20.4.2024 | Svátek má Marcela


KONFLIKT: 3. světová válka (ne)začala

14.3.2024

Již nejméně dva lidé z Ukrajiny tvrdí, že již probíhá 3. světová válka. Naposledy se tak vyjádřila bývalá vicepremiérka Ukrajiny.

„Jakákoliv mírová jednání s vyšinutým despotou jen povedou k tomu, že si část Ukrajiny nechá pro sebe. Rusko musí být oslabeno a izolováno,“ řekla pro The Sun bývalá vicepremiérka Ukrajiny Ivanna Klympušová-Cincadzeová. Podle bývalé novinářky a političky je jediným možným řešením války na Ukrajině sjednocení světa proti Ruské federaci. „Opravdu si myslím, že jde již o probíhající třetí světovou válku. Už předevčírem bylo pozdě jednat,“ varovala západní státy před váhavostí.

Podle političky existuje pouze jedno řešení, jak Putinův postup na západ zastavit. Efektivním řešením by bylo zničení ruského impéria jako nacistického Německa po druhé světové válce. Žádné vyjednávání by nefungovalo. „Nevidím důvod, proč bychom měli věřit, že by Putin skutečně dodržel jakýkoliv ze závazků,“ zmínila bývalá vicepremiérka pro britský bulvární deník.

Tvrzení, že bychom se ocitli na prahu celosvětového konfliktu, nebo že by už probíhal, naopak odmítá vojenský expert a britský podplukovník ve výslužbě Glen Grant. „Nestojíme na prahu třetí světové války, spíše to připomíná druhou studenou válku,“ uvedl pro Espreso TV. Podle Granta by další možnou válku vyvolal případný útok na NATO nebo útok Číny na Tchaj-wan. Ani jeden ze scénářů ale podle něj v blízké době nehrozí.

Teze o „zničení ruského impéria jako nacistického Německa“ z úst bývalé vicepremiérky Ukrajiny je názor, který zřejmě na ukrajinské straně není ojedinělý, ale má několik „háčků“. Rozhodující roli však hraje změna vybavení současných armád světových velmocí oproti době agrese, zahájené Německem v roce 1939, proti Polsku. Zatímco Německo využilo válečnou technologii tehdejší doby s pověstným německým drilem a dokázalo si v krátké době podrobit celou Evropu kromě Velké Británie a Sovětského svazu, dnešní vojenské klasické technologie jsou jednak technicky na lepší úrovni, zcela jistě v případě letectva a raketového vojska včetně využití bezpilotních řízených dronů, všechny současné velmoci mají v záloze ještě o několik řádů ničivější technologie v jaderných zbraních. V podstatě se jedná o tak ničivý potenciál, který by vedl k likvidaci nejen lidské civilizace tak, jak jí dnes známe, ale v zásadě by ohrozil život na Zemi jako takový. Přát si tak z hlediska strategie či jen taktiky mohou vojáci a politici, kteří jim zatím stále ještě velí, ledasco, ale strach, nebo chcete-li obava z možného jaderného konfliktu, zatím ovlivňovala veškeré vojenské střety po konci II. světové války. Právě ta skončila prvním a zatím posledním použitím jaderných zbraní proti Japonsku, které pak bylo nuceno okamžitě kapitulovat.

Velmi rychle se však technologie jaderných zbraní dostala i do Sovětského svazu a začala tak éra vzájemného jaderného zastrašování po celou dobu studené války mezi Západem a tehdejším Východem, tj. státy, které tak zvaně „budovaly socialismus a komunismus“. Rozpad „tábora míru a socialismu“, který navíc přerostl v rozpad Sovětského svazu, byl bezpochyby ohromnou světovou geopolitickou změnou a byl důsledkem dvou faktorů. Na prvním místě to bylo stále se zrychlující zaostávání ekonomik Východu oproti Západu. Když pak v USA zvítězil Ronald Reagan a vyhlásil cíl „hvězdných válek“, podařilo se díky tomu Sovětský svaz doslova a do písmene „uzbrojit“. Technologická zaostalost Východu i v oblasti vojenské techniky a technologie a nedostatek zdrojů pak způsobil další ekonomické zaostávání Východu.

