla znatelně důraznější než v případě Ukrajiny. A kromě toho, jako na potvoru, Čína je podstatně více zapojena do globálních vztahů než Rusko a tedy je zranitelnější a méně schopná přejít k soběstačnosti (viz čínská závislost na dovozu energií, surovin i potravin).

Z toho plyne, že aktuální dění kolem války na Ukrajině je pro Čínu více odstrašující než povzbuzují. Zajisté, lze logicky předpokládat, že i Čína se může z ruských selhání na Ukrajině poučit a tím zvýšit bojeschopnost a účinnost své armády, ale to samé dělá i Tchaj-wan, USA a celé NATO. A vzhledem ke svému tristnímu demografickému vývoji Čína nemá zrovna mnoho času na reformy a další přípravy... Řešením by teoreticky tedy bylo udeřit na Tchaj-wan co nejdříve, než se „okno příležitosti uzavře“. Ale to se nestalo. Protože „medvídek Pú“ v Pekingu zjevně vyhodnotil, že by to byl příliš velký risk a nechce skončit jako „geniální šachista Vladimír“.

Rovněž tvrzení „A třeťak je pro Čínu dobré vidět EU krvácet na výdajích a zbrojení kvůli válce.“ mi přijde zvláštní, neboť působí, jako by autor byl jedním z bruselských euronadšenců, kteří žijí v přesvědčení o velmocenském o postavení EU. Realita je však taková, že EU je vojensky, strategicky i politicky z globálního hlediska trpaslíkem a upřímně pochybuji, že by čínské vedení v Pekingu se v noci budilo ze sna strachem z evropské síly. Navíc tato teze si částečně protiřečí s výše uvedenou: Platí tedy názor autora, že Čína se chystá využít válku na Ukrajině k útoku na Tchaj-wan, ale zároveň má Čína radost, že Evropa více zbrojí a stává se tak vojensky (o něco) více silnější?

Ohledně žehrání nad zisky zbrojovek lze poukázat na předchozí odstavce. A navíc, opravdu je pro evropské země lepší zůstat trpaslíky a posilovat svou závislost na ochraně od silnějších partnerů (anebo „partnerů“)? Je lepší uchovat a rozvíjet svou kapacitu vyrábět přiměřeně kvalitní zbraně, anebo být závislý na dovozu ze zahraničí (v lepším případě z USA, v horším z Číny či Ruska)? To samé platí pro zásobování plynem. Ano, ten ruský byl z krátkodobého pohledu levnější, ale byla to opravdu ta bezpečná volba?

ad: Kdo za to může

Autor rozvíjí zvláštní myšlenku, že Putin je ohledně války na Ukrajině jakousi „obětí okolností“, protože prý byl „oklamán“. Tento názor se velmi podobá v Rusku oblíbenému a opakovaně používanému narativu „Báťuška car je hodný a moudrý, ale to zlí rádcové mu špatně poradili.“, který se v českých reáliích vyskytuje v podobě „Kdo způsobil, že sám náčelník vydával tak zvrácené rozkazy?“ a v nedávné prezidentské volbě jej prakticky demonstroval i Andrej Babiš. Realita je však taková, že jak nasvědčují Putinovy projevy o „navracení ruských zemí“ a jeho neochota „vyhlásit vítězství“ a konflikt přerušit (viz naopak jeho „vmanévrování se do kouta“ oficiálním vyhlášením anexe ukrajinského území), nebylo nutné jej do invaze nějak manipulovat.

Kromě tohoto narativu autor pokračuje v omlouvání Ruska prohlášením, že „vloni Ukrajina chystala útok proti separatistům“. Toto tvrzení přirozeně z ruských propagandistických tlampačů hojně zaznělo, ale jiné důkazy se neobjevily. Škoda, že ani autor toto tvrzení nedoplňuje nějakým odkazem. A také škoda, že autor nevysvětluje, proč Ukrajinci, jako na potvoru, se k tomu údajnému útoku chystali zrovna v době, když se jim měsíce kolem hranic shlukoval výkvět ruské armády.

Pak ještě následuje autorovo tvrzení, že za současnou situaci s Ruskem může i Západ, jelikož prý „nechal ho v marastu a bídě, rozpadlý stát ovládaný mafiemi“. To zní jako velmi levicový a progresivně sebemrskačský povzdech. Co však autor vidí jako alternativu? Měl Západ do Ruska poslat „rozvojovou pomoc“ jako posílá do Afriky? Je snad autor fanouškem této politiky? Nebo měl Západ do Ruska více „vyvážet demokracii“? Ale nebyl by to ze strany Západu „imperialismus a vměšování“? A je si autor jistý, že by to dopadlo lépe než v Afghánistánu? Anebo snad měl Západ Rusku přenechat „na hraní a pro dobrý pocit“ jeho bývalé vazaly ze sovětského bloku (včetně nás)? To by Rusko možná bylo spokojenější. Ale bylo by méně agresivní?

ad: Jak to celé ukončit?

