17.1.2021 | Svátek má Drahoslav


KLDR: 20 miliónů otroků

25.9.2017

Severní Korea je asi nejnehumánnější stát v historii, a stát s nejvíce totalitní kontrolou obyvatel. Na nočním družicovém snímku je Jižní Korea zemí světla a Severní Korea zemí tmy. Sever má 30krát nižší národní produkt na hlavu než Jih a i to málo, co má, investuje na vývoj chemických a jaderných zbraní. Provokativní střelba raket nad Japonsko z nedávných dnů by v méně smířlivých dobách znamenala důvod k válce.

Severokorejský režim zabil od svého vzniku v roce 1945 alespoň milión obyvatel označených za nepřátele, nepočítaje v to milióny obětí korejské války v letech 1950-1953. Ještě více lidí bylo zabito hladomorem a podvýživou v několika prvních letech vlády Kim Čong-ila (říkejme mu Kim Druhý), který nastoupil v roce 1994 – odhady se pohybují mezi jedním a čtyřmi milióny z asi 22 miliónů obyvatel. Z hladomoru byl obviněn ministr zemědělství, který byl popraven jako údajný americký špion. Přestože všichni obyvatelé se narodili a byli vychováni v komunistické Koreji, stát považuje za nutné statisíce občanů včetně žen a dětí „převychovávat“ v koncentračních táborech, kde jich podle organizace International Coalition to Stop Crimes Against Humanity in North Korea ročně 10 000 převýchovu nepřežije. Kim Čong-un, vládce od roku 2011 (říkejme mu Kim Třetí), většinu času tráví sledováním laciných západních filmů a pitím drahého západního alkoholu, občas si nechá chytnout žákyni pro pobavení. Již jeho dědeček Kim Ir-sen (Kim První) unášel jihokorejské a japonské občany, hlavně herečky a tlumočnice, šlo o stovky případů; desítky případů byly Severní Koreou přiznány a někteří unesení byli dokonce repatriováni. Vládnoucí Kimové jsou kombinací Caliguly, Nera a Stalina. Na fotografiích vidíme davy vyzáblých vyděšenců, jak se klaní svému tlustému vůdci nebo jeho nadživotní soše ze zlata. Vidíme kostlivce na kolech, prázdné ulice bez aut, otvírání lyžařského centra vůdcem – v zemi bez lyžařů, protože se bláznivému vůdci zalíbilo lyžařské centrum v nějakém filmu. Celkem náhodně vybraní občané byli pro výstrahu stříleni na stadionu před publikem z kanónů, jeden Kimův bratr byl nedávno zavražděn na veřejnosti v Kuala Lumpur nervovým plynem, jiní příbuzní byl sežehnuti plamenometem či rozsápáni psy. Dvaadvacetiletý americký student Otto Warmbier, který jel jako turista Severní Koreu podpořit, byl za sebrání plakátu v hotelu zatčen a 17 měsíců mučen; v červnu 2017 byl v bezvědomí vrácen do Států, kde za dva dny zemřel. Jak se mohlo stát, že svět dovolil Kimovi Třetímu, aby získal atomové zbraně?

Léta jsem schovával dva autentické korejské dokumenty, které se mi náhodně dostaly do ruky v sedmdesátých letech, kdy severokorejské velvyslanectví v Československu usilovalo o šíření myšlenek jejich vůdce. Prvním dokumentem jsou anglicky psané noviny The Pyongyang Times z 31. prosince 1977. První strana upoutá tím, že titulek každého článku obsahuje velkými písmeny jméno vůdce The Great Leader Comrade Kim Il Sung; jeho jméno se mnohokrát opakuje a z osmnácti článků chybí jen ve třech pojednávajících o zrádcovství Jižní Koreje. Druhým dokumentem je 24stránková elegantní brožurka psaná česky na křídovém papíře, s portrétem vůdce chráněným průhledným papírem, nadepsaná „Všechny síly pro dosažení mety osmi miliónů tun obilí, projev Kim Ir-sena na sjezdu zemědělců“. Jde o projev vůdce z 15. ledna 1975; cituji z něj pár vět: „…Výroba obilovin vzrostla o více než 30 % a v některých provinciích na dvojnásobek až trojnásobek… tak vysoké tempo růstu zemědělské výroby dosud nebylo zaznamenáno v dějinách světa… toho mohou dosáhnout jen pracující vyzbrojeni myšlenkou ču-čche… důležitým úspěchem je, že se rolníci zbavili starého empirismu a přikročili k provádění prací založené na myšlence ču-čche… ústřední výbor strany vydal v posední době heslo ,i ve výrobě, ve studiu a v životě jednat po způsobu protijaponských partyzánů‘… vloni strana žádala, aby se vysazovalo po 18 sazenicích kukuřice na plochu jednoho pchČongu, někteří řídící pracovníci však tuto instrukci nechtěli akceptovat… byli v zajetí konzervativismu… letos budou vysazovat po 20 sazenicích na jeden pchČong.… bude třeba energicky rozvíjet boj za odvrácení vlivů studených front… je třeba rozvinout hnutí za zadržování veškeré vody z potůčků… nakonec se stručně zmíním o nutnosti dobře konat přípravy na válku… šetření pohonnými hmotami umožňující vytváření dostatečných rezerv je v rámci příprav na válku velmi důležité…“. Jde o text z doby před 40 lety a pro nekorejského čtenáře; text z dnešní doby a určený pro Korejce by jistě byl ještě šílenější. Pro doplnění, onu metu osmi milionů tun obilí Sever nedosáhl a výroba naopak klesla až k nule, pak přišel hladomor, čemuž se čtenář výše zmíněných textů nediví.

