Židé jsou v Íránu trvale přítomni již od dob Kýra Velikého, vládce Achaimenovské říše. Dnes se Židé pocházející z Íránu označují jako „íránští Židé“, zatímco v Izraeli jsou charakterizováni jako „Parsim“ neboli „Peršané“. V současnosti převážná většina Židů íránského původu žije v Izraeli a ve Spojených státech, v samotném Íránu dnes ještě zůstalo asi 10 000 Židů.

Židé začali žít v Persii kolem roku 700 př. n. l., kdy se do této oblasti dostali jako otroci po zajetí asyrskými a babylonskými králi. Knihy ve Starém zákoně Izajáš, Daniel, Ezdráš, Nehemiáš, Kronika a Ester se zmiňují o životě Židů v Persii a jejich vztazích s králi a vládou. V knize Ezdráš se právě perským králům připisuje zásluha na tom, že Židům umožnili návrat do Jeruzaléma a obnovu Chrámu. Kýros Veliký byl skutečně nazýván „Božím pomazaným“, protože osvobodil Židy z babylonské nadvlády. Byl to také Kýros, kdo udělil všem Židům občanství. Ačkoli, jak již bylo zmíněno, umožnil Židům návrat do Izraele (kolem roku 537 př. n. l.), mnozí se však rozhodli nadále setrvat v Persii a později po ovládnutí země muslimy čelili Židé různé míře náboženské diskriminace, jejíž rozsah záležel na panovníkovi. Někdy se Židům v zemi žilo lépe, jindy hůře.

Přesuneme-li se do moderní éry šáha a dynastie Pahlaví, život Židů se výrazně zlepšil. S nástupem šáha k moci se oslabil islámský nátlak a Židé a další náboženské menšiny byli chráněni, těšili se stejnému zacházení a měli rovnoprávné postavení. Šáh zakázal masové konverze Židů a odstranil pojem „nečistoty“ nemuslimů. Povolil také výuku hebrejštiny v židovských školách, vydávání židovských novin a umožnil Židům zastávat státní funkce. Ne všechno bylo pro Židy za vlády šáha ideální, ale v Íránu se jim zřejmě žilo snáze než kdykoli jindy v jejich historii.

V květnu 1948, kdy byl Izrael založen, žilo v Íránu přibližně 150 000 Židů. Více než 95 % z nich od té doby uprchlo. V letech 1948 až 1953 emigrovala do Izraele přibližně třetina íránských Židů, většinou chudých.

Po islámské revoluci v roce 1979 si většina Židů nepřála nic jiného než odejít. Židé emigrovali do USA, Izraele, Velké Británie, Francie, Německa, Itálie a Švýcarska. Státem sponzorovaná vražda vedoucího židovské komunity Habiba Elghaniana pod záminkou „kontaktů“ s Izraelem a sionismem a z „přátelství s nepřáteli Boha“ Židy trvale traumatizovala a cítili se nejistě. Ve skutečnosti bylo v Íránu od islámské revoluce popraveno 13 Židů, většina z nich údajnou špionáž pro Izrael. Vzájemné íránsko-izraelské spojenectví skončilo a Írán se stal od té doby úhlavním nepřítelem Izraele. Íránští politici a duchovní představitelé pravidelně vyzývají ke zničení Izraele, který přirovnávají k nádoru, který musí odstraněn, podporují finančně i politicky teroristické organizace Hamás, Hizballáh, Palestinský islámský džihád a celkově se podílejí na devastaci Blízkého východu.

Židé, kteří ještě zůstali v Íránské islámské republice, jsou známí především díky některým profesím, jako je výroba zlatých šperků a obchod se starožitnostmi, textilem a koberci. Oficiálně režim Islámské republiky zajišťuje Židům stejná práva a mohou svobodně praktikovat své náboženství. V íránském parlamentu je dokonce vyhrazeno místo pro zástupce íránských Židů. Diskriminace nemuslimkých menšin je však v Íránu běžná a mnozí Židé navíc čelí podezření z toho, že udržují tajné styky s Izraelem.

Většina íránských Židů dnes žije v hlavním městě Teheránu, kde se vyskytuje 11 fungujících synagog, tři židovské školy, dvě košer restaurace, domov důchodců, hřbitov a židovská knihovna s 20 000 knihami. Dalších asi 10 synagog se nachází v jiných částech země.

V mnoha íránských městech se nalézají židovská svatá místa, např. hrobka Ester a Mordechaje (purimových hrdinů) v Hamadánu, Danielova hrobka v Súse a Habakukův hrob v Tuyserkánu.