Kyrgyzstán je země českému čtenáři dosti vzdálená a dovolím si vyslovit přesvědčení, že jen málokdo by byl schopen tuto středoasijskou republiku najít na mapě na první pokus. Pro oko občana západního světa je zajímavá snad jen tím, že poskytuje přístřeší letecké základně USA sloužící k zásobování vojsk NATO v Afghánistánu. Tak tomu alespoň bylo donedávna, dokud nebyl svržen prezident Bakijev a nahrazen prozatímní vládou

Dovolte mi alespoň stručně uvést základní fakta, neboť česká média projevují pramálo pochopení pro dění za hranicemi. Kdo je Kurmenbak Bakijev? Tohoto muže vynesla k moci v roce 2005 revoluce, pro kterou se vžilo přízvisko 'tulipánová'. Nahradil ve funkci v podstatě univerzálně nenáviděného prezidenta Akajeva, aby vzápětí začal budovat téměř tentýž systém nepotismu, autokracie a ničím nebrzděné korupce, proti kterému se před pěti lety tak důrazně postavil. Těsně před startem současného vzepětí odporu dosti bez skrupulí zasáhl proti k němu nepříznivě naladěným médiím. To, společně s rostoucími cenami téměř všeho a tvrdou kritikou v ruských médiích (neboť Rusko má v oblasti stále nezanedbatelný vliv) vedlo k jeho, zdá se definitivnímu, pádu. Tolik ke stručnému shrnutí toho, co bylo. Zkusme si teď trochu zaspekulovat, proč to tak asi bylo a co by případně mohlo v budoucnu být.

Jak už bylo řečeno, Kurmanbek Bakijev neměl vůbec dobrou pověst v Rusku. Pro to jsou dva důvody. První je ten, že svrhl silně proruského Akajeva. Druhý pak ten, že v případě již zmíněné základny Manas šel na ruku Američanům, což se Kremlu v žádném případě nemohlo líbit. Nemyslím si ale, že by to bylo nějakým důkazem toho, že by Moskva za současným převratem stála. Jistě, Rusové jsou známi podněcováním lecčeho leckde a jejich otevřené nepřátelství vůči Bakijevovi své udělalo, ale hlavní příčinou revoluce nebylo. Příběh tulipánové revoluce má totiž mnoho společného s příběhem revoluce oranžové na Ukrajině. V obou případech došlo ke svržení nenáviděného korupčního režimu, ale následovalo jeho nahrazení režimem nemlich stejným. Juščenko pochopitelně nebyl svržen pouličními přestřelkami, ale také neměl diktátorské ambice jako Bakijev. V obou případech jde ale o stejný základní princip zklamaných nadějí a frustrace. Rusové samozřejmě pro (zatím politicky a kdo ví, možná zanedlouho i fyzicky) zlikvidovaného kyrgyzského prezidenta truchlit nebudou. Zcela jistě se budou snažit situace a chaosu využít ve svůj prospěch. Je možné, že nová vláda, ať už bude ve výsledku jakákoli, bude ke Kremlu vstřícnější. Ostatně i to by mohlo napovědět, jak to vlastně bylo se spontaneitou převratu doopravdy. Buď jak buď, okolnosti zatím takovou spontaneitu nevyvracejí a nedávají nám důvod hledat za tím vším neviditelnou ruku Moskvy.

A co bude změna kyrgyzského vedení znamenat pro Spojené státy, a tím pádem pro nás jakožto člena NATO? Co si budeme namlouvat, pro naše zájmy je klíčové letiště pro zásobování jednotek v Afghánistánu. Pokud se skutečně jedná o revoluci demokratickou a nová garnitura vedená Rozou Otunbajevovou (velmi překvapivě ženou, jedná se totiž o převážně muslimskou zemi) potvrdí činy svá slova, není důvod k obavám. Pokud však Rusové skutečně získají v zemi klíčový vliv, je nutno se o osud základny Manas obávat. A tím pádem je důvod obávat se o osud celé afghánské války, protože bez ní se zásobování vojsk ISAF stane z obtížného téměř nemožným.

Kyrgyzstán už není nějaká nezajímavá zemička kdesi uprostřed ničeho. Byť to může znít uhozeně, rozhoduje se právě tam a teď o osudu možná celé války s terorismem. A to je dost vysoká sázka.