Na tuto otázku autor radí: „Nechme Rusům, co teď mají, vyjednejme nespravedlivý mír.“ Je smutné, že se tím staví po bok soudruhů Stropnického, Druláka a spol. a jejich „mírové“ iniciativy. A ještě smutnější je, že tím souzní i s aktuálními přáními Ruska, které také opakovaně signalizuje ochotu k příměří (viz třeba kolem Vánoc), přirozeně za podmínky udržení ruské okupace na aktuálně obsazeném území. Tak to holt bývá, když se útočníkovi nedaří, sklady munice mu bouchají, partyzáni otravují a vojáci docházejí, tak rád si dá pauzu, aby doplnil ztráty a „zpacifikoval a integroval“ obsazené území. Autor se to pokouší zdůvodňovat tvrzením: „Mezitím budou Rusové dále upadat, korupce a neschopnost je rozloží zevnitř.“, které je však příliš pasivní a hluboce naivní. Při vší úctě k ruské korupci a neschopnosti, Rusko v míru existuje už desítky let a stále se nerozpadlo. Kde bere autor jistotu, že když se nyní uzavře příměří, tak ruská neschopnost a korupce nějak více oslabí ruskou bojeschopnost než v průběhu bojů?

ad: Update 27.3. 11:00 - jak si může Ukrajina namazat Ruskou armádu na chleba

Zde autor má dvě doporučení. Za prvé: „schopnost rozebrat Ruskou protivzdušnou obranu a získat tak nadvládu ve vzduchu“, což navrhuje uskutečnit dodávkou letounů F-16 a jejich nasazením ve specifických operacích pro potlačení protivzdušné obrany (tzv. Wild Weasel mise). Je sympatické, že autor podporuje volání Ukrajinců po získání západních letadel, ale bohužel nevysvětluje, jak je možné, že i při setrvávajícím nasycení bojiště jednotkami protivzdušné obrany na obou stranách fronty, tj. bez převahy či nadvlády ve vzduchu, Ukrajinci byli dosud schopni vytlačit Rusy ze značné části obsazeného území.

Dále autor píše: „Druhá věc je dobrá ochrana proti dronům.“, což má být učiněno prostřednictvím posílení protivzdušné obrany. Autor však pomíjí skutečnost, že proslulé íránské „létající mopedy“ nejsou pro ukrajinskou infrastrukturu tou hlavní hrozbou, na rozdíl od pokročilejších raket. Kromě toho ruská „strategická“ bombardovací kampaň proti ukrajinskému elektrickému vedení neuspěla i bez tohoto autorem dále požadovaného posílení. A navíc autorem požadovaný stav, kdy „prakticky znemožní letectvu Ruska a jeho raketám participovat na bojišti“ již ve značné míře existuje právě kvůli již zmíněnému nasycení prostoru protivzdušnými jednotkami, což vede ke stavu, že nejen ukrajinské, ale i ruské letectvo si počíná velmi pasivně, spokojí se s ostřelováním zdálky a do přímé a více intenzivní podpory jednotek na frontě se nijak nežene.

Závěrem autor vyjadřuje přání, „aby sankce tak jak jsou nikdo neuvolnil a Ukrajina dostávala hospodářskou i vojenskou pomoc v nezmenšené míře“, s čímž bezvýhradně souhlasím. Pouze bych doporučoval se v tom více zaměřit na to, co sami Ukrajinci nejvíce chtějí a potřebují, a to jsou tanky, bojová vozidla pěchoty, další dělostřelectvo s hromadou munice, včetně té s větším dostřelem. Důvod je prostý. Letadla jsou sice možná více „cool“, ale kus od kusu jsou tanky podstatně levnější, jak na pořízení, tak i na provoz. To není bez významu, protože v Evropě i v USA se objevují politici, kterým faktická eliminace ruské armády na desítky let dopředu za pár procent amerického vojenského rozpočtu přijde jako málo výhodný obchod a vykřikují cosi o „penězích pro naše lidi“. Navíc ovládání tanku je možné se naučit za podstatně kratší dobu než ovládání F-16. Tedy ve výsledku tanky a další zmíněné položky mohou být na Ukrajinu dodány rychleji a ve větším množství, než systémy doporučované autorem a tím právě mají větší šanci předejít neúspěšným pokusům o průlom, kterých se sám autor obává.

„Kvantita má svou vlastní kvalitu.“ je obecně známé rčení, které se zpravidla používá jako důvod, proč se obávat ruské armády. Bylo by však fajn, dát Rusům ochutnat jejich vlastní medicínu, zvláště pak, když ona kvantita nebude úplně nekvalitní a bude se jmenovat třeba Leopard, Bradley a HIMARS.