Organizace spojených národů přejala ošklivý zvyk mnoha Palestinců: házet na Izrael vinu absolutně za všechno. Tím, že OSN zvažuje přidání Izraele na svoji černou listinu – zprávu Děti a ozbrojené konflikty v roce 2023 [Children and Armed Conflict (CAAC) Report] – se OSN, která se zdánlivě zabývá ochranou lidských práv, zvrhla v organizaci šířící falešná bulvární obvinění. Na snímku: Prezident Palestinské samosprávy Mahmúd Abbás během svého projevu k Valnému shromáždění Organizace spojených národů v New Yorku dne 23. září 2022. (Foto: Bryan R. Smith / AFP prostřednictvím Getty Images)

Organizace spojených národů přejala ošklivý zvyk mnoha Palestinců: házet na Izrael vinu absolutně za všechno. Obvinění proti Izraeli je celá škála od vykonstruovaných nařčení z „apartheidu“, klimatického apartheidu, vodního apartheidu, porušování práv žen (Izrael je jedinou takto obviňovanou zemí v regionu, přitom je obklopen islámskými fundamentalistickými režimy!), přes únosy a vraždy až po odebírání orgánů palestinským dětem.

Tím, že OSN zvažuje přidání Izraele na svoji černou listinu – zprávu Děti a ozbrojené konflikty v roce 2023 [Children and Armed Conflict (CAAC) Report] – se OSN, která se zdánlivě zabývá ochranou lidských práv, zvrhla v organizaci šířící falešná bulvární obvinění.

Návrh rezoluce OSN bizarně, bez důkazů, „obviňuje Izrael z náboru tří nezletilých Palestinců jako lidských štítů a bojovníků“, a z dalších trestných činů, které delegace Izraele při OSN označila jako „podivná“, „extrémní a neobvyklá obvinění“ a zároveň prohlásila, že „žádné takové případy se nestaly... a že tato tvrzení jsou nepravdivá.“

Jedním z lídrů této horlivé, nespravedlivé snahy přidat Izrael na černou listinu OSN je křesťanská humanitární organizace World Vision International, která poslala otevřený dopis – podepsaný dalšími 18 nevládními organizacemi – adresovaný generálnímu tajemníkovi OSN António Guterresovi, v němž zopakovala falešná a urážlivá obvinění Izraele týkající se náboru dětí.

Kromě toho, že si tato evangelikální misionářská organizace vykládá historii protiizraelsky (přirovnání Izraele k Hitlerově armádě) a že je jeden z jejích manažerů zapojen do financování Hamásu – je mezi signatáři jejího otevřeného dopisu i organizace Human Rights Watch, která se podílela na notoricky známé zprávě obviňující Izrael z „apartheidu“ a „zločinů proti lidskosti“.

Otevřený dopis si také stěžuje, že „izraelské vládní síly nebyly nikdy uvedeny v přílohách [známých také jako černá listina]“ a říká, že na tento seznam by měly být přidány jak palestinské ozbrojené skupiny, tak i izraelské vládní síly.

Je zajímavé, že Izrael je doporučen k zařazení na černou listinu, zatímco palestinské a íránské ozbrojené skupiny jakoby neexistovaly.

Když se jí to zrovna hodí, tak se Palestinská samospráva distancuje od svého ozbrojeného křídla Fatahu a dalších teroristických skupin, zároveň je ale „neoficiálně“ podněcuje k násilí a dokonce i ke genocidě. Řeč je zde o Palestinské samosprávě – ovládané vládnoucí frakcí Fatahu v čele s Mahmúdem Abbásem – nikoliv Hamásem nebo Palestinským islámským džihádem.

Všechny nevládní organizace, které podepsaly tuto petici generálnímu tajemníkovi OSN, citují dokument „Důvěryhodný seznam: Doporučení pro výroční zprávu generálního tajemníka za rok 2023 o dětech a ozbrojených konfliktech“ (“A Credible List: Recommendations for the Secretary-General’s 2023 Annual Report on Children and Armed Conflict“), který zveřejnila nevládní organizace Watchlist on Children and Armed Conflict (dále jen „Watchlist“).

Není jisté, jak nevládní organizace Watchlist toto vlivné postavení u OSN získala, ale očividně se všechny ostatní nevládní organizace vítězně šklebí nad nominací Izraele do letošního žebříčku hanby, plného zemí, v nichž jsou znásilňovány děti a kde vládnou vojenské junty.

