„Progresivní Hamás“
Protestující homosexuální a transsexuální studenti ve Spojených státech by byli v Gaze ve smrtelném nebezpečí pod vládou fašistického Hamásu, který zakázal homosexuální jednání a životní styl. Každý, kdo by veřejně protestoval proti Hamásu nebo jeho spojencům, by byl zatčen a přísně potrestán.

Ženy jsou ve většině vzdělávacích institucí řízených Hamásem segregovány. Podle charty Hamásu jsou ženy oceňovány především jako rodičky dětí. Zcela záměrně nejsou v Hamásu téměř žádné ženy na vysokých pozicích v podnikání nebo ve státní správě.

„Kolonisté a osadníci“
Studenti křičí, že Izraelci jsou „osadníci“ a „kolonisté“, a někdy křičí na židovské studenty, aby se „vrátili do Polska“.

Židovská přítomnost v současném Izraeli má však hluboké kořeny ve starobylé tradici. Koncept „Izraele“ jako samostatného židovského státu, který se nachází zhruba na svém současném místě, se datuje nejméně tři tisíciletí nazpět a je zakořeněn v historii.

Naproti tomu mnohem pozdější arabské invaze do Levanty ovládané Byzantinci a jejich příchod do Palestiny se odehrály přibližně 1 800 let po vzniku židovského Izraele.

„Dvoustátní řešení“
Když protestující studenti křičí „od řeky k moři“, není to obhajoba dvoustátního řešení.

Je to výzva k likvidaci státu Izrael – ležícího mezi řekou Jordán a Středozemním mořem – a jeho 10 milionů židovských a arabských občanů. Charta Hamásu je programem „jeden stát / žádný Izrael“, o který se pokusili 7. října.

„Okupovaná Gaza“
Gaza byla autonomní. Hranice s Izraelem je uzavřena, ale stejně tak i hranice s Egyptem. V Gaze již téměř dvacet let nežijí žádní Židé.

Takže 7. října nebyla Gaza Izraelem okupována. Byla pod kontrolou Hamásu, který vláda USA označila za teroristickou organizaci.

Poté, co byl Hamás v roce 2006 zvolen do vedení země, zrušil všechny následující volby a vládl jako diktatura. Gaza zamezuje Židům vstup na své území a vyhnala i většinu křesťanů. V Izraeli žijí dva miliony Arabů, a to jak coby izraelští občané, tak i jako obyvatelé.

„Problémem je Netanjahu“
Spojené státy a Evropa tvrdí, že za tvrdou reakcí Izraele v Gaze stojí pouze konzervativní vláda izraelského premiéra Benjamina Netanjahua. EU i Spojené státy se tak snaží podkopat nebo dokonce svrhnout zvolenou Netanjahuovu vládu.

Přesto většina Izraelců podporuje program koaliční Netanjahuovy vlády, jehož cílem je zničit Hamás v Gaze. Neexistuje žádný důkaz, že by jakákoli jiná alternativní izraelská vláda dělala něco jiného než současná politika vůči Hamásu.

„Cílení na civilní obyvatelstvo“
Poté, co 7. října zavraždili téměř 1 200 Izraelců, se teroristé Hamásu vrátili do Gazy a ukryli se v tunelech a základnách pod nemocnicemi, školami a mešitami.

Jeho předem naplánovaná strategie spočívala v tom, že přežije díky tomu, že budou zabíjeni civilisté v Gaze. Teroristická skupina Hamás nevybíravě vypálila na Izrael více než 7 000 raket, které byly určeny k zabíjení židovských civilistů.

Externí hodnotitelé dospěli k závěru, že Izrael neúmyslně nezabil více civilistů v poměru ku teroristům ve srovnání s většinou jiných městských bojových konfliktů jinde. Možná jich zabil dokonce méně, než jich zemřelo při amerických zásazích v Mosulu a Fallúdži.

„Protestující jsou propalestinští“
Protestující stále častěji nerozlišují mezi podporou „Palestiny“ a Hamásu. Jejich skandování často odráží původní vyhlazovací chartu Hamásu a nedávné genocidní výlevy jeho vedení. Někteří protestující nosí loga Hamásu a mávají jeho vlajkou. Mnozí z nich oslavovali masakr, který Hamás 7. října spáchal.

„Protiizraelský postoj není antisemitismem“
Když protestující křičí na židovské studenty, aby se „vrátili do Polska“, vyzývají ke „konečnému řešení“, napadají je nebo jim zakazují vstup do univerzitních prostor, neptají se jich, zda jsou proizraelští.

Pro protestující se terčem jejich antisemitských výpadů a násilí stává každý, kdo je identifikovatelný jako Žid.

„Genocida“
Izrael se nepokusil vyhladit palestinský lid po vzoru plánu Hamásu na vytvoření jednoho státu pro Židy.

Před 7. říjnem 2023 žádalo o práci v Izraeli přibližně 20 000 Gazanů denně – s oprávněným očekáváním mnohem vyšších mezd a lidského zacházení.

Kdyby Hamás vyšel ze svých tunelů, oddělil se od svých ohromených civilních štítů, propustil přeživší izraelské rukojmí a buď otevřeně bojoval s Izraelskými obrannými silami (IDF), nebo se vzdal organizátorům masakru ze 7. října, žádní civilisté v Gaze by nezemřeli.

Podle pochybných údajů Hamásu o „genocidě“ zemřela během izraelské reakce na 7. říjen zhruba čtyři procenta obyvatel Gazy. Nejméně třetinu až téměř polovinu těchto mrtvých tvořili podle různých mezinárodních pozorovatelů teroristé Hamásu.

„Nepřiměřená reakce“
Írán se pokusil vyslat na Izrael 320 raket a střel. Izrael odpověděl třemi.

Hamás vypálil na Izrael 7 000 raket a zabil 1 200 Izraelců, než Izraelské obranné síly v Gaze zareagovaly. Často přitom shazovaly letáky a posílaly varovné SMS, aby občany předem varovaly.

Izrael byl nepřiměřený pouze v účinnosti své reakce. Hamás a jeho íránský mecenáš měli v úmyslu nepřiměřeně ublížit Izraeli, ale naprosto v tom selhali.

Izrael se tedy ve své podobné snaze o použití nepřiměřené síly ukázal jako kompetentní a Hamás jako nekompetentní.

Převzato z Epoch Times