Vykopávky izraelského Úřadu pro starožitnosti (IAA) odkryly na západním břehu Genezaretského jezera pozůstatky jedné z nejstarších synagog na světě. Senzační je nález kamenného kvádru uprostřed židovské modlitebny, na kterém je kromě různých ornamentů vytesán sedmiramenný svícen, menora. Archeoložka IAA Dina Abšalom-Gorni, pod jejímž vedením vykopávky probíhají, zdůrazňuje, že toto je první nález menory z doby, kdy ještě stál Jeruzalémský chrám, na území takzvané pohanské Galileje.

Archeologové datují budovu poměrně přesně do let mezi 50 př. Kr. a 100 po Kristu, to znamená do období života Ježíše z Nazaretu a posledních let herodovského chrámu. Z doby druhého chrámu je na celém světě známo pouze šest synagog. Tato se nacházela několik set metrů severně od starověkého Migdalu, v řečišti Wadi El-Hamam. Bahno a štěrk, naplavené v obdobích dešťů do koryta zvaného také „Holubí údolí“, uchovaly zbytky starověké budovy ve výborném stavu. Synagoga byla zničena patrně během židovského povstání proti Římanům v letech 66 až 70 po Kristu.

Městečko Migdal se jmenovalo původně „Migdala Nunaja“, „Rybí věž“. V Novém zákoně je několikrát zmiňována Ježíšova učednice, která pocházela z tohoto kraje, Marie z Magdaly nebo-li Marie Magdalena. Josef Ben Matatjáš odtud vedl v druhé polovině prvního století židovské povstání proti Římu a městečko opevnil. Později se proslavil jako spisovatel pod jménem Josephus Flavius. Ve své „Židovské válce“ píše o strategicky důležitém městě na úpatí hory Arbel pod řeckým jménem „Tarichaea“, což je památkou na to, že se zde kdysi udily ryby. Uzené ryby z Genezaretského jezera se vyvážely do celého římského a řeckého světa.

Až do založení města Tiberias v r. 19 po Kr. byl Migdal ústřední obcí na západním břehu Genezaretského jezera. Několik kilometrů severněji leží Kafarnaum, Ježíšův „domov“ na břehu jezera. Tarichaea vytrvávala v odporu proti římské okupační moci ještě i potom, kdy celá Galilea a Tiberias už padly. Po dobytí Římany bylo město ovšem zničeno a mnoho obyvatel pobito.

Při stavebních přípravách na vybudování katolického střediska Magdala byly nalezeny pozůstatky synagogy, jejíž hlavní sál měl rozlohu zhruba 120 čtverečních metrů. Podél stěn byly kamenné lavice pro ty, kteří se zde scházeli k modlitbám. Podlaha byla vydlážděná mozaikami a stěny zdobené barevnými štukovými freskami. Uprostřed synagogy byl nalezen čtyřstěnný kvádr, do jehož povrchu byly vytesány reliéfy. Na jeho čelní stěně je vidět sedmiramenný svícen na trojúhelníkovém podstavci, zprava i zleva zarámovaný amforami.

V úřadu pro starožitnosti vyvolal nález nadšení: „Nic srovnatelného nebylo dosud v Galileji nalezeno!“ Na rozdíl od Davidovy hvězdy, která je jako symbol židovství doložena teprve ze středověku, sedmiramenný svícen byl symbolem židovského národa už od antiky. Dina Abšalom-Gorni je unesena tímto „jedinečným nálezem svého druhu“: „Musíme vycházet z toho, že kameník, který menoru vytesal, viděl sedmiramenný svícen v Jeruzalémě ještě na vlastní oči.“

Josef Stefanski, který u vykopávek asistuje jako poradce IAA, to potvrzuje. Otevřenými dveřmi svatyně mohli svícen vidět i obyčejní Izraelci. V takzvaném „spáleném domě“ v židovské čtvrti Jeruzalémského Starého města se částečně zachovala na stěně ze stejného období podobná menora vyrytá v omítce. Stefanski vyloví z kapsy desetník současné měny Izraele, na kterém je rovněž vyražen sedmiramenný svícen: „A toto je nejstarší vyobrazení menory, které známe. Pochází z mince, kterou nechal razit poslední hasmonejský král Matatjáš Antigonos v roce 37 př. Kr.“ Badatalé se domívají, že podobnost obou symbolů navědčuje společné předloze.

„Papežský Notre Dame jeruzalémského střediska“ plánuje od r. 2004 výstavbu střediska Magdala na parcele na břehu jezera, kde stály až donedávna rekreační chaty. 11. května 2009 požehnal papež Benedikt XVI. základní kámen projektu během své návštěvy ve Svaté zemi. Izraelské úřady požádaly, aby pozůstatky synagogy zůstaly zachovány a byly integrovány do plánovaného střediska.

Středisko Magdala ma zahrnovat hotel pro poutníky, pozůstatky synagogy a další antické zříceniny, multimediální divadlo o životě a poselství Ježíšově, výstavu o historii místa a konečně také středisko pro podporu poslání a důstojnosti ženy, na památku Marie Magdalské. Otec Juan Solana, iniciátor projektu Magdala, říká: „Sním o dnu, kdy bude toto místo otevřeno poutníkům, a toužím, aby sloužilo ke stavění mostů k dialogu a budování pout pravé lásky mezi věřícími různých vyznání ve Svaté zemi.“

© Johannes Gerloff, Křesťanský mediální svaz KEP
www.israelnetz.com, překlad Pavel Mareš

Fotografie vykopávek v Migdalu, kamene s menorou a vedoucí archeologického výzkumu Diny Abšalom-Gorni najdete zde.