Organizace Watchlist tvrdí, že ke svým závěrům dospěla výhradně prostřednictvím „zkoumání různých veřejně dostupných zpráv... s cílem podepřít fakty tvrzení obsažená ve svém politickém prohlášení.“ To znamená, že Watchlist neposlala nezávislé odborníky, aby ověřili tvrzení silně protiizraelsky zaujatých nevládních organizací, které tyto zprávy poskytly, a jejichž živobytí závisí na udržování krize. Oficiální obvinění zní: „Izrael / okupovaná palestinská území: Izraelské vládní síly zabíjí, mrzačí a útočí na školy a nemocnice.“

Zdá se, že na vměstnání Izraele do některých těchto definic bylo vynaloženo mnoho intenzivní práce. Nevládní organizace NGO Monitor k tomu poznamenala:

„Ve zprávě je primární příčinou ‚mrzačení dětí izraelskými silami‘ slzný plyn (více než 50 % incidentů).... Slzný plyn se ve zprávě z roku 2019 také specificky objevil v sekci Izrael. v tomto roce zpráva generálního tajemníka označila vdechnutí slzného plynu jako „zranění“ odlišné od „zmrzačení“. Na tiskové konferenci v červenci 2019 zvláštní představitelka OSN pro děti a ozbrojené konflikty Virginia Gamba uznala toto rozlišení a uvedla, že její úřad se chystá prozkoumat rozšíření definice „zmrzačení“ tak, aby zahrnovala i slzný plyn.“

Pokud jde o izraelské „útoky na školy a nemocnice“: je dobře podloženo verbálním a video materiálem, že nebyl vzat v úvahu fakt, že „ve světě Hamásu jsou nemocnice velitelská centra, sanitky jsou transportní vozidla, a medici jsou lidské štíty, což je zjevné porušení mezinárodního práva.“

„V reakci na hrozbu, kterou toto představovalo pro Izraelské obranné síly (Israeli Defence Forces, IDF), IDF opakovaně varovaly nemocniční personál, palestinské úředníky a mezinárodní humanitární organizace, včetně Světové zdravotnické organizace, aby jednali a zabránili využívání nemocnic k vojenským účelům. 23. července 2014 poté, co si ověřily, že nejsou přítomni žádní civilisté, IDF zaútočily na areál a teroristy v areálu nemocnice, aby tuto hrozbu odstranily.“

Izrael je všeobecně chválen za svoji bezprecedentní snahu zabránit civilním obětem a jakýmkoliv nevyhnutelným úmrtím, dokonce i teroristů a bojovníků. Izrael za porušení této politiky stíhá dokonce i své vlastní vojáky.

Naproti tomu indoktrinace dětí terorismem ze strany Hamásu a Palestinského islámského džihádu již od jejich raného dětství je tak dobře zdokumentována, že je nesporná. Vymývání mozků, které provádí Palestinská samospráva Mahmúda Abbáse, je stejné, jen o něco diskrétnější, přesto je Palestinská samospráva soustavně prezentována jako údajně „umírněná“ tvář palestinského boje, jako by se Palestinská samospráva více zabývala právní a diplomatickou úsilím.

Abbásova prohlášení k jeho voličům v oficiální televizi Palestinské samosprávy ale bohužel zanechávají dramaticky odlišný dojem od jeho prohlášení v anglicky mluvících médiích:

„Oslavujeme každou kapku krve prolité pro Jeruzalém... prolité pro Alláha, dá-li Alláh. Každý mučedník se dostane do ráje a všechny raněné Alláh odmění.“

S astronomickými mezinárodními finančními dary, které každý rok přitečou prostřednictvím bezpočtu nevládních a humanitárních organizací pod palestinskou kontrolu, se nelze vyhnout myšlence, že chudoba mezi tolika Palestinci, zejména v uprchlických táborech, není ničím jiným než žádoucím a uměle vytvořeným efektem a výsledek, řekněme, „pochybné“ vlády. Kombinace intenzivní indoktrinace k nenávisti a teroru v raném dětství s beznadějnou deprivací jsou záměrným receptem na terorismus.

V uprchlických táborech kontrolovaných Palestinskou samosprávou se dospívající poddávají uměle vytvořené beznaději s propagovaným uctíváním hrdinů mučedníků:

„Nezaměstnanost a frustrace jsou tady vysoké... chceme se stát... Alláhovými mučedníky, až do hrobu, ničím jiným. Nechceme se ženit ani pracovat. Chceme se dostat přímo do hrobu, nic jiného.“

Fotografie těchto mrtvých dětí podněcují dary ze soucitu, miliardy tečou a palestinští představitelé, jejich rodiny a jejich přátelé si užívají luxusní život na úkor svých vlastních lidí – to vše ve jménu „palestinské věci“ a boje proti Izraeli.

