Sexuální útoky během rozjuchané silvestrovské noci jsou velmi důležité z mnoha pohledů a budou mít ještě další souvislosti.

Ten nejpřímější příběh o obtěžování rozjuchaných dívek arabskými mladíky je vcelku jasný a dobře uchopitelný. Na Silvestra rozjaření mladíci, kteří neznají míru společenské tolerance a přípustnosti, si prostě začali dovolovat více, než je společensky a pravděpodobně i trestně přípustné. Budou po zásluze potrestání a nemám s nimi žádný soucit. Když se neumí chovat, nemají chodit na veřejnost.

Druhým příběhem té noci je zbabělé a nedůstojné skrývání a mlžení tohoto případu ze strany mocných v Kolíně nad Rýnem. Nejsem schopen posoudit, zda zprávu více tutlala radnice, policejní ředitelství ve městě nebo místní media, ale je to prostě grandiózní selhání svobodné liberální demokracie. Abychom ve jménu nějaké pofidérní politické korektnosti nebo ve strachu z názorů nebo akcí veřejnosti skrývali jakékoliv informace, je cesta do pekel totalitních cenzurních zásahů. Každý, komu je více než 25 let, ví nebo tuší, co byla a jak fungovala cenzura, kdo rozhodoval o tom, co se má uveřejnit nebo o čem je nepřípustné informovat. Příběh z německého Kolína je nápadně podobný.

Třetím a podle mě tím nejdůležitějším příběhem oné silvestrovské noci je vystřízlivění z všeobjímající tolerance a dokonce podpory každého, kdo se jakkoliv kulturně nebo společensky ocitl na jiné straně než většina společnosti. Křesťanský soucit, dobré vychování a zásady morálky nás učí, že musíme být schopni chránit a pomáhat slabším a mít soucit s těmi, kterým nebylo tolik naděleno. Kulturně jsme nebo bychom měli být naprogramováni tak, abychom pomohli babičce s taškou, pustili staršího sednout ve veřejném dopravním prostředku, nestrkali se u dveří do restaurace a čas od času pomohli někomu, kdo je zrovna v nouzi. Za takovou solidaritu jsme vždy chtěli slyšet také děkuji, tedy vyjádření vděku a úcty za projevenou laskavost. Kdo neprojevil svoji soucitnost, dostal se rychle na okraj společnosti a byl společensky odsouzen. Kdo neuměl poděkovat a neprojevil úctu k poskytnuté pomoci, příště žádal o pomoc marně. Většina pohádek je o tomto archetypálním principu.

Najednou tady máme velkou skupinu běženců, kteří splňují všechny historicky vytvářené a kulturně ukotvené podmínky pro náš soucit. Jsou opravdu chudí, přicházejí z válkou zasažené oblasti a nemohou si pomoci sami. Kultura a morálka nám velí pomoci. Ale na druhou stranu si nejsem jistý, že naše pomoc je vnímána vždy a všemi skupinami běženců jako dar, jako pomoc a není vnímána jako nárok. Ono vyjádření vděku a úcty vůči darujícímu tady nevidím. Neslyším Evropou to silné děkuji. Možná to některým multikulti expertům nevadí, ale já považuji za hrubou chybu politické reprezentace jakékoliv země rozdávat pomoc a nevyžadovat vyjádření díků. Možná za těmi, kteří dostávají podporu, nestojí jejich matky, které by syčely polohlasně „poděkuj!“. Také si to z dětství pamatujete? Toto abstraktní děkuji může mít mnoho podob, ale to hlavní lze shrnout do jedné věty. Společnosti, která mi pomáhá, nebudu ubližovat. I v pohádce vypálí dům svého chlebodárce pouze lotr.

Z pohádek a příběhů zpátky do Kolína. Arabští mladíci v silvestrovské bujaré noci místo respektování obecně sdílených hodnot platných v judeo-křesťanské Evropě se chovali tak, že porušili obecná tabu (a trestní řád). Neprojevili respekt a úctu k našim hodnotám, neváží si pomoci, kterou zde získávají. Proto si jakoukoliv další pomoc nezaslouží, nemají tady co dělat a musí se vrátit tam, odkud přišli. Kéž by se toto ponaučení pro všechny, kteří poskytují podporu, pevně ukotvilo. Snad se blýská na lepší časy, když i Angela Merkelová pochopila a veřejně oznámila, že kdo nebude respektovat náš kulturní a společenský rámec, musí pryč.

Doufám, že Silvestr v Kolíně nad Rýnem bude oním pomyslným bodem zlomu v našem přístupu k migrantům. Jsem pro poskytování pomoci, ale stejně tak jsem pro to, abychom rezolutně vyžadovali vděk obdarovaných. První výročí útoku na Charlie Hebdo snad konečně probudí francouzskou a evropskou společnost a ta donutí policii a politiky, aby chápali i verbální, symbolické útoky na naši kulturu jako skutečnou hrozbu a zasáhli proti všem, kteří šíří pouze slovní nenávist a pohrdání vůči evropským hodnotám a společnosti. Imám kázající někde v Bruselu, Paříži nebo kdekoliv jinde, že evropští křižáci ničí arabskou kulturu a že je nutné vést svatou válku proti každému, kdo se neprobouzí a neusíná se jménem Alláha na rtech, musí den po takovém projevu zmizet z Evropy.

Neuměl poděkovat.