Ministryně obrany Spolkové republiky Německo Christine Lambrechtová si při návštěvy Spojených států na samém konci března vyslechla od svého amerického protějšku Lloyda Austina mnoho pochvalných slov na adresu vůdčí roli své vlasti v Evropě. Zejména byla pochválena ochota nové německé vlády prudce navýšit obranný rozpočet a poskytnout bojující Ukrajině značnou vojenskou pomoc.

Německé sdělovací prostředky ovšem tuto rutinní diplomatickou krasomluvu sotva zaznamenaly, neboť byly zcela zaměstnány zničující kritikou dlouhodobé zahraniční politiky země, které všechny německé vlády za posledních šestnáct let podrobil vlivný americký portál Politico působící v mnoha zemích světa.

Datování naznačuje, že prvotním adresátem zdrcující kritiky je teď již bývalá kancléřka Angela Merkelová. V samotném Německu je nyní jakousi publicistickou módou valit všechny průšvihy na včerejší idol, ale žádná kritika zatím nebyla tak deklasující jako ta, kterou si dovolil portál Politico pod souhrnným názvem Putinovi němečtí užiteční idioti.

Není to poprvé, co se Německo ocitlo na špatné straně dějin, píší američtí novináři, ale ještě snad nikdy netropili němečtí politici takové nebetyčné hlouposti na samém pokraji katastrofy jako za vlády Angely Merkelové. To ona může svou zaslepeností za nynější stav Evropy, za patolízalskou podbízivost vůči Vladimiru Putinovi, za snahu za všech okolností chápat všechny kroky Ruska, za přesvědčení, které formuloval už její nástupce Olaf Scholz, že nejlepším možným způsobem jednání s Ruskem je vést s ním nikdy nekončící vlídný dialog.

Nebetyčným příkladem takové stupidní politiky bylo rozhodnutí o stavbě energovodu Nord Stream 2, které bylo učiněno už po čečenské a gruzínské válce, po obsazení Donbasu a anexi Krymu, které očividně vůbec neotřásly německým přesvědčením, že s Putinem je třeba jednat, jednat a znovu jednat.

I když role kancléřky je v článku vypíchnuta jako rozhodující, autoři nešetří žádného z aktérů německé politické elity. Uvádí příklady trapného selhání současného kancléře Scholze, který i nyní telefonicky konzultuje s Putinem své postoje, a nynějšího prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera, který v době svého působení coby ministr zahraničí založil spolu se svým hlavním poradcem Jensem Plötnerem základy zahraničně-politické architektury Německa.

Za do nebe volající pitomost pokládají výrok politického veterána Wolfganga Schäubleho – jak jsem to jen mohl tušit? Kdo nic netuší, neměl by vůbec chodit do politiky.

Bývalá kancléřka nyní zachovává nízký profil, na kritiku neodpovídá, na veřejnosti se neobjevuje. Znám jen málo význačných politiků, jejichž odkaz a dobrá pověst byly doslova rozmetány na cucky za tak krátkou dobu po jejich odchodu.

Příběh je o to zajímavější, že zejména u nás byla spousta vlivných veřejných činitelů, kteří na Merkelovu nedali dopustit, viděli v ní politický ideál a předobraz budoucí Evropy, její projevy dávali za rámeček. Dnes se k ní nejspíš neznají a na své nadšení si nevzpomínají.

Autor je publicista