Často lze slyšet názor, že Severní Koreu je třeba neprovokovat, je třeba dát jí šanci a že bojkot Severu nakonec uškodí prostým lidem. Takový názor vyjadřují buď novináři, kteří iracionálně hájí vše, co zavání socialismem, anebo lidé profitující z obchodu s Čínou, například obchodníci využívající levné pracovní síly čínských žen a dětí; korejští občané jsou ještě levnější a Čína toho využívá. U Jitky Mikyskové, která se o Severní Koreji na Neviditelném psu před pár dny se sympatiemi vyjádřila, jde spíše o první alternativu. Podle ní je napětí mezi USA a Severní Koreou vyostřováno agresivní rétorikou amerického prezidenta Trumpa a neochotou USA poskytnout Severní Koreji základní bezpečnostní záruky. Na druhé straně Čína si údajně přeje v regionu stabilitu a je proti zhroucení Kimova režimu z obavy před velkým množstvím severokorejských uprchlíků. Autorka převzala z levicového tisku myšlenku, že hlavním problémem Koreje, stejně jako celého světa, je americký president. Podle Mikyskové by po zrušení korejských koncentračních táborů obyvatelstvo uprchlo do čínských táborů, aby se vyhnulo jihokorejské demokracii. Přátelé socialismu obecně namítají, že většina informací o Koreji je nepotvrzena, ale to se říkalo o všech genocidách, a skutečnost se nakonec ukázala daleko horší než nejhorší fámy. Fakt je, že Sever se kromě vývoje prostředků na zabíjení lidí věnuje také dezinformaci, stejně jako jeho ruští a čínští učitelé. To, že světová média prezentují Trumpa a Kima jako dva rovnocenné blázny a Spojené státy dávají téměř na roveň Severní Koreji, pokud jde o zodpovědnost za současnou krizi, se těžce polyká i zkušenému znalci levicových médií.

Nabízí se srovnávání Koreje s nacistickým Německem. Německo také provokovalo a mírotvorci mu zpočátku také nabízeli záruky. Dnešní komentátoři by určitě pozdější Churchillovy projevy označili za zbytečně agresivní, ale souhlasili by s postojem tehdejších elit, které zprávy o zabíjení civilistů v Německu potlačovaly; po skončení druhé světové války se ukázalo, že 1/3 židovského národa byla vyvražděna. Zprávy o desítkách miliónů mrtvých v Sovětském svazu byly elitami zesměšňovány daleko delší dobu a trvalo desítky let, než byla strašná fakta o zmizení zhruba 1/3 obyvatel v letech 1917-1953 v důsledku válek, poprav, hladu a nemocí všeobecně uznána. Zprávy o vyvraždění 1/3 obyvatel v Kambodži komunistickou elitou v letech 1975-1979 byly též levicovým tiskem potlačovány, stejně jako zprávy o vyvraždění 1/3 Tutsijů za asistence OSN v roce 1994.

V Severní Koreji žije přes dvacet miliónů otroků nebo brainwashingovaných robotů; mnozí lidé si tam uchovali lidskou podobu a doufají, že to zlo, v jehož spárech se nalézají, jednou pomine. Jejich šílení vládci vyhrožují sousedním státům a ohrožují celý svět tím, že předávají jadernou technologii extrémním režimům. „A to bys chtěl kvůli těm otrokům riskovat válku?“ zeptali by se hodní socialisté, ve skutečnosti sympatizujíce se severními vládci a jejich údajnou mohutnou vojenskou silou. Sice 5-30 % obyvatel je na Severu s armádou spjato, ale Sever je zbídačelý a jeho vedení je úplně odtrženo od reality, obyvatelstvo je zesláblé podvýživou a terorem a část odstrašující síly země je vytvářena ve Photoshopu. Bez čínské podpory by se Sever zhroutil ještě rychleji než v září a říjnu v roce 1950. Příznivci socialismu vždy podávali korejskou válku jako národněosvobozenecký konflikt s americký imperialismem, nebo přinejlepším jako přirozený výsledek studené války. Agresi Stalina a Mao Ce-tunga vydávali za nezištnou pomoc čínských dobrovolníků, přičemž smrt miliónů byla údajně výsledkem americké rozpínavosti. Ve skutečnosti neměli komunisté v Koreji co pohledávat, jako neměli co pohledávat ve Vietnamu, Československu a dalším místech, kde zanechali spoušť. Západ by mohl vyvinout na Čínu ekonomický tlak a donutit ji, aby nechala Severní Koreu padnout a sjednotit s Jihem; od bývalých marxistů to však nelze čekat (německá kancléřka, generální tajemník NATO atd.). Pravděpodobně zůstane Amerika na všechno sama – proti socialistům v Čině, Rusku a Evropě. Nikdo nezatleskal, když 19. září prezident Trump v OSN prohlásil, že Severní Korea bude muset být zcela zničena, jestli bude Západ donucen k obraně.

