Na kraji silnice stojí asi třicetiletá, silně namalovaná blondýnka, spolu s ní robustní žena v důchodovém věku a další dva sportovně odění mladíci. Vedle nich zastavuje autobus. Muže, který z něj vystoupí, skupinka nadšeně vítá. Aby ne, po půl roce se jim domů vrátil manžel, syn a kamarád. Svým blízkým přivezl jako vždy tašky plné jídla, oblečení a dalších nezbytností. Doma bude několik týdnů, pak odjede pracovat zpátky do Prahy.

Podobných scének se po celém Moldavsku ročně odehrají dost možná statisíce. Podle různých zdrojů se počet Moldavanů pracujících v zahraničí pohybuje v rozmezí mezi 300 tisíci a jedním milionem osob. Český velvyslanec v Kišiněvě Petr Kypr považuje za nejpravděpodobnější odhad asi 600 tisíc migrujících pracovníků.

Jejich nejoblíbenějšími cílovými zeměmi jsou Řecko, Rusko a Itálie, v menších počtech jsou ale roztroušeni ve všech evropských zemích, včetně České republiky. Díky nim je Kišiněv, hlavní město moldavské republiky, překvapivě dobře propojený se zbytkem Evropy – například pravidelnou autobusovou linku Praha – Kišiněv zajišťují hned tři dopravní společnosti.

Migrace moldavského obyvatelstva je natolik rozsáhlá, že ani místní úřady, ani jiné mezinárodní organizace nejsou schopny stanovit přesný počet obyvatel této země ležící mezi Ukrajinou a Rumunskem. Podle odhadu Světové banky z roku 2006 zde žije asi 3,8 milionu lidí. Například podle letošní statistiky CIA Factbook má však Moldavsko 4,3 tisíc obyvatel.

Ve světle výše zmiňovaných čísel se Moldavané jeví jako „nejstěhovavější“ národ Evropy..Takto rozsáhlá migrace, způsobená především nízkými platy v zemi, s sebou pochopitelně přináší množství problémů.

Sociální sirotci

Dětské domovy či internáty se nacházejí v každém větším moldavském městě. Většina dětí, které zde bydlí, rodiče má. Jen se o ně nestarají .Mnoho Moldavanů odjíždí pracovat do zahraničí a děti zůstávají na starost prarodičům, jiným příbuzným, nebo sousedům. Tyto děti experti označují jako takzvané sociální sirotky.

„Stává se, že rodiče doma nechají desetileté dítě , které se musí samo postarat o dům a hospodářství,“ říká Ludmila Kavaljenko, která vede volnočasové centrum pro opuštěné děti v jihomoldavském Cahulu. A dodává: „Pro tak malé dítě je taková práce fyzicky extrémně náročná. Znamená pro ně konec dětství a často i pravidelné školní docházky.“

Rodiče se svou fyzickou nepřítomnost často snaží nahradit tím, že dětem ze zahraničí posílají peníze. „Jenže děti s penězi neumí hospodařit a nikým nevychovávané často propadají alkoholu a drogám,“ podotýká Ludmila Kavaljenko.

Generace sociálních sirotků se s tím, že je rodiče předčasně opustili, bude vyrovnávat celý život. Lidé, kteří se problematikou opuštěných dětí v Moldavsku zabývají, mají obavy z toho, jak se tato generace bude chovat k vlastním dětem. „Od koho se mohly naučit úctě k rodině a lásce k vlastním potomkům?“ ptá se Kavaljenko.

Potíže spojené s vysokou migrací však nedopadají jen na děti, ale na celou společnost. Místní lékaři bijí na poplach – v posledních letech sledují nárůst takových nemocí, jako je tuberkulóza. Odborníci se shodují, že za tím stojí právě vysoká mobilita obyvatel v kombinaci s nedostatečnou hygienou. S ještě větším znepokojením je přijímán vzestup počtu HIV pozitivních. Moldavští dělníci v zahraničí jsou častými návštěvníky prostitutek a po návratu domů nemoc - třeba nevědomky - šíří dál.

