Německým sociálním demokratům se konečně podařilo vyloučit ekonoma Thila Sarrazina ze svých řad (kde byl od roku 1973). Sarrazin, dlouholetý vysoký státní úředník, člen grémia Bundesbanky či ministr financí zemské vlády v Berlíně, se dopustil ideozločinu – v roce 2010 napsal knihu Německo páchá sebevraždu, ve které na základě řady statistických ukazatelů ukázal, že Německo s přílivem tureckých a arabských přistěhovalců hloupne. Kniha byla samozřejmě odsouzena, ovšem stala se bestsellerem a prodalo se jí milion a půl kusů. Pokusy vyloučit ho ale tehdy ztroskotaly.

Thilo Sarrazin

Osudná se mu stala až poslední kniha, Nepřátelské převzetí, kde se vypořádává přímo s islámem. Věnuje se souvislosti mezi islámem a netolerancí či islámem a rezistencí vůči modernitě. Generální tajemník SPD (sociální demokracie) Lars Klingbeil to označil za rasismus (zajímavé, jak najednou berou sociální demokraté ohledy na náboženství…). Každopádně Sarrazin je vyloučen ze strany, takřka není zván do médií, nakladatelství s ním vypovědělo smlouvu a jeho novou knihu o přistěhovalectví řada knihkupectví odmítá prodávat.

Takže co Sarrazin v knize píše? V první kapitole předkládá obraz tohoto náboženství, jak se jeví poučenému čtenáři Koránu, a ve druhé nabízí široce podložený historický, demografický a hospodářský exkurs do současného islámského světa. Jádro jeho knihy však spočívá v důkladné analýze sociálních a kulturních poměrů panujících v těchto společnostech, které jsou – a to je stěžejní autorovo sdělení – zásadním způsobem předurčeny Koránem, respektive jeho doslovnou interpretací, k níž se uchyluje převážná většina reprezentantů islámské věrouky. Korán je podle Sarrazina základním zdrojem muslimské mentality, nepřátelské vůči západním hodnotám a neslučitelné s euroatlantickou politickou demokracií, která důsledně oddělila moc světskou od sféry náboženství. Ve svaté knize muslimů je rovněž předepsána rozpínavost tohoto učení, což je nyní umocněno vysokou porodností islámského světa podmíněnou především nerovnoprávností a nízkou vzdělaností tamních žen.

Při pohledu na střet islámu s postupně slábnoucí a vymírající západní společností autor není optimistou, nicméně v závěru předkládá návrhy, jak uspořádat věcnou přistěhovaleckou politiku, oproštěnou od ideologických tabu multikulturalismu. Zásadním předpokladem úspěchu je otevřená kritika islámského náboženství, jíž se dnešní západní elity ve jménu boje proti takzvané islamofobii snaží zabránit.

Knihu vydalo nakladatelství LEDA a můžete si jí objednat zde.