Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996KNIHA: Ravensbrück
Život a smrt v Hitlerově koncentračním táboře pro ženy
Nakladatelství Pavel Dobrovský – BETA avizovalo vydání knihy Sarah Helmové Ravensbrück – Život a smrt v Hitlerově koncentračním táboře pro ženy již ke konci roku 2015. Dvouleté čekání a těšení se vyplatilo, před pár dny jsem dostal k recenzi tuto novinku z historické edice Dobrovského a mohl se pustit do čtení. Anne Applebaumová své konkurentce v oblasti historické literatury faktu vysekla velmi cennou poklonu, když její dílo nazvala “ohromujícím kusem historické práce”. S tímto hodnocením je nutné souhlasit, jde o skvělou knihu, do detailu zkoumající život vězeňkyň v nacistickém koncentračním táboře Ravensbrück.
Autorka na více než šesti stech stranách (a to bez jmenného rejstříků a poznámek) seznamuje čtenáře se střípkem temné historie Evropy, konkrétně s obdobím 1939 – 1945 a místem ženského koncentračního tábora Ravensbrück. Nacisté tento tábor původně zamýšleli jako místo, kde chtěli eliminovat nepřátele režimu a nepřizpůsobivé živly, tedy například německé komunistky a prostitutky. Skončilo to vězněním více než 130 000 žen, později i odbojářek, válečných zajatkyň a Židovek z jiných koncentračních a vyhlazovacích táborů. Čísla vyjadřující počet obětí se liší, někteří hovoří o třiceti tisících, jiní o devadesáti tisících žen. Konečné číslo není vlastně tak důležité a asi se ho už nepodaří upřesnit. Sarah Helmová ve své knize přináší dlouho zapomenutá svědectví žen, které v Ravensbrücku prožily peklo.
To, že mohly autorce po sedmdesáti letech vyprávět svoje otřesné zážitky, lze označit za kombinaci náhody, štěstí a hlavně jejich nezlomné vůle přežít. Neměly co jíst, sadistické dozorkyně je bily, trápily je vši, mráz, nemoci a musely tvrdě pracovat. Bojovaly se strachem a beznadějí a s pokušením spolupracovat se zlem, tedy donášet nebo se nějak hůře podílet na perzekuci ostatních vězeňkyň.
Kniha je sestavena chronologicky, čtenář se tedy od otevření tohoto koncentračního tábora dostane až k jeho osvobození a následnému souzení velitelů a dozorkyň. Klíčoví lidé z Ravensbrücku, tedy velitelé, dozorkyně a lékaři, jsou velmi podrobně představeni, včetně rodinných poměrů a důvodů, proč dělali to, co dělali. Nechybí česká stopa, protože mnohé z těch, které byly v Ravensbrücku vězněny, pocházely z tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava. Například Milena Jesenská, spisovatelka a přítelkyně židovské pražské smetánky z první polovny 20. století, zemřela v Ravensbrücku v roce 1944. Pozornosti čtenářů neuniknou ani české lékařky a ošetřovatelky z řad vězeňkyň, které hrály v táboře významné a pozitivní role.
Autorka si kromě velitelů a dozorkyň posvítila na prominentní vězeňkyně a neformální vůdkyně jednotlivých národních skupin a také na lidi, kteří se koncem války zasloužili o propuštění některých vězeňkyň z tábora, kde i krátce před osvobozením probíhalo masové vraždění nepohodlných svědků zvěrstev, která ani s odstupem mnoha desetiletí nelze pochopit.
Tato kniha patří mezi ty, které není vůbec příjemné číst, ale číst se prostě musejí. Jde o koncentraci zla a nenávisti, o popis hrůzných zločinů, které mnohdy vykonávali běžní lidé, v kterých se díky okolnostem probudili sadisté. Nacisté si dokázali vytvořit síť spolupracovníků z řad vězeňkyň, které se pak jako “kápa” chovaly snad ještě hůř než samotní esesáci. V knize je obrovské množství zajímavých informací a popisů osudů nejrůzněších lidí. Autorka boří zavedené klišé, kterým se často omlouvali dozorci z koncentračních táborů. Nikdo je k tomu nenutil, hlásili se sami a dobrovolně a za nedostatečnou tvrdost mohli být i vyhozeni, což je potom mnohdy i mrzelo. A rozhodně to nebylo tak, že pokud by nepáchali zlo, skončili by na popravišti. Z toho, jak se z dívek, které pracovaly v okolí Ravensbrücku v zemědělsví a šly do tábora ze lepší prací, staly vraždící bestie, prostě mrazí. Stejně tak jako z popisů lékařských pokusů, při kterých byly Polkám odebírány kusy tkání a kostí a do ran zanášena infekce.
Strhující je popis posledních měsíců války, kdy se nacisté pokoušeli handlovat se zajatkyněmi a postupně je propouštěli, nejdříve ty ze Skandinávie a pak i další. Selekce znamenající rychlou smrt najednou přešla na selekci znamenající život. Mezitím, co se z tábora některým ženám podařilo v koloně Červeného kříže dostat, stále fungovaly plynové komory, které obsluhovali bývají vězni z Osvětimi. Ti byli koncem války zavražděni. Osvobozením tábora útrapy nekončily, ženy se totiž často staly oběťmi vojáků Rudé armády, kteří znásilňovali jako na běžícím páse a ani vyhublé ženy bez vlasů s těly pokrytými boláky je neodradily…
Sarah Helmová opravdu odvedla ohromující kus historické práce, jejímž výsledkem je skvěle napsaná a čtivá kniha, popisující ovšem největší zvěrstva lidské historie, která se nedají pochopit ani po přečtení veškerých knih, jež jim byly věnovány. K úplnému pochopení asi nikdy nedospějeme, ale autorka ve své knize přinesla veškeré možné podklady k tomu, abychom si mohli udělat představu o tom, jak to v Ravensbrücku v letech druhé světové války vypadalo. Jestli existuje peklo, tak to v něm prostě nemůže vypadat hůř než v koncetračních a vyhlazovacích táborech nacistů.
Knihu k recenzi poskytlo nakladatelství Pavel DOBROVSKÝ – BETA
Převzato z Historieblog.cz se souhlasem autora.

Nechce se vám dnes vařit? Hotové polévky SALVEST Prestó jsou ideální alternativou
S kolegyněmi v redakci jsme měly možnost vyzkoušet polévky Prestó, které jsou opravdu rychlé na přípravu a usnadní vám přemýšlení nad tím, co...

Musíme ukončit tuto nezdvořilou válku červených proti modrým, apeloval Biden. Chce, aby mu Amerika dala šanci

Pétépák, horník, převaděč, kulisák, emigrant i majitel hradu. Jak žil zesnulý šlechtic Zdeněk Sternberg

Biden složil slavnostní přísahu na rodinnou bibli. Stal se 46. prezidentem USA, brzy zamíří do Oválné pracovny

Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.