Tvrdá daň za nezávislost

Ačkoli v Moldavsku působí celá řada nevládních organizací, které se snaží potíže spojené s vysokou pracovní migrací obyvatel zmírnit, opravdové řešení se skrývá jen ve zlepšení současné neutěšené hospodářské situace země. Jak říká Ludmila Kavaljenko: „Pokud se z výplaty nedá vyžít, migraci těžko někdo zastaví.“

Ve velkých městech se průměrný plat pohybuje v přepočtu mezi dvěmi až třemi tisíci korun. Na vesnicích jsou mzdy ještě nižší. Cenová hladina potravin i dalšího zboží a služeb se přitom pohybuje na přibližně stejné úrovni jako v České republice. V roce 2004 spadalo podle Světové Banky 27 procent moldavského obyvatelstva pod hranici chudoby. Podle výše HDP jde o nejchudší zemí Evropy.

Současné ekonomické potíže mají své kořeny v roce 1991. Tehdy vyhlásila Moldavská republika samostatnost na Sovětském svazu. „Když Rusové odcházeli, vzali všechno s sebou. Traktory, stroje z továren, vybavení. Zůstali jen prázdné tovární haly a zemědělci s holýma rukama,“ vzpomíná Ivan Lauda z vesnice Holuboje. Rozvod se Sovětským svazem znamenal pro Moldavsko zároveň ztrátu největšího obchodního partnera. „Najednou nebylo kam vyvážet.“ podotýká Lauda.

Důsledkem byl zdrcující ekonomický propad. V letech 1991-1994 ztratila ekonomika téměř dvě třetiny své původní síly. Dlouhodobější růst HDP se moldavské vládě podařilo nastartovat až v roce 2001. Přesto má současné hospodářství k původní síle z počátku 90. let stále hodně daleko. K hospodářské stabilitě země nepřispívá ani separatistická Podněsterská moldavská republika, která vyhlásila nezávislost na zbytku Moldavska již v roce 1990. Nevyřešený status Podněstří a ruská vojenská přítomnost v tomto regionu přispívá k nedůvěře zahraničích investorů vůči Moldavsku. Bez nich je podle Světové banky současný hospodářský růst dlouhodobě neudržitelný. Jednání o budoucnosti Podněstří jsou přitom dlouhé roky zamrzlé na mrtvém bodě a řešení stále v nedohlednu.

Brzdou ekonomiky je i smýšlení samotných Moldavanů. Desetiletí tvrdého sovětského režimu vymazalo z místních vlastenecké smýšlení i touhu samostatně podnikat a podílet se na rozvoji své země. Drobní živnostníci ve společnosti chybí. Ti, kteří v sobě alespoň špetku podnikavosti mají, raději odjedou pracovat do ciziny.

Česká stopa

Zatímco o existenci české menšiny v rumunském Banátu má česká společnost obecné povědomí, o tom, že Češi žijí i v Moldavsku, ví jen málokdo. Na jihu, nedaleko Cahulu, leží malá vesnička Holuboje, kde už 120 let žije česká menšina. První Češi, především z okolí Hradce Králové, do Moldavska zamířili okolo roku 1865. V menších vlnách pak Češi do Holuboje proudili i v průběhu 20. století.

Přestože se český živel v posledních letech z Holuboje pomalu vytrácí, stále je dost silný. V obci například funguje gymnázium Jaroslava Haška, v rámci kterého tu funguje kroužek českého jazyka pro děti jménem Novohrádek. Letos se češtinu učí třiadvacet dětí. V centru vesnice sídlí i česká hudební škola. V obci se k české národnosti hlásí celkem 125 lidí.

Jak hudební škola, tak několik tříd gymnázia byly v posledních letech zrekonstruovány v rámci české rozvojové pomoci. Vzhledem k tomu, že Moldavsko patří mezi prioritní země rozvojové pomoci ČR, se české investice v Moldavsku neomezují pouze na Holuboje. Například ve vesnici Iargara Češi odstraňují ropné znečištění podzemních vod. V Moldavsku se už několik let angažuje i Česká zemědělská univerzita, která se snaží místní zemědělce naučit moderním postupům.