Již téměř sto let zuří konflikt o Svatou zemi mezi Židy a palestinskými Araby, kteří si ji při přivlastňují pouze pro sebe a to navzdory skutečnosti, že jim nikdy nepatřila, jaktěživ neexistoval v dějinách samostatný Palestinský arabský stát, ani nebyly nalezeny žádné důkazy, které by jakkoliv prokazovaly pravdivost palestinského tvrzení, zatímco na druhé straně celá Země izraelská vypovídá o tisícileté židovské historii, je poseta židovskými památkami ze starověku, což potvrzují archeologické nálezy, a proto se tzv. Palestinci snaží zničit všechny archeologické lokality v Judeji a Samaří, které nade vší pochybnost vyvracejí pravdivost jejich argumentace, a aby popřeli židovská historická práva vztahující se k Izraeli, tak se z toho důvodu uchylují se k barbarskému ničení všeho, co dokazuje oprávněné židovské nároky na Zemi izraelskou. Za odstrašující příklady palestinského vandalismu vztahujícího se k posvátným židovským objektům uvedu případy Rácheliny hrobky v Betlémě, Josefovy hrobky v Shechemu a synagog Hurvy v Jeruzalémě a Jerichu.

Ráchelina hrobka, známá také jako Kever Rachel, leží jižně od Jeruzaléma, poblíž Betléma kontrolovaného Palestinskou samosprávou (PA). Betlém se nachází v oblasti A, která je podle oselských „mírových dohod“ plně pod palestinskou kontrolu. Kever Rachel je podle židovské náboženské tradice místo, kde byla pohřbena jedna z pramatek židovského národa Ráchel, a proto ho Židé mají v náležité úctě, ačkoli na druhé straně tzv. Palestinci tento židovský nárok zarputile odmítají a prohlašují ho výhradně za muslimský svatostánek.

Smutnou, do očí bijící, skutečností je kontrast mezi tím, jak tato památka vypadala předtím, než Stát Izrael předal kontrolu nad Betlémem Palestinské samosprávě v čele s Jásirem Arafatem.

Tehdy to byla zvláštní, jednoduchá stavba s bílou kopulí a velkou menorou na střeše. Vstup do areálu byl možný branou, kterou lemovaly dva impozantní osmanské sebily. Nad branou visel nápis v hebrejštině „Kever Rachel Imeinu“, což v překladu znamená Hrobka Ráchel, naší matky.

Dnes tato původní historická stavba připomíná pevnost a je prakticky k nepoznání. Její zabezpečení bylo nutné kvůli několika násilným pokusům palestinských Arabů o její likvidaci a snaze ublížit židovským poutníkům navštěvující tuto svatyni. Palestinská touha zničit Ráchelinu hrobku je poněkud ironická vzhledem k jejich tezi, že je svatým muslimským místem.

V roce 1995 Izraelci předali kontrolu nad Betlémem palestinským představitelům v mylném přesvědčení, že jednají s rozumnými lidmi. Ráchelin hrob, který se nalézá na okraji Betléma, si však nechali. Současně s tímto převodem se Izrael vzdal i kontroly nad městem Shechem (Nábulus). Na území Shechemu se nachází další židovská svatyně místo známá jako Kever Josef neboli Josefův hrob, o němž někteří věří, že je místem Josefova posledního odpočinku. Palestinci tvrdí, že i tato lokalita je pro ně posvátná, ale důkazy o tom zůstávají kusé.

Kever Josef, kde stála také synagoga, si Izrael rovněž ponechal a na ochranu místa a zajištění bezpečnosti věřících zde byla umístěna malá posádka izraelských vojáků. V říjnu 2000, po vypuknutí extrémních palestinských násilností, však Izrael postoupil Kever Josef Palestinské autonomii v mylné snaze uklidnit výtržníky.

Palestinští násilníci pak podle očekávání brzy nato vtrhli do hrobky, poničili její vybavení a zapálili tamní modlitební knížky. Poté natřeli její bílou střechu na zeleno, což symbolizuje dokončení islámského převzetí moci.

Kever Josef se vrátil pod izraelskou kontrolu o dva roky později po operaci Obranný štít a posléze se zde obnovily sporadické židovské bohoslužby, i když pod silnou ozbrojenou ochranou a obvykle v noci.

Na rozdíl od Kever Rachel, Kever Josef leží ve strategicky nejistější pozici, protože se vyskytuje v Shechemu, zatímco Kever Rachel je na okraji Betléma a byla od města oddělena zdí.

Na začátku dubna letošního roku rozzuření palestinští chuligáni opět zdemolovali Josefovu hrobku, roztříštili náhrobní kámen, vytrhali elektrická zařízení a spálili modlitební knížky.

Celá akce se odehrála před zraky palestinských policistů, kteří neudělali nic, aby tuto spoušť zastavili, a možná ji dokonce podporovali. Izraelští opraváři pod ochranou izraelských obranných sil Josefovu hrobku o několik dní později renovovali.

To je palestinský modus operandi, zhoubný vzorec, který je důkazem naprostého pohrdání starověkem a náboženskými památkami.

Dne 12. října 2000 vtrhli palestinští výtržníci v Jerichu do starobylé synagogy Shalom Al-Yisrael z byzantské doby s úmyslem rozbít její dobře zachovalý centrální medailon s nápisem „Shalom Al-Yisrael“. Vzácnou mozaikovou podlahu se jim sice zničit nepodařilo, ale to nepopírá jejich zločinný záměr.

Když jeruzalémská židovská čtvrť v roce 1948 padla do rukou jordánsko-palestinských vojsk, všechny židovské instituce - včetně působivé synagogy v Hurvě - byly buďto srovnány se zemí pomocí výbušnin, nebo přeměněny na skládky odpadků či ohrady pro zvířata.

V tomto ohledu se metody palestinských Arabů neliší od těch z Talibanu a ISIS. V roce 2001 Taliban zničil jedinečné sochy Buddhy v Bamijánu. V roce 2015 pak ISIS zlikvidoval starobylé a nenahraditelné starožitnosti v Palmýře. Palestinské řádění v Josefově hrobce a jejich snahy poškodit další kulturně a nábožensky významné židovské památky odhalují jejich pravou tvář.

Propalestinští propagandisté neodsoudili palestinské barbarství vůči Josefově hrobce.

Amnesty International a Human Rights Watch, organizace až příliš ochotné šířit antisemitské urážky na cti proti židovskému státu, neprotestovaly proti tomuto palestinskému vandalství.

Josefův hrob, Ráchelin hrob, synagogy v Hurvě a Jerichu nejsou symboly tzv. „izraelské okupace“, ale jedná se o výsostné symboly judaismu, a už to stačí k tomu, aby vzbudily hněv těch, kteří usilovali a dodnes usilují o genocidu Židů.

Není pochyby, že Palestinci, kteří cítí zuřivou nenávist a nesnášenlivost vůči jiným náboženstvím a kulturám a jednají na základě této nenávisti násilným a destruktivním způsobem, si nezaslouží státnost.