Nekonečný příběh válečné propagandy: opravdu Ukrajině a Západu pomáhají líbivé pohádky o brzkém vítězství a exponenciálně sílící převaze, které mají bohužel s reálným stavem věcí jen málo?

Jak říkali už staří latiníci: „Mundus vult decipi, ergo decipiatur.“ Aneb – svět chce být klamán, tedy jej klamme. Takový je obraz současného mediálního světa, kde se lavinovitě šíří a následně experty a politika přiživují nejroztodivnější nepravdy, zkreslené polopravdy a záměrné dezinformace.

To platilo a platí i v době míru, natož ve válce. Probíhající rusko-ukrajinský konflikt se navíc odehrává v internetovém nekonečném množství informací, které je třeba stále prosívat, abychom dokázali obejít nejenom účelovým zprávám, ale nezřídka i vyloženým absurditám.

Snad nejlépe to ilustroval nedávný incident v Polsku. Jako bych slyšel vysílání legendárního Rádia Jerevan: „Je pravda, že došlo k útoku ruských raket na Polsko? Jistě! Pouze to nebyl útok, ale dopad ruských raket. Vlastně ne tak úplně, nebyly to rakety, ale zbytky paliva v projektilu. A nebyly ani ruské, nýbrž ukrajinské. Jinak ale všechno na chlup sedí.“

Dřív myslet než mluvit
Ukrajinský „raketový ústřel“ zasáhl extrémně citlivý neuralgický bod. Oslovení politici, hnáni senzacechtivými médii, počali bez ověřených důkazů vynášet moudra a emotivní dobrozdání, kde obvykle neopomněli zdůraznit nutnost okamžité odvety, a v jejich rétorických cvičeních se nejednou ocitla i třetí světová válka. A vše ještě orámovalo neuvážené prohlášení ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, jenž kategoricky popřel, že by inkriminovaná raketa mohla být odpálena z Ukrajiny. Byť je politicky i lidsky pochopitelné, že Kyjev by napadení NATO a jeho aktivní vstup do války proti Rusku jedině přivítal.

Nikdo se nenamáhal upozornit na totální absurditu situace, tedy že by se Rusko rozhodlo zaútočit na území členského státu Severoatlantické aliance a jako strategický cíl k rozpoutání třetí světové války si zvolilo dva traktoristy a sušičku obilí. To hravě překoná i starý vtip o poklidně orajícím sovětském traktoru, jenž byl ze zálohy napaden čínskými tanky – a poté, co úspěšně zneškodnil, ověřil poslední ránu a v klidu odletěl…

Podobně zdrcující logikou se ostatně také česká ministerstvo obrany Jana Černochová, když prohlásila, že za smrt dvou Poláků je tak jako tak zodpovědné Rusko. Žádné rakety by totiž nelétaly, pokud by Rusko nenapadlo Ukrajinu. Geniální a navíc úžasně inovativní způsob argumentace, který má nepochybně budoucnost!

Že je Rusko v současnosti rájem masivní lživé válečné propagandy, o tom je zbytečné dlouze diskutovat, neboť to je zkrátka prostě a mnohokrát ověřený fakt. Sofistikovaná hybridní válka využívá především motivů velkého vůdce Vladimira Putina, tradičního ruského vlastenectví či nezbytné ochrany „utlačovaných“ Rusů na Ukrajině.

Ale navzdory všem těmto ruským špinavostem jsou zprávy v americkém či evropském mediálním éteru nepříměrně čistší, ani ony se často neubrání nějakým těm šmouhám temnějších odstínů.

V oblibě je buď strašení nevyhnutelným celosvětovým konfliktem (stejně jako jsme podle některých expertů měli pomřít na pandemii covidu), nebo naopak účelové a velmi nebezpečné zlehčování a bagatelizování skutečného stavu věcí.

Hitler je slaboch?
Když si připomeneme období druhé světové války, kdy Západ spolu se Sovětským svazem bojoval proti nacistům, nikdo nelhal, že Němci jsou zbabělí, nešikovní, že neumějí bojovat, neudrží v ruce zbraň a

v hlavě myšlenku. Nikdo tehdy nepsal, že jsou technologicky zaostalí a že rozhodně nemohou vyvíjet nové zbraně, nikdo také nevyhlašoval a nepředpovídal snadná vítězství. A také díky tomu, že lidé z tábora Spojenců věděli, jak se věci skutečně mají, a nelhali sami sobě, nakonec dokázali nacismus porazit.

Dnes se dozvíme, že ruská armáda je ve fázi totálního rozkladu, takže stačí jen pořádně udeřit a ona se sama rozsype. Ačkoli nám sdělovací prostředky podobné informace obsluhují jako na běžícím páse, Rusové (bohužel) ještě zdaleka neházejí ručník do ringu. Přes všechna ujištění, jak nevratným a devastujícím způsobem se na tamní ekonomické situaci podepsaly nejrůznější kombinace mezinárodních sankcí, zůstává Ruská federace stále těžkým soupeřem, který má k dispozici jak obrovské nerostné bohatství, tak i lidský a hospodářský potenciál plně postačující k tomu, aby mohla válčit dalších mnoho let, nemluvě o hrozbě jaderných zbraní.

Líbivé pohádky o exponenciálně sílící převaze a brzkém vítězství Ukrajiny mají bohužel s reálným stavem věcí opravdu jen málo společného. Ne nadarmo se říká, že první obětí každé války je pravda.