Když jsem sledoval záběry z protestů v Hongkongu, bezděčně se mi objevil před očima obraz věžáků v New Yorku sesouvajících se patro za patrem k zemi. Kruci, proč? Co mají společného? ptal jsem se sám sebe.

Nic, zjistil jsem při prvním pokusu o vysvětlení. Ale když jsem hledal dál, napadlo mi, že spojitost spočívá v nevěrohodnosti, že totiž obě události mají jiné příčiny, než jaké jsou jim přikládány.

V New Yorku měly dva věžáky spadnout po nárazu letadel. Bizarní, ale budiž. A co třetí? Sesypal se strachem, nebo snad ze solidarity?

V Hongkongu nespočetné tisíce obyvatel protestovaly proti změně zákona, která má smysl. Kdyby byla přijata, tchajwanský zločinec, který zavraždil svoji ženu a nyní se skrývá v Hongkongu, by byl zatčen a vrácen domů k soudu, jak napsal americký žurnalista Ian Goodrum v článku pro MintPress News.

„Je velmi nešťastné, že dochází k takovému povyku kvůli vlastně rutinní a rozumné úpravě zákona,“ dodal Goodrum. „V dnešní podobě zákon nedává možnost zabránit, aby zločinci z řady zemí, s nimiž Hongkong nemá úmluvu o vydání, včetně Číny, neunikali spravedlnosti útěkem do Hongkongu. Upřímně řečeno, tohle se mělo upravit, když se dělala anglo-čínská smlouva o předání kolonie v roce 1997.“

Tehdy k tomu nedošlo proto, že angličtí vyjednavači namítali, že klausule o vydání uprchlíků by mohla být posloužit k politické persekuci. Dnes jsou stejné argumenty bojovým heslem opozice, která tvrdí, že Čína zneužije změnu zákona k umlčení svých kritiků, o jejichž vydání požádá pod falešnou kriminální záminkou. Jsou takové obavy oprávněné? Objektivní jednoznačná odpověď není; určující roli hraje subjektivní přesvědčení a mediální masáž.

Na druhé straně není vyloučeno, že by mohli být vydáni vedoucí pracovníci amerických, britských a dalších nadnárodních firem, které mají ředitelství Hongkongu a filiálky v Číně, kteří svou činností překročili hranu tamních zákonů. Tím problém nabývá jiný rozměr, protože multinacionálky jsou lehkonohé, mohly by přesídlit své centrály o kousek dál, třeba do Vietnamu, Hongkong by přišel o spoustu dobře placených míst, klesla by kupní síla a s ní také životní úroveň.

Tohle už je věcný důvod, proč jít do ulic. Viděl bych to spíš jako krátkodechou samovolnou záležitost, jsme ale svědky zřejmě dlouhodeché řízené akce, která pokračuje, i když vláda ustoupila.

Z toho usuzuji, že se jedná o něco jiného, než se nám předkládá k věření, podobně jako New York 11/9, čili jde o propletenec podezřelých zájmů. Nejlepší způsob, jak jej rozmotat, je sledovat stopu peněz. V daném případě hledat, kdo přikládá dolarová polínka pod kotel strachu z čínského draka.

Řečeno bez kudrlinek na rovinu: americký National Endowment for Democracy (NED). Pro letmou charakteristiku tohoto takzvaného Národního nadačního fondu pro demokracii uveďme, že v roce 2014 financoval převrat v Ukrajině.

NED byl založen v 1983 po řadě skandálů způsobených tajnými operacemi CIA proti cizím vládám. „Pro demokraticky smýšlející skupiny na celém světě by bylo osudné, kdyby se objevilo, že jsou podporovány CIA,“ řekl Carl Gershman, president NED, listu New York Times v roce 1986. „Viděli jsme to v letech šedesátých, a proto jsme s tím skončili. Jinou možnost financování těchto skupin jsme neměli a to byl důvod ke vzniku NED.“ Přeloženo: Jsme pračkou peněz pro CIA.

Jeden ze zakladatelů NED a jeho první president, Allen Weinstein, přiznal v nedávném rozhovoru s vydavatelem Washington Post Davidem Ignatiusem, že „hodně z toho, čím se dnes zabýváme, dělala před čtvrt stoletím CIA“.

