Výsledky zemských voleb ve třech spolkových zemích - v Bádensku-Würtembersku, Porýní-Falci a Sasku-Ahaltsku (býv. NDR) - z nějakého důvodu uvedly představitele hlavních stran, tj. SPD a CDU, do zděšeného vytržení, zelené pak vedle nich tradičně nevyjímaje. Zatím mlčí jen komunisté z die Linke, kteří byli všude biti. V Bádensku zvítězí zelení v čele s dosavadním premiérem, a poprvé tak ovládnou zemský sněm nějaké spolkové země, ačkoli zde již měli posledních pět let svého premiéra v koalici s SPD. Naopak v obou dalších se pohybují těsně nad hranici 5 % a prošli jen tak tak. CDU zvítězila v Sasku-Anhaltsku, ale ztratila, zatímco v Bádensku skočí až druhá a totéž v Porýní v závěsu za SPD. SPD pak zvítězila v Porýní, ale v obou ostatních zemích s největší pravděpodobností je až čtvrtou stranou, vždy za AfD. Lze tedy říci, že i SPD kvůli své amébní politice byla bita.

AfD jako relativně nový kůň v politických vodách Německa slaví jednoznačně vítězství. Tato nová alternativní strana, hanlivě v Německu označovaná za xenofobní a extremistickou (pokud ne ještě hůře) v Bádensku skončila jako třetí s 15,1 %, v Porýní jako třetí s 12,6 % a v Sasku-Anhaltsku (nezaměňovat se Saskem) pak dokonce skončila jako druhá s 24,2 %. Když říkám, že jsou všichni zděšeni z „nějakého důvodu“, pak se naopak já divím – dlouho předtím již průzkumy naznačovaly tento výsledek. Pouze v Sasku-Anhaltsku ukazovaly na výsledek v intervalu mezi 19-20 %, takže tam jsou trochu překvapeni všichni tím nebývalým úspěchem, a to včetně AfD samotné. Volební úspěch AfD pak vedle odlivu hlasů pro CDU a především SPD nepochybně způsobil větší počet voličů, kteří přišli v tomto roce k volbám, když účast je označována za rekordní. AfD je tak zastoupena ve čtyřech zemských sněmech v západních spolkových zemích a ve čtyřech ve východních, což tedy je plná polovina všech zemských sněmů (senátů).

Opravdu dojemné je, jak se všichni, snad až na poněkud rezervovaného bavorského premiéra Seehofera, shodují v halasném povolebním varování před xenofobní a extremistickou AfD. Někteří představitelé německého průmyslu dokonce neváhají varovat před obavami ze strachu investorů investovat v Německu, kde se postupně etabluje tak nevábná AfD. Tomu nemůže věřit snad nikdo z těchto apoštolů hospodářských potíží. Jestli budou kdy v Německu hospodářské potíže, pak rozhodně ze zcela jiných příčin, a to především z globálních vlivů. A také svoji roli, což nikdo nechce nahlas připustit, sehrají obrovské výdaje na neřízenou imigrační vlnu, která je v režii kancléřky Merkelové. Stále se do omrzení omílá, že příliv nových imigrantů je šancí pro německý průmysl, zatímco již nyní systém zdravotního pojištění začíná vykazovat první vážné deficity a ministr financí Schäuble vymýšlí, jak získat nové zdroje pro státní rozpočet. To naznačuje, že výdaje spojené s nekontrolovanou imigrací spíše převáží nad výhodami.

A nyní k té xenofobii a populismu AfD. Alternativa pro Německo nebrojí proti imigraci jako takové, ale proti imigraci tak, jak ji řídí, nebo spíše neřídí kancléřka Merkelová. AfD akcentuje opakovaně, a to i ve svých programových tezích, že vláda musí jen důsledně dodržovat německé azylové zákony a ne je soustavně porušovat či ohýbat tak, jak se rozhodne kancléřka. To jen ve stručnosti. Takže kde je xenofobie a kde je populismus? Xenofobně se naopak vůči AfD chovají v jednom zděšeném houfu představitelé mainstreamových stran, kteří AfD soustavně očerňují, ostrakizují a vyvíjejí tlak na všechny, kteří se chystají ve svých zařízeních poskytnout prostory pro akce AfD. To je rozhodně velká ostuda německé politiky a politických elit. My, co jsme vyrostli v lidově demokratickém a posléze socialistickém Československu, víme, co nám to připomíná. Německo dnes ukazuje tu dosud dovedně skrývanou nevoňavou stranu své politiky.

Na samý závěr zdůrazňuji, že je-li nějaká strana populistická, pak to byli a jsou a také budou zelení, kteří projevují tradičně mimořádnou netoleranci k jiným politickým názorům a vtírají se se svými obskurními ekologickými recepty na blaho lidstva. Ostatně otcové této strany byli nezřídka randálisté z okruhu osmašedesátníků anebo osoby koketující s teroristickými kruhy konce šedesátých a sedmdesátých let.

A v neposlední řadě, nebyla to Merkelová a její CDU, která zcela iracionálně ohlásila neprodleně po katastrofě ve Fukušimě odchod Německa z jaderné energetiky (Atomausstieg), ačkoli krátce předtím schválila prodloužení činnosti německých jaderných elektráren? Není-li toto čirý populismus, tak už pak co.