Na seznamu organizací podporujících přidání Izraele do zprávy OSN o dětech a ozbrojených konfliktech je i nevládní organizace Defense of Children International – Palestine, která zavádějícím způsobem svaluje vinu za smrt nezletilých teroristů na Izrael.

Web této organizace pravidelně obsahuje standardní fotografie dospívajících, například 17letého Mahmúda Majeda al-Aydiho, s tvrzením, že jsou obětmi izraelské agrese. A potom se ale objeví fotografie toho samého teenagera s automatickou puškou – a to již tak nevinné není.

Nikki Haley, jako velvyslankyně USA při OSN, bědovala v roce 2018 nad osudem palestinských dětí:

„Každý, komu skutečně záleží na dětech v Pásmu Gazy, by měl trvat na tom, aby Hamás okamžitě přestal používat děti jako potravu pro děla ve svém konfliktu s Izraelem.... Je to prostě otázka lidskosti. Tím, že tolerujeme barbarskou praxi lidských štítů, prohrává sama lidskost.“

Prakticky všechny nevládní organizace zabývající se ochranou dětí, které podporují poslední rezoluci OSN kritizující Izrael, deklarují svou neochvějnou podporu „psychosociální pohodě“ a všem dalším myslitelným potřebám palestinských dětí, přičemž zcela ignorují potřeby izraelských dětí traumatizovaných palestinským terorem.

Žádná z těchto domnělých organizací na ochranu dětí nevolá k zodpovědnosti palestinské skupiny za terorizování dětí v Izraeli, za raketové útoky na mateřské školky. Žádná z nich nepomáhá rozšířit dostupnost protiraketových krytů na izraelských dětských hřištích a bezpečnostních bariér na autobusových zastávkách na obranu proti nájezdům aut a ani neposkytuje poradenství traumatizovaným dětem terorizovaným po celém Izraeli raketovými a teroristickými útoky.

Je třeba si položit tuto otázku: Jde zde skutečně o „pohodu dětí“, nebo jde o démonizaci Izraele, jediné demokratické země v regionu, která skutečně dodržuje lidská práva, a tím ohrožuje okolní represivní diktatury? Je toto jádrem pudla?

Hlavní australský politický analytik Ahron Shapiro shrnul velkou část problému takto:

„Nelze uvažovat o cynickém vykořisťování palestinských dětí palestinským nacionalistickým hnutím, aniž bychom si uvědomili, že mezinárodní nevládní organizace, které tvrdí, že jednají ve prospěch dětí, často toto vykořisťování podporují tím, že tuto praxi odmítají kritizovat.“

„Nikde to není zjevnější než v případě nevládní organizace Defence of Children International-Palestine, která je podle organizace NGO Monitor úzce propojená s Lidovou frontou pro osvobození Palestiny (Popular Front for the Liberation of Palestine).“

„Pokud jsou práva palestinských dětí chráněna stejným způsobem jako děti kdekoliv jinde – jak by měla být – tak musí politizace této otázky skončit. Odpovědnost palestinských rodičů a vlády za výchovu a vzdělávání dětí bez podněcování nenávisti a jejich odpovědnost za dohled nad dětmi a bránění jim v násilné činnosti, je třeba řešit se stejnou rázností jako obvinění ze špatného zacházení ze strany Izraelců.“

Tato šikana a šíření agendy v souvislosti s aktuální černou listinou OSN ze strany signatářských nevládních organizací a celá agenda démonizující Izrael a podporující Palestince v ronění krokodýlích slz místo legitimního zájmu o blaho dětí jsou nejen odporné, ale slouží také k další delegitimizaci OSN a dalších organizací, které se takových podvodů dopouštějí.

Místo toho, aby OSN vedla džihád (svatou válku) proti Izraeli, mohla by začít věnovat pozornost porušování lidských práv a masivnímu zneužívání dětí ze strany palestinských a arabských vůdců proti jejich vlastnímu lidu i proti Židům.

Bassam Tawil je arabský muslim žijící na Blízkém východě.

Překlad původního textu: The United Nations’ Jihad Against Israel
Překlad: Libor Popovský, Helena Kolínská

Poskytl Gatestone Institute