Je to smutné konstatování, ale nic z toho, co se děje nyní na jihu Evropy, kde provozuje italské námořnictvo s pomocí Frontexu a humanitárních blouznivců ze všech koutů tzv. civilizovaného světa šílený přísun statisíců ekonomických migrantů, nevěstí méně, než jednu velkou katastrofu. Kdo stojí pevně nohama na zemi, má rád své děti a jejich děti, vše, co kolem vybudoval on a jeho předci a jeho blízcí, musí se bát. Jak správně nedávno řekl Dan Schueftan, čím víc jich sem přijmeme, tím víc se jich vydá na cestu, pokvete byznys převaděčů a Evropa bude padat na hubu.

To, co se děje, je přírodní katastrofa rozměru pomalu se blížící Apokalypse. Šéfové evropských států a hlavouni EU se tváří, že to zvládnou kvótami a urážením těch, kteří mají ještě trochu soudnosti a kvóty tvrdošíjně odmítají. Odmítat kvóty je však povinností odpovědného politika, který to myslí se svou zemí vážně. Má-li Německo dojem, že musí páchat dobro, pak ano, ale samo ať si s tím poradí.

Nicnedělání při ochraně vnějších hranic EU, tančení kolem tohoto tématu, sílící tlak politických špiček na mainstreamová média všeho druhu, aby byla korektní a nepouštěla k lizu kritické osobnosti, je důkazem, že Evropané - tedy alespoň ti, kteří trvají na multikulturalismu - pracují na zničení Evropy. Přitom nedávný rozhovor Dana Schueftana, bezpečnostního poradce izraelské vlády s p. Veselovským (18. 10. 2016), anebo jeho rozhovor s redaktorkou Respektu č. 34/14 ukazují, jaké uvažování je reálné a jak důležité je být pevně myšlenkově usazený, zemitý, vzdělaný a nedívat se na svět růžovými brýlemi.

Až rozhovor redaktorky Lauderové se Schueftanem v Respektu vám ukáže, že každý je z jiného světa a jaký je rozdíl mezi těmi, kdo jsou denně konfronováni s agresivním a zaostalým nekulturním světem islámu, a evropskými intelektuály. Ona myšlenkově plochá, zcela v zajetí korektního multikulturalismu a zamotaná v síti přání, jak by to bylo krásné, a zcela nepolíbená tím, co je tvrdou realitou. On naopak jasný, přímý, empiricky skvěle vybavený s jasnou analytickou myslí, zcela realisticky hodnotící situaci na Blízkém východě a devastující roli islámu jak dovnitř, tak i navenek.

Hodnotí-li dnes kdokoli situaci v arabském světě, potažmo ve světě islámu jinak, než že jde o dekadentní kulturu a náboženství, které vedlo či povede nejprve k rozvratu vlastních zemí a společností a později k exportu rozvratu tam, kde troubové šéfující vládám a institucím chápou příliv ekonomických migrantů jako pozitivní cestu z demografické krize, pak je blázen a mělo by se s ním tak i zacházet.

Obvykle když řeknete natvrdo, že je třeba důsledně prověřit každého, kdo žádá o azyl nebo jinou formu mezinárodní ochrany, ale také o dlouhodobá víza či některou formu pobytového povolení v ČR (nebo jinde v EU nebo Evropě obecně), a byť jen mírně podezřelé osoby nevpustit a vyhostit je ze země, pustí se do vás všichni hate-free jedinci a všichni milovníci multikulturalismu a označí vás za rasistu. Nedávno jsem zaznamenal v novinách tlak na šéfa Odboru migrační a azylové politiky MV ČR v souvislosti s jeho soukromě vyslovovanými stanovisky a hodnotím tyto tlaky jako počátek neblahého možného vývoje směrem k odstranění člověka, který je zcela na svém místě a dělá to, co po něm zákon a zájmy této země požadují. Nic méně, nic více. Takové snahy je třeba odsoudit a doufám, že ministr vnitra nepodlehne tlakům dobroserů na všech úrovních.

Vidina postupného přílivu statisíců a milionů do Evropy, vysávání sociálních a zdravotních systémů a přeměna měst v arabsko-muslimský nepořádek či bordel (jak kdo chce) mě trápí a leká. Ptám se, zda mají politici právo vystavit vše, co tu generace před námi vybudovaly, náporu mas, které poté, co se ani nenaučily chovat vůči sobě navzájem slušně, co si rozvrátily své státy a společnosti, se pustí do demontáže Evropy. Nemají, jednoznačně takové právo nemají a vážně se zamýšlím nad tím, zda takový přístup nevykazuje znaky, které by mohly hraničit s vlastizradou.

Nejsme panikáři, když se obáváme budoucího importu do ČR toho, co dnes trápí obyvatele měst ve Francii, Německu, Dánsku, Švédsku či jinde. Obáváme se právem, protože jsme odpovědní a máme rádi své děti a jejich děti a jejich budoucí děti. Myslíme si, že když chceme vidět bazar nebo nepořádek na veřejných místech a mešity, tak vycestujeme např. do Tunisu nebo Maroka, a když chceme vidět povalující se domorodce a pouliční zločinnost jak na běžící pásu, pak je třeba zaletět do Monrovie, Lagosu nebo Dakaru. Proč to však mít tady se vším tím adrenalinem, to je mimo mé chápání. Naši volení zástupci a exekutiva by měli tyto obavy brát s chladnou hlavou vážně, analyzovat rizika a připravit se na možné budoucí potíže tak, abychom se vyvarovali toho, co dnes na západ a na sever od nás se už jednoznačně hodnotí jako velký průšvih. Nejsou tady od toho, aby plácali o xenofobii (o tu zde opravdu nejde, protože my známe to, čeho se bojíme právem) a bagatelizovali věc tím, že zde tisícovky imigrantů nemáme. Nikdy by se nemělo stát, abychom sem tuto katastrofu vpustili.

Osobně odmítám tvrzení, že musíme být velkorysí, šířit dobro a bezhlavě přijímat všechny chudé, ať přicházejí, odkud přicházejí. Tato republika není samoobsluha, aby sem hranice nehranice přišel kdokoli a obsloužil se. Platí, že že kdo má nade vše rád zvířata, nemá rád lidi, a kdo má rád všechny, co myslí, že se jsme povinni se postarat o jejich blaho, ať to stojí co to stojí, nemá rád své lidi, své děti a děti jejich dětí. Tak jednoduše to vidím.