Stráže v nacistických koncentračních táborech tvořili nejdříve výhradně muži. Nicméně zavedením ženských stráží do Osvětimi a Majdanku začala nová éra, jelikož se představitelé režimu přesvědčili o tom, že ženy tuto práci mohou vykonávat stejně dobře jako muži. Do konce války působilo v koncentračních táborech na místech dozorkyň více než 3500 žen, které tvořily téměř 7 % počtu všech stráží. Tyto ženy, většinou bez vzdělání nebo zvláštního zázemí, se buď dobrovolně přihlásily, nebo byly rekrutovány prostřednictvím chytrých náborových technik. Většinou šlo o ženy mladé a svobodné, případně vdané za muže, kteří v táborech také pracovali. Mnohé z dozorkyň tuto práci braly jako plnění povinnosti vůči své zemi.

Maria Mandlová

Rakušanka Maria Mandlová byla jednou z hlavních dozorkyň v Osvětimi-Březince. Kvůli své mimořádné krutosti dostala přezdívku Bestie, měla prsty ve více než půl milionu vražd. Měla absolutní kontrolu nad všemi vezeňkyněmi a ženskými zaměstnankyněmi koncentráku, očití svědci vyprávěli, že stála u brány tábora a jakmile na ni někdo pohlédl, zmizel beze stopy. Dala dohromady táborový orchestr a po skončení pracovních povinností museli vězni ještě pochodovat za doprovodu hudby. Orchestr hrál také při poravách vězňů. Po osvobození Osvětimi uprchla Mandlová do Bavorska, po zajetí podstoupila výslechy a prokázala vysokou úroveň inteligence. Byla předána do Polska, odsouzena k smrti a 24. ledna roku 1948 oběšena.

Irma Greseová

Greseová byl jednou z podřízených Mandlové, také pracovala v Osvětimi jako dozorkyně. Po válce byla za své zločiny ve věku 22 let také popravena, 13. prosince roku 1945. Přezdívali jí Hyena z Osvětimi, dosáhla druhé nejvyšší hodnosti, které se jí mohlo jako ženě dostat. Běžně se podílela na selekci, při které rozhodovala o tom, kdo půjde do plynové komory. Přeživší vzpomínají, že s oblibou mučila ženy, které si vybírala podle toho, jestli byly pohledné, nebo nemocné či oslabené. Během soudního procesu svědci uvedli, že dovolovala vězně napadat hladovými psy, střílela je a bičovala. V táboře prožila několik milostných afér, z nichž jedna vyústila v nečekané těhotenství, které si nechala přerušit jednou z vězeňkyň. Na jaře roku 1945 přešla do Ravensbrücku a poté do Bergen-Belsenu, kde byla 17. dubna zajata Brity. Po skončení války se chtěla stát herečkou.

Hermine Braunsteinerová

Braunsteinerová byla prvním nacistickým válečným zločincem vydaným ze Spojených států amerických. Za války působila v Majdanku, přezdívali jí Kobyla. Vězně mučila zvlášť ohavnými způsoby, děti zvedala za vlasy a házela na nákladní vozy směřující do plynových komor, mladé dívky ukopávala k smrti. Dostávala záchvaty zuřivosti, které obvykle končily minimálně útokem jezdeckým bičíkem. Když se Sověti přiblížili k Majdanku, Braunsteinerová utekla do Vídně, kde byla na rok uvězněna. Později byla propuštěna na amnestii a žila v Rakousku. Na dovolené se setkala s mladým Američanem, provdala se za něho, přestěhovala se do Kanady a později do Spojených států. O její minulosti nikdo nevěděl a okolí ji považovalo za velmi přátelskou hospodyni. V Queensu ji objevil lovec nacistů a reportér, který odhalil její minulost. Její manžel prohlásil, že věděl, co dělala, ale netušil, jak krutě s vězni zacházela. Proces proběhl v roce 1981, v roce 1996 byla propuštěna ze zdravotních důvodů a zemřela o tři roky později v německé Bochumi.

Margot Dreschelová

Dreschelová začínala v Ravensbrücku, v roce 1942 se vydala do Polska kvůli práci v novém koncentračním táboře v Osvětimi-Březince. Stala se šéfkou administrativy, mezi vězni byla velmi obávaná, protože často nahrazovala lékaře při selekci, a sama tedy rozhodovala o selekcích. Se psem po boku nechávala vězně svléknout a stát hodiny nahé. Často docházela do jiných táborů a pomáhala s výběrem žen a dětí do plynových komor. Po německé kapitulaci utekla z tábora, v sovětské zóně ji několik bývalých vězňů objevilo a předalo do rukou vojenské policie. Během měsíce byla v Bautzenu oběšena.

Ilse Kochová

Kochová pracovala v koncentračním táboře Sachsenhausen a později v Buchenwaldu. Drážďanská rodačka se účastnila experimentů, během kterých vybírala vězně s tetováním. Ti byli zabiti a staženi z kůže. Ta byla poté použita jeko studijní materiál k článku o vztahu mezi kriminalitou a tetováním. Přezdívali jí Čarodějnice z Buchenwaldu. Jejím manželem byl Karl-Otto Koch, velitel Buchenwaldu, kterého Američané popravili hned po osvobození tábora. V roce 1943 byla Kochová obviněna ze zpronevěry, z vězení byla propuštěna v roce 1944. O rok později ji uvěznili Američané. Soudní proces však neprobíhal hladce. Během svého prvního výslechu oznámila, že je v osmém měsíci těhotenství, i ona prožívala v táboře milostné aféry. Odsoudili ji na doživotí a po dvou letech jí byl snížen trest na čtyři roky kvůli nedostatku důkazů. Nicméně byla znovu zatčena a znovu souzena. Svědci prohlášovali, že ji viděli se stínidly lamp vyrobenými z lidské tetované kůže. Nakonec Kochová spáchala ve vězení ve věku 60 let sebevraždu, pohřbena byla v neoznačeném hrobě. Její syn, který se narodil ve vězení, ji až do konce života navštěvoval.

Zdroj: http://www.argunners.com/female-concentration-camp-guards/