Dožije se ve svém důchodu Greta králíků a slepic na svém dvorku?

Komentář k nedávnému článku Ondřeje Neffa Osud Grety T.

Ondřej Neff si v závěru své glosy dělá starosti o budoucí životní osud Grety Thunbergové a sděluje nám toto:

„Být celebrita v tak mladém věku, to je strašná životní zkouška…. Copak se asi s Gretou Thunbergovou stane za pár let? … Co to udělá s její psychikou? A jestlipak si její rodiče tuhle otázku kladou? Od dětství je psychicky labilní. Jakpak asi bude snášet ústup ze slávy? A ten dříve či později nevyhnutelně nastane.

Možná že to ale Greta Thunbergová ustojí. Nezhroutí se a ponese svůj prapor dál dějinami. Pak ovšem se jí stane vůbec to nejhorší, co se stát může. Bude z ní něco, jako byla Gusta Fučíková blahé paměti. Nemohla chybět na žádné oficialitě a fungovala tam podobně jako kecpult a fíkus. …“

Ondřej Neff evidentně dlouhodobě nemá Gretu rád. Jeho současné přirovnání Grety k osudu Gusty Fučíkové je jen jakýmsi trapným přirovnáním od dnes dospělého člověka. Tak to vidím já, dnes také pamětník, podobně jako on. Neff srovnává nesrovnatelné. Asi byl ve svém mládí skutečně silně zasažen českým reálným socialismem.

Oslí můstek

I já jsem byl v mládí též postižen českým reálným socialismem. Zmíním se proto o plavovlasé spolužačce Janě, která bývala nezaslouženě celebritou na naší základní škole v blízkém městě. Aby bylo jasné: Starosti někdejší celebrity Jany byly zcela jiné, než jsou starosti dnešní Grety, a možná i spolužačka Jana byla poněkud psychicky labilní, když dokázala plakat kvůli jakémusi komunistickému páprdovi z plakátu. Nevím, jak to v budoucím životě dopadne s Gretou Thunbergovou, ale již dnes vám mohu sdělit, jak to dopadlo s někdejší ranou celebritou Janou.

Mé vzpomínky

Začnu své vyprávění z jiného konce, který s tématem ale také souvisí. Letos (asi před měsícem), na posledním Srazu spolužáků třídy 8A, se mne spolužák Stáňa zeptal na příjmení mé matky za svobodna, aby tak mohl věrohodně doložit svou úřední žádost. Stáňa totiž požádal o rehabilitaci svého otce, živnostníka z 50. let. Tehdy pro jeho byznys pracovala i moje matka, jen manuálně z naší domácnosti na vesnici.

Otec Stáni byl v 50. letech veřejně zneuctěn. Byl prezentován jako odstrašující případ místního zlého kapitalisty. Pamatuji se, že ve výloze bufetu na náměstí, kam jsem si chodíval kupovat tehdejší pochoutky, vlašský salát a kačení mýdlo, byla umístěna i fotografie Stáňova otce, která byla oblepena zelenými stokorunami. A ten Stáňa, švarný syn tehdy zlého, opovrženíhodného kapitalisty, se v naší 8. třídě zamiloval právě do Jany, dcery tehdy největšího místního komunisty. Uznávám, že tehdy jako žena měla Jana docela zajímavé tělesné parametry a atraktivní vizáž. Takže se Stáňovu emocionálnímu vzplanutí (v jeho 14 letech) vůbec nedivím. Nicméně byla z toho tehdy jen jedna další nenaplněná láska. První poučení z mého vyprávění spočívá v tom, že lásce skutečně neporučíš. A jedenácté přikázání prý dokonce zní: Lásku nezabiješ!

Celebrita Jana reprezentovala naši školu při všech možných politických příležitostech. Při slavnostním pionýrském pozdravu stála Jana vždy pod vlajkou, čelem k nastoupeným školním třídám. A mám dojem, že jsme tehdy před naší základní školou přitom i cosi vzletného zpívali. Jana byla prostě vždy číslo jedna.