Jak se mohlo stát, že svět nechal Caligulu, aby se vyzbrojil zbraněmi hromadného ničení? Kde svět udělal chybu? Začalo to tím, že dovolil Číně, aby se stala druhou nejmocnější ekonomikou, aniž by se vzdala své komunistické ideologie. Čína se mohla těšit z výhod obou systémů, užívala si ekonomických svobod a zároveň vyvražďovala politickou opozici. Západ přesunul většinu své výroby do Číny, vyměnil kvalitní výrobky za levnější, dobrovolně předal zaostalé a surové zemi svou technologii a nestaral se o milióny otroků, kteří v Číně produkovali jeho výrobky. Levicové elity se radovaly ze spojenectví s komunistickou Čínou, protože legitimizovalo jejich pochybný světový názor. Lidé kupovali laciné hračky a snadno přehlédli, že jsou trochu jedovaté. Západ žije ochranou prostředí a změnou klimatu, ale v Číně není pro smog vidět na krok. Z Číny šlo dovézt všechno, třeba i novou kůži pro popálené – Číňané ji stahovali zaživa z politických vězňů. Je jasné, že zbídačelá Severní Korea nemůže vyvíjet a financovat stovky složitých inženýrských procesů potřebných pro výrobu atomové bomby a balistických raket. Z hlediska technické spolupráce a pomoci byly pro Koreu důležité Rusko, Pákistán a Írán, ale hlavní a mnohaletá zodpovědnost padá na Čínu, která již od roku 1950 si pěstuje Severní Koreu jako svého zlého trpaslíka. Peníze dostával zlý trpaslík občas i od Spojených států, například pět miliard dolarů v roce 1994 od presidenta Clintona výměnou za slib, že zastaví vývoj nukleárních zbraní.

Nechtělo se jít do války kvůli nějakému vzdáleném Československu v roce 1938, ani kvůli nějakým Židům, ale nakonec se jít stejně muselo. Nechtělo se jít kvůli nějakým Korejcům a Vietnamcům, ale nakonec Američané obětovali stovky tisíc vojáků v boji proti onomu zlu – světovému komunismu. Ani teď se nechce riskovat konflikt „jen tak“, kvůli nějakým zotročeným severním Korejcům nebo ohroženým Japoncům a jižním Korejcům. Jaderná technologie nakonec prosákla přes Severní Koreu k sunnitským muslimům v Pákistánu i k šíitským muslimům v Íránu. Nechtělo se jít do války s Ïránem a Obama s ním podepsal kapitulantskou smlouvu. Nechceme jít do malých válek, ale to neznamená, že druhá strana nám nevnutí velkou. Ale aspoň si nenechme vnutit lži oněch „užitečných idiotů“. Nezapomínejme, že ti, kteří drží 20 miliónů severních Korejců za ostnatými dráty a ohrožují svět, jsou socialisté, stejně jako byli socialisté ti, kteří za ostnatými dráty drželi nás v Československu, a jako byli socialisté ti, kteří drželi vězně v nacistických lágrech. Se socialismem sympatizují mediální a politické elity, které chtějí jednat s východním Caligulou a vinu hledají u západního prezidenta. Na druhé straně je to i dnes ta stejná Amerika, jež přispěla svým odhodláním a svými oběťmi k pádu nacismu a komunismu, která jediná může tento svět zachránit před africkou anarchií a asijskou totalitou.

V médiích se povídá, že ne vše je černé a bílé a že v mnoha situacích již nejsou lidé rozděleni na levici a na pravici. Ale v Koreji jasná čára trvá – Sever je černý a Jih světlý. Kim Čong-un je symbolem totality a hrdinou levice a slušní lidé by v tomto konfliktu měli podporovat zemi prezidenta Trumpa, jako měli podporovat zemi prezidentů Roosevelta a Reagana.

http://www.hegaion.cz



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.