V pondělí odpoledne, v devět večer našeho času, se v mnoha amerických redakcích zase na pár minut zastavil život. Tak jako každý rok. Čeká se na telefonát z Kolumbijské univerzity, a pokud nepřijde, pak na aktualizaci webové stránky Pulitzer. org. Úderem třetí se na ní objevují vítězové. Na Pulitzerových cenách je v posledních deseti letech nejzajímavější, jak ustupují ze svých „papírových“ pozic. Nejznámější novinářská cena na světě byla původně určena výhradně textům, které vyšly v novinách. Myšleno na papíře. Pro ně byla založena a žurnalisté například z televize, rozhlasu nebo i časopisů si o slavných pulitzerech mohli nechat jen zdát.

Dlouho to vypadalo, že podobně vyloučen bude ze soutěže i web. Ale nestalo se! Jakmile začalo být jasné, že web dřív nebo později noviny definitivně vystřídá, vzala Kolumbijská univerzita – která podle Pulitzerovy závěti ceny vyhlašuje a udílí – webové stránky na milost. Už od roku 1999 mohly být nominovány články, které vyšly v online verzích amerických deníků, avšak pouze v kategorii „veřejné služby“. Od roku 2006 pak ve všech kategoriích. A od roku 2008 mohou soutěžit i texty, které se objeví v médiích, jež už žádnou papírovou verzi nemají. V regulích pouze stálo, že tato média musí být „text-based“, tedy doslova přeloženo „založena na textu“. Jinými slovy hezké video, fotografie nebo třeba infografika stále neměly šanci. Ale i toto omezení v roce 2010 padlo. Prvním rokem, kdy se nová pravidla výrazněji projevila, byl právě rok 2010. Tehdy získal cenu za investigativní žurnalistiku článek z webu ProPublica (neziskový magazín podporující žurnalistiku) a cenu za karikaturu či vtip příspěvek, který vyšel na webu SFGate. com. Mnozí se před rokem rétoricky ptali: Vyhraje už příští rok pulitzera například příspěvek na blogu? Nebo status na Facebooku, případně tweet na Twitteru? Teoreticky by to možné bylo. Ale nestalo se tak.

Letos si jednu z cen opět odnesl server ProPublica, za celostátní zpravodajství, a to o praktikách finančníků na Wall Street a jejich podílu na ekonomické recesi. Zatímco loni dostala ProPublica cenu za článek, který zároveň vyšel na papíře (v nedělním magazínu deníku New York Times), letos je to už výhradně webový text. Tedy opět další, byť malý posun. Ostatní ceny zůstaly letos pro „papír“. Hlavní (za veřejnou službu) si odnesl deník Los Angeles Times (plus ještě jednu za fotografii), z těch známých novin uspěly například New York Times (dvakrát), Washington Post, Boston Globe či Wall Street Journal (po jedné).

Zajímavé je, že dlouho nebyla udělena cena za „aktuální zpravodajství“. To je divné, vždyť jsme přímo bombardováni událostmi. Ale možná je v tom něco symbolického. Aktuální zpravodajství je dnes jako vzduch, který dýcháme, lépe řečeno konzumujeme všemi možnými způsoby. Už dávno ne v novinách, ale vlastně ani ne na zpravodajských webech. Ty důležité zprávy chodí za námi samy, třeba do mobilu, na Facebook nebo jakkoliv jinak. Můj oblíbený bonmot, jehož autorem je podnikatel Mar Cuban, zní: „Když je zpráva důležitá, tak si mě najde.“ Proč za to ještě někomu dávat cenu?

LN, 20.4.2011