V letošním roce uplyne 100 let od události, která zůstává stranou pozornosti politiků i sdělovacích prostředků.

Co se stalo: v květnu 1917 přišli vojáci 21. čáslavského pluku bojující na italské frontě do Krasu, do okolí vesnice Hudi Log. Zde se v ranních hodinách 23. 5. rozpoutalo peklo. Začala 10. sočská ofenziva italských vojsk. Na vojáky v mělkých zákopech krasové planiny a kavernách v četných závrtech se snesl oheň dělostřelecké přípravy. V dalších hodinách se odehrála věc na italské frontě obvyklá - ze svých pozic ustoupili vojáci maďarských pluků a na pozice čáslavských se vrhla ze tři stran italská pěchota. Proti čáslavským se vrhá desetinásobná přesila. Na sklonku druhého dne, 24. května, Italové ztrácí chuť do dalšího boje a zakopávají se. Na velitelství divize se teprve v této chvíli dozvěděli, že čáslavští odolali. Padlo 150 vojáků, 400 bylo zraněno, 400 odvedli Italové do zajetí.

Stavba pomníku čáslavských

V minulém roce v listopadu jsem se poprvé dostal na bojiště českých vojáků na Krasu. Čeští a moravští jeskyńáři zde již dvacet let mapují krasové jevy a vojenské kaverny v nepřehledném terénu zdejší krasové planiny. Chodili jsme v okolí Hudého Logu po starých zákopech, lezli do kavern...

Ten týden se odehrála malá slavnost v obci Temnica - vzpomínku na boj čáslavských vojáků zde uvedl spisovatel Josef Vričan, vojáky vysokomýtského pluku připomněl J. Čada, důstojník Armády ČR. Rovněž se vzpomnělo dvou desetiletí mapovacích expedic z Čech a Moravy. Pozvaná velvyslankyně ČR nepřijela, moc práce...

Během následujích dní mne zasáhla jedna vzpomínka - krátce před událostmi u Hudého Logu se v roce 1915 odehrála v Čáslavi velká sláva. Na památku 600. výročí upálení Mistra Jana Husa byla na radnici odhalena skříňka s nálezem z roku 1910. V kostele sv. Petra a Pavla byla při opravách nalezena tzv. čáslavská kalva, vrchní část lebky starého muže. Na tomto nevelkém kusu lidských ostatků byla nalezena zranění známá z popisu života Jana Žižky...

Dovedu si představit, co tento nález znamenal pro tehdejší společnost - novinové články, exkurse ze škol, vlastenecké projevy... Kolik z těch chlapů, či jen školním škamnám odrostlých chlapců, ležících v zákopech u Hudého Logu, krčících se za nízkými zídkami z krasových kamenů a čelících smrti, bylo svědkem událostí v letech předcházejících.

Nastane možná v budoucnu chvíle, kdy naše společnost bude potřebovat muže a ženy, jež dostojí slovům své vojenské přísahy. To nejmenší, co můžeme udělat, je vzpomenout na hrdiny. Bojovali za umírající soustátí, jež pro náš národ mělo v mnoha případech jen slova pohrdání. Ale bojovali i za slovinskou domovinu, za zemi, která jim byla blízká. Jazyk, kultura, slovinský Sokol, tradice - to všechno mohlo zmizet.

Dnes jsme my, Slovinci i Italové členy EU. Ta vyrostla i z krve Velké války, je snahou o to spolupracovat, radovat se z míru a společných hodnot. Ale pro všechny případy je dobré připomenut všem spoluobčanům Unie i případným nepřátelům, co říkala baronka von Botzenheim ve Švejkovi: „Česká fójak, tópra fójak.“

Autor je předseda ZO ČSS 1-02 Tetín, průvodce Sdružení sv. Ludmily