V tomhle duchu hodnotí svoji zemi ruská novinářka Jelena Kosťučenková ve skvělé knize Moje Rusko. Popisuje plíživou rusifikaci sibiřských národů, Putina viní z masakru v Beslanu, odsuzuje válku na Ukrajině atd.

Bývalá redaktorka ruského nezávislého deníku Novaja Gazeta sedmatřicetiletá Jelena Kosťučenková v tomto díle vzpomíná na své dětství a na svého dědečka který bojoval s fašisty. Později s hrůzou zjistila, že ona rovněž bojuje s fašisty, s těmi, kteří nyní vládnou její zemi. V tom ji utvrdila též ruská agrese proti Ukrajině, kterou rázně odsoudila jako těžký zločin. Kvůli svým postojům musela opustit rodné Rusko, kde ji hrozilo vězení nejen za protiválečné postoje, ale i za její sexuální lesbickou orientaci. Za tu by mohla skončit až na deset let za mřížemi! Kniha vydaná nakladatelstvím Argo je však hlavně svědectvím jejich mnoha zážitků, v nichž popisuje neutěšené poměry v Rusku. Za svými reportážemi projela velký kus své původní vlasti, pobývala také na dalekém severu u sibiřských národů, kde byla svědkem velké bídy, plíživé rusifikace i masového alkoholismu, který vede k obrovské úmrtnosti včetně značného množství sebevražd.

Chudoba je však prakticky výsadou celého Ruska s výjimkou Moskvy, Sankt Petěrburgu a některých dalších regionů bohatých na nerostné suroviny. To dokazují její reportáže z míst ležících na hlavní trati mezi zmíněnými největšími ruskými městy. Spojují je osudy lidí s malými platy, beznadějí a mizernou životní perspektivou, Její zážitky z Beslanu, kde v roce 2004 čečenští teroristé obsadili prvního září zdejší školu a kde při následném zásahu bezpečnostních složek zahynulo 334 civilistů včetně 186 dětí, si zaslouží samostatný článek. Z masakru viní Kosťučenková kromě teroristů samotného Putina, který podle ní dal rozkaz k bezohlednému neprofesionálnímu zásahu proti teroristům.

Stejně tomu je i v případě jejich zážitků z ukrajinského Donbasu v roce 2014, kde prokázala, že vzpoura na východě Ukrajiny byla vyvolána z Moskvy včetně přímého nasazení ruských vojáků. Ruský prezident Vladimír Putin tehdy lhal, jak je ostatně jeho zvykem, že na Ukrajině žádní ruští vojáci nejsou.

Předností knihy je, že se nejedná o zprostředkovaná vyprávění a zápisky příběhů jiných, ale o osobní svědectví Jeleny Kosťučenkové, která popisuje to, co sama prožila a viděla a také svědectví lidí, s nimiž přímo hovořila. Rusko je podle ní nešťastná země pod vládou zla a s masivní korupcí. Zmiňuje se i o dosud plně nevysvětlených vraždách ruských novinářů včetně své proslulé kolegyně Anny Politkovské, která popisovala ruská zvěrstva v Čečensku. Dokazuje také fakt, že nepohodlní lidé bývají v Rusku terčem veřejných lynčů včetně bičování na veřejnosti od zfašizovaných nacionalistických bojůvek.

Její vynikající knihu by si měl přečíst každý, kdo se zajímá o skutečné poměry v Rusku, ne o vymyšlené pohádky šířené prokremelskou propagandou. Skvělé knize prakticky nelze nic vyčíst, možná jen to, že autorka nemusela tolik zajímavých informací publikovat v jednom díle. Některé události by si zasloužily samostatné zpracování, protože takto mohou lépe vyniknout a oslovit více lidí. Ale to jsou jenom detaily.

Jelena Kosťučenková, která byla násilnickým putinovským režimem vyhnána ze své vlasti, čelila na podzim 2022 v Německu pokusu o otravu. Jak typický osud pro odpůrce Kremlu. Na rozdíl od jiných však měla štěstí, přežila.

Moje Rusko
(zprávy ze ztracené země)

Jelena Kosťučenková, nakladatelství Argo, Praha 2023