Volby vždy určují kurs dotyčné země, u našich nejbližších sousedů mohou volební výsledky ovlivnit budoucí spolupráci na politickém i ekonomickém poli. V případě obav z volebních výsledků ekonomicky silného souseda zájem několikanásobně převyšuje ostatní dění.

V německých spolkových volbách 2021 sice nevyhrálo (nebudou mít většinu) hard levicové trio s extrémistickými prvky, tedy Zelení, postkomunistická Levice (obdoba naší KSČM) a sociální demokracie (v Německu se nazývá SPD), ale přesto má celá Evropa zaděláno na nemalý problém.

Zelení v příští německé vládě - extremismus na vzestupu

Je jedno, zda bude vládu sestavovat socialistická SPD nebo středová CDU/CSU, bohužel se téměř s jistotou dá očekávat účast Zelených (velkou koalici CDU/CSU a německé SPD obě strany odmítají).

Gender proimigrační multikulturalistická politika Zelených s extrémistickými požadavky směrem k plnění Green Dealu (Zeleného údělu), jakobínská neústupnost k jakémukoliv rozvoji jaderné energie zapříčiňující nárůst cen energií v Evropě nebo militantní prosazování klimatické neutrality devastující průmysl v Evropě (na automobilovém je naše ekonomika závislá) v kombinaci s omezováním osobní svobody jednotlivce útokem na svobodu pohybu (další zákazy individuální automobilové dopravy), to vše pod pláštíkem dobra ve jménu zhoubné klimatické agendy, je jen malá část programového zaměření této extrémistické formace, která je v dnešním evropském i našem mainstreamu prezentována jako „moderní“.

Jedinou záchranou v rozpočtové kázni se může stát třetí koaliční partner FDP (Svobodná demokratická strana), městští liberálové, kteří chtějí obsadit ministerstvo financí.

A proč by nás mělo zajímat sestavení příští německé vlády oproti jiným vládám v Evropě?

Důvody jsou v zásadě dva, jednak je Německo jediným ekonomickým tahounem v Evropě (v překladu: němečtí daňoví poplatníci stále ještě platí dluhy jiným), druhým důvodem je naše nezanedbatelná ekonomická závislost na výkonu německého hospodářství.

Od předpokládané rudo-zeleno-liberální vlády (tzv. Jamajky) se na rozdíl od vzniku hard levicové německé vlády nedají sice očekávat tvrdé střety, ale jak ve strukturách EU, tak na mezistátní úrovni bude ke sporům s předpokládanou zeleno rudou koalicí docházet rozhodně častěji než za éry Merkelové.

Náš postoj: Podpora disidentů v Německu

I když velká část německých občanů (cca 41 %) volila levicově liberální marxismus (Zelené + německou SPD), neměli bychom zapomínat na většinu německých voličů, kteří se nenechali zlákat levicovou propagandou. A už vůbec bychom neměli pouštět ze zřetele, že mnohamiliónová menšina volila konzervativní pravici (AfD). Bavorsko, Sasko a zbytek bývalé NDR, tam dokonce většina obyvatel volila svobodu (CDU/CSU, FDP, AfD).

Proto všechny německé občany házet do jednoho pytle nebo dokonce vyvolávat vzpomínky na negativní stránky německé historie z první poloviny 20. století není férové.

Je třeba si uvědomit, že v Německu jsou milióny občanů, kteří si nebezpečí nových ideologií moc dobře uvědomují, ale podobně jako ve 30. letech minulého století jsou zastrašováni ze strany militantních levicových skupin a politických neziskovek spolu s tvrdou cenzurou. Je zde snaha tvrdě trestat a kriminalizovat jakékoliv kritické názory na zhoubnou klimatickou agendu nebo obhájce rodinného života zasazující se o zdravý vývoj dětí.

Cenzura v médiích a na sociálních sítích dnes v Německu dosahuje neuvěřitelných rozměrů. Zákony o předsudečné nenávisti nebo ty „antidiskriminační“ jsou jenom malým příkladem totalitních praktik levicového tažení proti občanskému projevu svobody. To vše probíhá v souběhu s neuvěřitelně agresivní zelenou propagandou ze strany hlavních médií okupovaných redaktory se zeleno rudým viděním světa.

Připočteme-li mediální masáž a vymývání mozků na univerzitách hlavně humanitního zaměření (gender obory a podobné), jsou spolkové volby 2021 v Německu ještě malým zázrakem.

Pro zajímavost jsem jednu z prvních kapitol ve své knize Mračna nad Evropou (hlavní postavy jsou mladí lidé z Německa) věnoval univerzitnímu prostředí. Dotaz většiny čtenářů směřoval, zda je situace na univerzitách v Německu tak hrozná. Bohužel jsem musel odpovídat kladně (zprávy od některých lidí mluví o ještě horších podmínkách).

Naším historickým úkolem a vůbec celé střední Evropy je těmto občanům v Německu nyní pomoci. Na oplátku za pomoc, kterou poskytovali našim občanům v době komunistické diktatury před rokem 1989.

Upozorňovat na pronásledování konzervativně smýšlejících lidí, na příklady cenzury, vylučování občanů z pracovního procesu jen na základě nesprávných názorů, na útoky levicových skupin atd.

Pomoc by měla vycházet jak od občanů, tak z vlády. A naše vláda by měla tuto linii politické solidarity uplatňovat bez ohledu na politickou příslušnost jak na bilaterální úrovni, tak v EU strukturách.

Atraktivní kniha nyní v prodeji.