Ačkoli NED hlásá v názvu, že je nadačním fondem, dostával každoročně 180 milionů dolarů od americké vlády z řádného rozpočtu. „V roce 1984 tajně financoval proamerického prezidentského kandidáta v Panamě a dal víc jak půl milionu dolarů pravicovým protivníkům Oscara Ariase, presidenta Kostariky, protože Arias nesouhlasil s americkou protikomunistickou politikou ve Střední Americe,“ napsal pravicový časopis The American Conservative. „O rok později podpořil 400.000 dolary opozici proti sandinistům, a pak dalšími dvěma miliony v roce 1998. Ve Venezuele platil nepodařený puč proti Hugo Chavesovi v roce 2002 a dnes poskytuje peníze Juanu Guidóvi.“

Ve střední a východní Evropě se NED zaměřuje na podporu lidských práv, tržních reforem a proamerických politických stran. Generální strategií podle Ivany Howardové, která má na starosti tuto oblast, je „napomáhat myšlenkově spřízněným aktivistům založit nová politická hnutí ve svých domovských zemích a stát se vlivnými politiky.“ Neřekla proč, ale cíl je zcela zřejmý: aby ovlivňovali stávající režim a případně usnadnili jeho změnu. Kdo chce vědět více o NED, ať se podívá na internet, kde se může dozvědět, jak rozsáhlou, různorodou a rozvětvenou činnost tato levá ruka CIA vyvíjí.

Vraťme se k Hongkongu, kde NED má čtyři pobočky, z nichž dvě jsou obzvláště činné a úspěšné: Solidarity Center a National Democratic Institute. Jejich prostřednictvím „NED se od roku 1994 staví za demokraticky smýšlející skupiny v Hongkongu,“ prohlásila Louisa Greve, presidentka akčních programů NED pro Asii, Blízký východ a severní Afriku.

Koalice těchto skupin, která nyní řídí demonstrace v Honkongu, tvoří samozvanou Frontu občanských práv, Civil Rights Front. Zahrnuje vlivné deníky China Morning Post a Hong Kong Free Press, odbory sdružené ve střechové organizaci Hong Kong Confederation of Trade Unions, svaz novinářů, Hong Kong Association of Journalists a hlavní politické strany Civic Party, Labour Party a Democratic Party. Většina z nich je napojena v menší či větší míře na americký penězovod. Prostředníky jsou aktivisté, kteří pracují pro NED, z nichž mnozí zastávají vedoucí funkce v koaličních skupinách.

Luisa Greve v rozhovoru s Voice of America připustila, že hongkongští „aktivisté znají riziko spolupráce s NED, ale přesto nám pomáhají“. Riziko spočívá v tom, že pomáhat NED je srovnatelné s kolaborací se CIA, považovanou v mnoha zemích včetně Číny za trestnou činnost.

Pomáhat v čem, nebo spíše k čemu?

„Cílem americké politiky je udržet odstup mezi Hongkongem a Čínou co nejdéle,“ řekl bývalý agent CIA před kongresovým výborem pro tajné služby. „To město je naše okno a zadní vrátka do Číny.“

Dodejme, že čínský drak má nezhojené rány – Tchaj-wan, Hongkong, Tibet a Sin-ťiang, kde se bouří muslimští Ujgurové. Protože je jinak těžko zranitelný, nezbývá lidem, kteří ho nemají rádi, než mu sypat do těch ran sůl. A kdo asi při tom nechybí, když tato činnost tvoří hlavní náplň jeho práce?

Rusko je jedinou zemí, kde si NED neškrtne. Podle zákona o podvratných organisacích, které „ohrožují schopnost obrany země a její bezpečnost“, je od května 2015 jeho působení na území Ruské federace zakázáno.

Donald Trump během volební kampaně v roce 2016 slíbil, že jako president zruší NED, protože považuje jeho činnost za kontraproduktivní, neboť Americe vytváří více nepřátel než přátel. Zatím se mu podařilo, že v letošním roce dostane ze státního rozpočtu pouze třetinu toho, co dřív. NED má mocné ochránce a štědré mecenáše. Stále žije a kope.

Psáno pro televizi Prima