V Sovětském svazu se pak dostal k moci Michail Gorbačov, který se rozhodl nerovný souboj v oblasti zbrojení vzdát a souhlasil s omezením jaderných zbraní. Byly podepsány první dohody mezi USA a SSSR o redukci jaderného arsenálu a Gorbačov navíc vyhlásil program „přestavby“, který měl vést k lepšímu fungování ekonomiky. Navíc se jeho politika vzdala diktátu vůči satelitům SSSR, tj. státům Varšavské smlouvy, a to vedlo v krátké době k rozklížení komunistických režimů a k rozpadu východního bloku. Gorbačov proti satelitům vojensky nezasáhl, a nakonec souhlasil i s rozpadem SSSR na Společenství nezávislých států. Jaderné zbraně zůstaly ve vlastnictví Ruské federace. Rusko upadlo do politického marasmu, jako velmoc ho na Západě nikdo nebral vážně.

Vladimir Putin pak nastoupil politiku „normalizace“ poměrů. Nechal v Rusku působit zahraniční investory a kapitalismus a ruská ekonomika se vzpamatovala a začala fungovat a přinesla ekonomický vzestup Ruska. Vypořádal se s pokusy o „nezávislost“ některých oblastí v Rusku tvrdým vojenským zásahem, intervenoval ve prospěch proruských regionů v Gruzii a podařilo se mu ekonomicky podporovat bývalé republiky SSSR levnými surovinami. Nechal Pobaltí i Střední Evropu přejít do sféry Západu tím, že akceptoval vstup pobaltských států a států střední a jihovýchodní Evropy do NATO.

Pak byl ale svržen proruský ukrajinský prezident Viktor Janukovyč, na Ukrajině se zformovala prozápadně orientovaná vláda a Rusko anektovalo Krym. Rusko-ukrajinské vztahy se zhoršily a dnes, po ruské agresi a invazi, se jedná bezesporu o nepřátelství, které lze označit jako nenávist. Rusko i Ukrajina se vzájemně obviňují z nacismu a fašismu. Ruská vládnoucí elita otevřeně hovoří o zničení Ukrajiny jako samostatného státu. A na ukrajinské straně se hovoří o nutnosti zničit Rusko jako fašistické Německo. Problém je vlastně jenom jeden. Tím problémem jsou právě a jenom jaderné zbraně v ruském vlastnictví. Bez této hrozby by už Západ dávno na Ukrajině intervenoval. Vlivem této hrozby však USA ústy Joea Bidena tvrdí, že na Ukrajinu americké vojáky nepošle. Vyjádření francouzského prezidenta Emmanuela Macrona o vyslání jednotek zemí NATO na Ukrajinu dopadlo nakonec tak, že tato varianta není podporována kromě představitelů Pobaltí.

Souhlasím proto s tezí onoho britského experta, že žádná III. světová válka neprobíhá, ale že se svět nachází v nové studené válce s několika „horkými“ bojišti. Bude nyní velmi záležet na výsledku amerických voleb. Nejde o to, zda USA na Ukrajině zasáhnou nebo nezasáhnou vlastními jednotkami. To zcela jistě ne i v případě, že by Joe Biden obhájil svůj mandát. Výsledek amerických voleb ovlivní to, jakým způsobem bude válka na Ukrajině ukončena. Mám tím na mysli zejména to, zda se podaří a v jakém formátu obhájit samostatnost Ukrajiny. Donald Trump brání schválení velké americké pomoci Ukrajině a podle Viktora Orbána, který ho navštívil, nechce údajně dát Ukrajině „ani cent“. To se nechá vyložit různě, nejpravděpodobněji se jedná o to, že by pak americká pomoc nebyla finančním darem, ale „pouhou“ půjčkou, kterou by Ukrajina musela splácet. V každém případě by se ale zřejmě postavení Ukrajiny při případných mírových jednání oslabilo.

Rozpad Ruska by přicházel v úvahu pouze tehdy, pokud by se jeho ekonomika hroutila podobně jako v éře Gorbačova. Rusko však má na rozdíl z éry Gorbačova stále kde brát jak nové technologie, tak potřebnou techniku. Nakupuje tyto věci díky sankcím drážeji , než v časech minulých, ale má k nim stále přístup. Zhroucení ruské ekonomiky není proto pravděpodobné.

Pokud bude fungovat jaderné odstrašení, žádná válka mezi jadernými velmocemi nehrozí. Pokud si však začne většina zahrávat s myšlenkou, že jaderné zbraně jsou jen „papírovým tygrem“ , jak o nich svého času hovořil Mao Ce-tung , a že je druhá strana nepoužije, pak by mohla světová válka přijít. Byla by možná třetí, ale na dlouhou dobu jistě poslední.