KATAR: Šampionát na hřbitově
Stát podporující Taliban a Hamás zorganizoval šampionát a zabil při tom 6500 stavebních dělníků.
Totalitní arabské království samozřejmě netrpí žádnou nadměrnou byrokracií týkající se bezpečnosti práce, a cizí dělníci masově umírali při výstavbě stadionů a infrastruktury nejen kvůli pracovním nehodám, ale i v důsledku přepracování při teplotách nad 40 stupňů. Katar má 300 000 občanů a na každého připadá asi deset bezprávných cizinců z dálného východu.
Hrubý národní produkt Kataru činí asi 180 miliard dolarů za rok, což je víc než polovina českého národního produktu, který však v Kataru připadá na 35krát méně občanů. Přebytky investuje král zvaný emír na své koníčky, mezi které patří vydržování televizní stanice Al-Džazíra, podpora oblíbených organizací jako jsou třeba Taliban a Hamás, a také organizování mezinárodních sportovních akcí.
Když král „vyjednal“ s fotbalovou federací FIFA pořádání šampionátu, dal stovky miliard na výstavbu osmi supermoderních stadionů propojených metrem. Plocha Kataru je zhruba jako plocha Středočeského kraje. Počet hotelových pokojů tam je zhruba jako v Praze, přes 30 000. Pro většinu z 800 000 fanoušků ze zahraničí to samozřejmě nestačilo, a tak byly vytvořeny improvizované ubytovací prostory dál od hlavního města Dauhá.
Ubytovny vypadají jako vojenské tábory tvořené řadami malých kostek. Každá kostka vypadá jako kontejner na lodní přepravu, má sprchu, dvě malé postele a stoleček, na který se vejde jedna miska, klimatizace pouze dělá hluk. Fanoušci platili 200 dolarů za noc, a přestože měli jen skromná očekávání, byli zcela šokováni nepřipraveností a ubohostí ubytování (zde, zde). Začátkem šampionátu však všechny negativní zprávy zmizely ze všech médií jako mávnutím kouzelného proutku.
Kam statisíce fanoušků po skončení zápasů mizí nikdo neřeší. Nikoho ze stovek reportérů kupodivu nenapadlo jít se podívat po skončení zápasů mimo centrum onoho – Potěmkinova – města. Ukazuje se, že kdo chtěl od Kataru dostat povolení k přenosu, musel slíbit, že nebude ukazovat nic kromě dohodnutých míst (zde). Spojovat zprávy o náhlých úmrtích novinářů během šampionátu s překročením povolených mezí by znamenalo hypotetizovat, a taky to nikoho moc nezajímá.
Mluvíme-li o novinářích, vybaví se spíš novinářka Širín abú Aklehová, která pracovala pro katarskou televizi Al-Džazíra. Její smrt zajímá úplně každého v celém světě. V květnu tohoto roku se rozhodla udělat reportáž z přestřelky mezi teroristy a izraelskými vojáky. Protože se postavila mezi dvě střílející strany, nepomohl jí ani nápis PRESS a dostala kulku do hlavy dříve, než vyprodukovala naplánovanou protiizraelskou reportáž.
Přestože Al Džazíra je protiizraelská televize ve státě, který je spojencem Iránu, izraelská demokracie dovolila Aklehové vstup do země, a dokonce jí ani nebránila v její protiizraelské reportáži, ale v bojové akci s vražednými silami nemohli izraelští vojáci hlídat každý její pohyb a ochránit ji. Izraelská armáda pečlivě vše vyšetřila a chybí jí pouze kulka – tu však arabští teroristé odmítají vydat. I kdyby šlo o izraelskou kulku, nešlo o záměr.
Jen v posledním roce byly zavražděny desítky novinářů v muslimských státech (o Rusku a komunistických státech nemluvě), ale hlavní starostí OSN a většiny světových médií je potrestat Izrael za smrt Aklehové. Šampionát v Kataru zdůrazňuje pokrytectví světa. Katar, který platí palestinským teroristům, nakázal Hamásu, že během šampionátu nesmí na Izrael útočit, aby se nezkazila sportovní atmosféra (zde).
Hezkou atmosféru šampionátu nesmí zkazit ani fakta o podplácení FIFA, ani hromadná smrt cizích dělníků při přípravě šampionátu, ale dokonce ani fakta o mizerném ubytování stovek tisíc fanoušků, kteří byli podvedeni a novináři z jejich zemí slíbili, že to budou ignorovat. Mluvit nemá ani cenu o tom, co se stane s iránskými fotbalisty, kteří nezpívali svou hymnu jako projev odporu proti své vládě. Zapomenout se má i na to, že v roce 2017 arabské státy včetně Egypta a Saudské Arábie zahájili bojkot Kataru pro jeho teroristické konexe.
Tyto konexe nezabránily francouzskému prezidentu přijet do Kataru na závěrečné zápasy. Nejde jen o zajištění her pro lid, ale i o chléb, protože Katar je důležitým producentem plynu. A tak za hezké sportovní přenosy a za zkapalněný plyn budou evropská média i politikové mlčet nebo zpívat tak, jak jim katarský emír nařídí.
