Izrael se připravuje na pozemní vpád do pásma Gazy. Vyzval tamní obyvatelstvo, aby se přesunulo dolů na sever území. A už za to sklízí mezinárodní kritiku. Že na přesun více než milionu lidí je málo času, že ti lidé nemají kam jít, že nemají vodu ani benzín do aut a dokonce ani elektřinu, aby si mohli dobíjet mobilní telefony a komunikovat se svými blízkými. České noviny a weby se plní reportážemi o utrpení „palestinského lidu“, bloudícího troskami svých někdejších domovů. Zpráva o ztrátách na životech mezi obyvateli Gazy a příslušníky Hamásu téměř vždy předchází zprávě o ztrátách na straně Izraele a o rukojmích, které Hamás pobral při svém útoku minulou sobotu.

Ještě není tak zle. Ještě nejsou Hamás a Palestinci (říkejme jim tak, pro zestručnění článku) otevřeně a nezakrytě obětí „izraelské invaze“. Ale už nejsou jejími jednoznačnými viníky, jimiž skutečně jsou. Už se na mezinárodní scéně hovoří o „válečných zločinech“ Izraele. Státu, který civilisty předem varuje, kdy a nač zaútočí. Státu, jenž bude vyhledávat a snažit se osvobozovat unesené civilní rukojmí (nikoliv válečné zajatce!).

Na zasedání Rady pro lidská práva při OSN se minulé pondělí držela minuta ticha za nevinné lidské oběti v Palestině „a jinde“. Povstali všichni členové organizace, i zástupci těch evropských a amerických států, kde už arabové tou dobou útok na Izrael veřejně oslavovali v ulicích. Minutu ticha držel i úřadující předseda Rady, velvyslanec České republiky při Úřadu OSN Václav Bálek. Ale to nechme teď stranou, tato organizace je přinejmenším pochybná a o lidská práva se stará jak kde a jak o čí.

Izrael se připravuje k pozemní operaci a nechce zvyšovat civilní oběti na životech. Proto dává varování. Hamás naopak svým vpádem do Izraele, provedeným bez zjevného důvodu, právě na civilní obyvatelstvo mířil. A brutálně zkosil každého, kdo mu přišel pod ruku.

Evropa je obviňována ze zastavení finančních dotací do Gazy. Své peníze uťaly Německo, Rakousko a Česká republika, na dva dny dokonce i Evropská unie. Ta ovšem vzkázala, že užití peněz prověří a pak dotace obnoví. Inu, užití peněz je snad už nyní docela zřejmé, za „svoje“ se Hamás nevyzbrojil.

Za ně podnikl útok na stát, na kterém je existenčně závislý. Jen proto se teď ocitl bez vody, elektřiny a benzínu. Přece se nedalo očekávat, že přepadený stát bude svému agresoru, jehož cílem je vyhlazení Židů a vymazání státu Izrael z map, dodávat životně důležité komodity…? Státní představitelé Izraele vzkázali, že dodávky obnoví, když Hamás propustí rukojmí. Podle neověřených agenturních zpráv je to 200 až 250 lidí – nejspíše civilistů (!). To je velice seriózní nabídka, na kterou ovšem Hamás dosud neodpověděl. Místo toho čteme reportáže o tom, jak v gazanských nemocnicích dojde proud a pacienti budou trpět. Ne, že by nám jich nebylo líto. Ze všech nevinných obětí jsou tyto nejvíce bezmocné. Ale od nepaměti platí, že když vůdci nějakého státu, nějakého národa, zatáhnou tento stát a národ do války, pak tento stát a národ musejí strpět válečné útrapy. Nebude tomu jinak ani v tomto případě. A opět, jako od nepaměti, má řešení v rukách onen politický vůdce, v tomto případě Hamás. Jen on může odvrátit utrpení „svého národa“. I na politicky velmi komplikovaném Blízkém východě jsou pravidla války velmi jednoduchá. Nedají se okecávat nějakým laciným píár.

Politolog z Bar Ilanovy univerzity Shlomo Shpiro v rozhovoru pro Lidové noviny řekl: „Teď nejde o válku proti konkrétnímu státu, kde se můžete snažit vyčerpat jeho armádu, jako třeba v Sýrii. Jde o válku proti barbarské teroristické organizaci, která se skrývá mezi civilním obyvatelstvem v nemocnicích, odpaluje své rakety ze školek a škol. To vytváří úplně jiný rámec hrozeb, než jaký jsme poznali v 70. a 80. letech.“ Na jiném místě říká: „Žádný stát nemůže žít v sousedství s takovýmito barbarskými teroristy, kteří bojují na jeho hranicích. A pokud jde o ztráty, ano, je pravda, že budou. Každá válka je krvavá, platí se za ni vysoká cena. Ale abyste mohl vůbec dál existovat jako společnost, jako stát, tak se musíte bránit. Tečka.“