První týden února je v zemi vycházejícího slunce každoročně ve znamení Sněhového festivalu v Sapporu na severním ostrově Hokkaido. Tou dobou tam jsou již několikametrové závěje a síly japonské sebeobrany (jak se od války nazývá armáda) vyrazí k cvičení v zimních podmínkách. Je to vysloveně mírové cvičení, neb vojsko ze sněhu, popř. ledu, sochá různé významné stavby a výjevy. V Sapporu se tím zaplní takový místní Václavák zvaný Odori a přijede se na to podívat přes milion návštěvníků včetně mnoha ze zemí východní a jihovýchodní Asie. Letos ovšem hlavní skulptura měla za téma olympiádu v Soči. Jinou zimní či předjarní podívanou na Hokkaidu je záplava ker připlouvajících po moři někde od Sachalinu, taktéž významná atrakce pro návštěvníky. Na tu podívanou se jezdí z přístavu Abashiri, známého i bývalým studeným žalářem po politické vězně. V něm v lednu 1945 zemřel i jeden že členů výzvědné skupiny dr. Richarda Sorgeho, na doživotí odsouzený Jihoslovan Branko Vukelić.

Začátek letošního února byl i ve znamení odletu japonských sportovců na zimní olympiádu. Do Soči zavítal i japonský premiér Šinzo Abe. Ten při setkání s prezidentem Vladimírem Putinem zapózoval fotografům s japonským psem, přesněji fenkou, s japonským jménem Yume (sen), kterého ruskému prezidentovi daroval guvernér prefektury Akita na severu ostrova Honšú - v uznání ruské pomoci po M9 tsunami. Putin mu tehdy na oplátku daroval dlouhosrstou sibiřskou kočku, přesněji kocoura, s nejednoznačným ruským jménem Mir. Premiér Abe v Soči psa Yumu podrbal a rusky pravil: Dobrý pes. Poté se pak oba státníci už věnovali dalším sondážím kolem čtyř nejjižnějších Kurilských ostrovů.

Do těchto předvídatelných událostí však minulou středu vtrhla mediální bouře. Hluchý skladatel přezdívaný japonský Beethoven doznal, přes právníka, že na psaní svých hudebních opusů si roky najímal neznámého tvůrce, médii nyní označovaného jako autor-duch (nebo tedy česky nejednoznačně - duchovní autor). Dnes padesátiletý Mamoru Samuragochi se stal slavným v polovině devadesátých let klasickými skladbami, které tvořil vzdor pokračujícímu degenerativnímu onemocnění sluchu. V pětatřiceti, tehdy již zcela hluchý, vytvořil dílo: Symphony No.1, Hiroshima (se svým CD je na obrázku). Časopis Time ho v r. 2001 označil za Beethovena digitálního věku. Skladatel tehdy svou hluchotu označil za dar od Boha, neb mu umožňuje naslouchat svému vnitřnímu smyslu pro zvuk. Japonská veřejnoprávní televize NHK před rokem uvedla dokumentární pořad, v kterém hluchý skladatel navštěvuje oblasti postižené M9 tsunami a setkává se s přeživšími, s rodinami obětí. V pořadu si umělec hraje s malou dívkou, která v tsunami ztratila matku a pro niž skládá rekviem. Jeho dřívější symfonie Hirošima se pod vlivem tohoto pořadu NHK stala i jakousi hymnickou poctou obětem M9 tsunami. Již během středy, po svědectví o existenci neznámého duchovního autora, televize NHK uvedla omluvu za to, že tyto bizarní okolnosti nedokázala sama zjistit. A agentura distribujicí nahrávky okamžitě zastavila veškerý jejich prodej. Samuragochi sám uvedl, že s najímáním duchovního autora začal kolem roku 1996, a to vzhledem ke zhoršujícímu se sluchu.

Čtvrtek však přinesl další dramatický zvrat. Konala se totiž tisková konference se samotným duchovním autorem přenášená televizí. Na ní vystoupil třiačtyřicetiletý výpomocný učitel na hudební škole Takashi Niigaki, který uvedl, že ony skladby vytvářel posledních 18 let - celkem šlo o více jak dvacet děl. Na svou obhajobu uvedl, že sice několikrát Samuragochimu říkal, že s tou praxi musí skoncovat, leč ten o něčem takovém neuvažoval a navíc hrozil i sebevraždou v případě ukončení komplotu. Učitel Niigaki se však přesto nakonec rozhodl říci pravdu, a to v okamžiku, kdy vešlo ve známost, že japonský krasobruslař Daisuke Takahashi si pro olympiádu v Soči nacvičil vystoupení právě na hudbu domněle přisuzovanou Samuragochimu. Má jít o sonatinu složenou k poctě mladé houslistky s poškozením ruky. Učitel Niigaki též uvedl, že postupně dospěl k zjištění, že jde jen o předstíranou hluchotu. Samuragochi sice zkraje jednal jako hluchý, ale později přešli k normálním konverzacím, Samuragochi i naslouchal nahrávkám a komentoval je. Učitel Niigaki má dokonce zato, že Samuragochi sám ani noty psát neumí.

Již bylo oznámeno, že krasobruslař Takahashi na sonatinu v Soči vystupovat bude, nebude ale uváděno jméno autora.

Za znamení též stojí, že v sobotu vypuklo největší sněžení od války. A v neděli byl zvolen guvernérem Tokia kandidát s relativně vstřícným přístupem k jaderné energetice (její dva principiální odpůrci skončili na druhém a třetím místě).

Autor strávil přes dvacet let na Dálném východě a v Tichomoří. Je též prvním známým Caucasianem (jak Japonci říkají Evropanům apod.), který se stal řádným univerzitním profesorem v obou nejvyspělejších zemích Dálného východu. Jeho hlavním oborem je fullerenová věda a nanotechnologie. Pohodové čtení, jak se, ač původem z moravské vísky, dostal až do Pacifiku, najdou případní zájemci zde.