Každý soudný člověk od počátku ví, že Merkelové řešení smlouvou EU s Tureckem, které se spíše vydává za smlouvu mezi EU a Tureckem (ve skutečnosti to je smlouva Merkelové a Tureckem, nebo spíše mezi Merkelovou a Erdoganem, jak už to tak mezi rádobydiktátory a diktátory bývá), je vším, jen ne řešením situace. A to z více důvodů.

Prvním důvodem je, že postrádá aspekty mezinárodní smlouvy mezi dvěma suverény, protože chybí vyjádřená vůle členských zemí, a jde spíše o pactum de contrahendo, leč ve velmi rozostřené podobě s mnoha desítkami podmínek, často nejasných. Není tedy vynutitelná jednou nebo druhou stranou a stačí velmi málo (třeba ještě jedna básnička na beje Erdogana) a je po smlouvě. Navíc dal bej jasně najevo, že je to smlouva premiéra, kterého se prostě zbavil, a necítí se být smlouvou vázán, když se mu nebude zdát další postup Evropské komise.

Druhým důvodem je, že tato (ne)smlouva je jen dodatkovým „řešením“ navazujícím na plán B Visegrádu, balkánských tranzitních zemí a v neposlední řadě Rakouska, když to se nakonec horlivě přidalo k dříve ostrakizovanému řešení „méně hodnotných“ členských zemí EU. Je to velmi dočasné řešení, takže to není řešení. Platí jen do té doby, než bej Erdogan nedostane to, co chce, a to bezvízový styk. Když ne (podmínky nepodmínky, splněné nesplněné), namaže si jemu na pospas vydanou EU na chleba jako tvaroh. Tvarohovité špičky EU, servilní vůči Angele Merkelové způsobem, který by byl komický, kdyby nebyl trapný a hlavně tragický, čas získaný statečným postojem Makedonie (kterému Řecko na hranici vůbec nepomáhá) vůbec nevyužily. Za řešení se nemůže počítat jakési snění o silnějším Frontexu, z neschopného centra řízeného, bez vlivu národních armád hraničních zemí a jejich vzájemné koordinace. Vnější hranice se bránit nebudou, imigranti se budou nakládat na vojenské lodi a distribuovat po Evropě jako běžné zboží. A kdo nepřijme – tak pokuta. Cena za jednoho člověka již byla stanovena (jak počítali tento cenový výměr, je opravdu záhada). Jestli by na to suverénní stát přistoupil, pak Bůh s námi. Věřím, že se náš premiér pochlapí nejen verbálně, ale s vládou také vykoná nějaké skutky, až na tento nesmysl dojde.

Třetím důvodem je, že mezitím, co Evropská komise sní o Frontexu, logistici převaděčských zločineckých uskupení v pohodě mění trasy, obchodní podmínky (Všeobecné obchodní podmínky nejspíš najdete i na internetu, když si dáte práci) a začínají do EU posílat „zboží“, především lotry ze všech korupcí ničených zemí subsaharské Afriky a středního pásu Afriky. Takže Turecko jen ad interim drží jednu trasu pod kontrolou. Druhou stranou, poněkud západněji, se valí lodě (odkud se jich proboha tolik bere, proč nejsou ničeny rovnou v přístavech v severní Africe?) s dalším „zbožím“ a hned je v Itálii a v Brenerském průsmyku o zábavu postaráno. Roste tam další plot a tak to půjde dál i jinde. O tom žádná. Víme to my, vědí to jistě v EK, ale tváří se, že řeší problém. Neřeší vůbec nic, jen pobírají gáže. Je to opravdu tragický pohled (vanitas vanitatum et omnia vanitas est).

A na samý konec ještě toto: bohužel, Erdogan má pravdu, když říká, že si na protiteroristický zákon sáhnout nenechá, i kdyby se EK třeba opravdu rozzlobila (a z toho má Erdogan opravdu hrůzu). Že ten svůj poněkud drsný zákon může použít i proti těm, kteří jsou mu doma nepohodlní, například proti Kurdům, je jisté. To on rád dělá už léta a jen takoví duševní nudisté, jakými jsou Merkelová a její okolí, včetně dosti neuvěřitelného bonvivána Altmaiera, si mohou myslet, že si bej nechá tuto zbraň vyrazit. Při představě, že by měl přijmout protiteroristický zákon v duchu legislativy EU, se musí smát a smát. Jistě má dostatek představy o tom, jak by to probíhalo pak v Turecku, až by lapili nějakého teroristu:

Terorista utíká a střílí, turecký policista či voják volá (turecky ovšem): Stůj, kdo tam!
Odpověď: Patrola
Policista (voják): Nerob prču a stůj. Jaká?
Odpověď: Teroristická!
Policista (voják): Vzdej se, nic se ti nestane. Poučím tě o tvých právech.
Odpověď: Už, už, jen co dostřílím poslední zásobníky a přátelé se v okolí ještě odpálí.
Policista (voják): Dostaneš advokáta ex offo, celu s bednou s Al Jazírou a psychologa. Pustíme k tobě mámu, tátu, šestnáct sourozenců a zástupce Amnesty International a několika dalších lidskoprávních organizací, co mají v okolí vazební věznice sídlo, abys na to nebyl sám.
Odpověď: Kdo to platí?
Policista (voják): Turecká republika, Ministerstvo spravedlnosti. A nebudou to po tobě nikdy chtít splatit, ať to stojí co to stojí - a že máš advokátů na výběr kupu.
Odpověď: Přísahej na Alláha mocného, že bude spravedlivý proces. Jestli bude.
Policista (voják) hlasitě přísahá a volá: Přísahám, Alláhu Akhbar. Dostaneš tak 15 a po půlce tě pustí.
Odpověď: Tak jo, ještě zastřelím tamhletu babu s děckem a jdu k tobě, ruce budu mít nahoru. Kašlu na to se odpálit, slunce krásně svítí.

Tak bojuje proti terorismu EU a její členské státy. A proto to tady tak vypadá, jak to vypadá.

Na samý závěr si přeji nahlas, aby Britové hlasovali pro vystoupení, i když to vidím černě. Byl by to jediný vážný impuls, který by vedl k odstartování vážné diskuse o zásadních změnách fungování EU. Jinak v to doufat nelze. Ti uličníci dřevní Evropané jinak balónek nepustí. Nenechme se mást jemným posypem popele na hlavě Junckera. Je to jen taková bla bla hra a mámení. Z toho mráčku štěstí pršet nebude. Nejde o vystoupení z EU (Czechsit atd.), ale o fundamentální reformu EU, která nyní nefunguje (jediné, co funguje, jsou zpropadené dotace a to je dost málo; volný pohyb už ne).

A takhle my tady žijeme.