Kanada rozhodně nepatří k oblastem, jejíž dění by v našich končinách vyvolávalo nějakou větší pozornost, což je možná trochu škoda. Zasloužený ohlas nedávno vzbudila torontská antikapitalistická kavárna The Anarchist.

Otevřená byla loni v březnu a svůj velmi neobvyklý obchodní model postavila na principu vyšších cen nápojů pro ty, kteří si je mohou dovolit zaplatit. Kavárna si měla vedle poskytování kávových nápojů vydělávat i prodejem různých předmětů s protikapitalistickou tematikou.

K velkému překvapení mnohých si však tento podnik nedokázal na sebe dost vydělat, a tak na konci května po roce své činnosti končí.

Kanada táborem smrti?

Právě ona zásada „zaplať, kolik můžeš“ představuje skoro naplnění Marxova požadavku „od každého podle jeho schopností, každému podle jeho potřeb.“ Příčinu krachu projektu velmi neobvyklé kavárny snad není třeba podrobně vysvětlovat: Za vše samozřejmě může ten zlý kapitalismus.

Nedostatek kapitálu z eticky zkrachovalých zdrojů prý znemožnil provozovateli jménem Gabriel Sims-Fewer, známému též pod přezdívkou The Anarchist, přečkat klidné zimní období a rozvíjet se způsobem potřebným k dlouhodobější udržitelnosti.

Na webových stránkách pak v posledním a srdceryvném příspěvku na rozloučenou v závěru píše (řečeno hodně mírně): „Kašlu na bohaté, na policii, na stát a na koloniální tábor smrti, kterému říkáme Kanada.“ Život v koloniálním táboře smrti musí být opravdu hrůzostrašný. Asi se budu hodně rozmýšlet, zda vůbec ještě někdy znovu poletím do Kanady.

Jak porazit kapitalismus

Zavřením kavárny však jeho boj s „misantropií kapitalismu,“ o níž též píše, rozhodně nekončí. Antikapitalistický podnik měl nejspíše představovat jen první nesmělý krůček na cestě k dokonale rovnostářské a spravedlivé společnosti, kterou mnozí očekávají.

I přes nutnost ukončit činnost kavárny vidí provozovatel v jiných odvětvích, kde dosáhne podobných úspěchů, jimiž se určitě nechají inspirovat i jiní.

Neuspokojenou poptávku vidím především v oblasti prodeje luxusního zboží, ať už se jedná o oděvy, kosmetiku či třeba automobily. Mohl by proto otevřít obchody se zbožím dosud určeném výlučně té movitější klientele, které by ale fungovaly na podobném principu jako zmíněná kavárna, tedy „zaplať, kolik můžeš.“

Platit by v nich tedy museli jen ti bohatí. Ti ostatní by samozřejmě nemuseli platit vůbec, případně by zboží obdrželi jen za nějaký symbolický příspěvek. V praxi to bude znamenat, že např. oděvy značek Dior, Prada, Gucci, Versace nebo Louis Vuitton budou dostupné opravdu pro každého.

Naplnění cíle, kterým je zrušit placení úplně, případně ho přenechat jen těm nejbohatším, se přiblížilo. Kavárna v Torontu byla jen první vlaštovkou a další podobné podniky budou růst jako houby po dešti.

Co na tom, že po roce nebo i dříve budou muset zavřít. Není pochyb o tom, že pokud budou mít všichni provozovatelé obchodů či různých podniků stejný přístup jako má Gabriel Sims-Fewer, anarchistům se opravdu jednou podaří nad kapitalismem zvítězit.

Varování: Článek obsahuje prvky ironie a nadsázky

Přeji hezký den a veselou mysl!