Po osmiletce Jana odešla na jakousi střední školu do jiného města. Ale tu střední školu nedokončila. Ona totiž nedokončila žádnou další školu, kromě té naší základní osmiletky. Proč? Ona prostě na to studium neměla. Pamatuji si, že na naší základní škole Jana měla na vysvědčení jen dvě trojky, ale kdyby její otec nebýval byl nejsilnější místním komunistou, mohly by z toho možná být i dvě pětky. Jenže to si žádný učitel tehdy prostě nedovolil. A to je mé poučení číslo dvě: Netrestejte, prosím, své děti! Ač v dobrém úmyslu.

Moje osobní zkušenost s politicky aktivní, ale zřejmě i psychicky labilní Janou byla následující. Dne 13. listopadu 1957, kdy zemřel prezident Antonín Zápotocký, jsem přišel do naší 7. třídy ráno jako první. Napsal jsem tu zprávu o úmrtí na černou tabuli. Když se do třídy dostavila Jana, vrhla se s houbou na tabuli a mé sdělení spolužákům ihned smazala. S odůvodněním, že „to se nesmí!“. V politických záležitostech jsem Janě neodporoval. Byla jistě zkušenější. V 9 hodin nám ale ve třídě pustili rozhlas, ve kterém nám bylo se smutkem oznámeno právě to prezidentovo úmrtí. S přichystanou výčitkou „No vidíš, že jsem jednal správně!“ jsem se obrátil směrem, kde ve třídě seděla Jana. Svou chystanou výčitku jsem ale nevyslovil. Nešlo to. Uviděl jsem totiž, že při tom sdělení školního rozhlasu Jana slzela. To mi téměř vyrazilo dech. Jak někdo může plakat? Pro mne tehdy zemřel jen jakýsi strejda z plakátu, kterého jsem nikdy živého neviděl, ale Jana tu událost skutečně prožívala a upřímně plakala. Byla snad jen psychicky labilní?

K aktuálnímu stavu

Při organizaci minulého Srazu spolužáků třídy 8A (před cca 5 lety) se mému spolužákovi velmi pracně nakonec podařilo telefonicky kontaktovat Janu s pozváním na sraz do jejího rodného města. Celebrita Jana ale do telefonu odpověděla, že nepřijede. Prý to nejde, s odůvodněním, že: 1. v současné době prý hmotní už cca 100 kg, a 2. na dvorku na ni čekají králíci a slepice.

Zpět ke Gretě Thunbergové, která byla potrestána tím, že musí dnes jako velmi mladá řešit to, co starci s ukončeným vysokoškolským vzděláním za ni vyřešit nedokázali. Toto je totiž podstatné: stará generace zatížila generaci mladou. Greta je sympatická tím, že srdnatě bojuje za to, o čem je sama přesvědčena. A má výdrž. Jak to ale dopadne, nevím.

Další oslí můstek

Mimochodem, Greta je pro mne pamětníka určitě sympatičtější osobou než čeští vyčuraní Pepíci, kteří v době, kdy byla politická strana KSČ u moci, přísahali doživotní věrnost vznešeným stranickým ideálům (za sociální spravedlnost). Po ztrátě moci KSČ v roce 1989 se Pepíci ale rychle a pohotově překabátili. Snad k jiným ideálům, ale spíše jen k vlastnímu prospěchu. Na rozdíl od Pepíků to Greta se svojí politickou aktivitou myslí určitě vážně, přestože nikomu nepřísahala. Možná jen sama sobě.

Závěr

Naše budoucnost je v mnoha směrech velmi nejistá. Nedivím se proto ani údajné duševní labilitě Grety, pokud je dostatečně inteligentní, aby již dnes domyslela možné negativní budoucí důsledky. Držím Gretě v jejím úsilí palce, ale nejsem si vůbec jist, zda se podobně jako naše někdejší mladá celebrita Jana může ve svém důchodu šťastně dožít králíků a slepic na svém dvorku. Kéž by se toho dožila.