Petr Pašek, tehdy ředitel exilového nakladatelství Konfrontace v Zürichu (jako první vydal v českém jazyce Souostroví Gulag od Alexandra Solženicyna, tuším v roce 1974), během cesty do Jižní Kalifornie těsně před olympiádou v roce 1984 se se mnou sešel v losangelské sokolovně. Chtěl si popovídat o organizaci Ban the Soviets Coalition (Koalice Zakažte Sověty), jejíhož výboru jsem byl členem za losangelskou pobočku „T.G. Masaryk“ Československé národní rady (americké) a za Organizaci porobených národů. Akce Ban the Soviets Coalition a samotná její existence byly před olympijskými hrami v sovětském a levicovém tisku uváděny jako hlavní důvody sovětského bojkotu olympiády v Los Angeles. Z našeho setkání vzniklo interview, které se Petr Pašek pokusil umístit do některých západoevropských novin. Nevím, jestli se mu to podařilo; rozhovor snad odvysílalo Rádio Svobodná Evropa v Mnichově. Interview později vyšlo pod titulem Teroristé ze Sanset Boulvard v losangelském zpravodaji Za svobodné Československo v únoru 1985 (v Praze jsou všechna čísla věstníku k nahlédnutí v knihovně Jiřího Gruntoráda LIBRI PROHIBITI). V rozhovoru byly zmíněny všechny dnes již pozapomenuté skutečnosti a vykreslena atmosféra tehdejší doby, proto si ho dovoluji přetisknout:

Pašek: „Kdy a proč vznikla koalice Ban the Soviets“?

Breber: „Koalice vznikla po sestřelení korejského civilního letadla KAL 007 sovětským letectvem. V letadle zahynulo 269 nevinných lidí. Koalice žádala zákaz účasti Sovětského svazu na olympiádě jako jednu z několika symbolických odvetných akci za tento brutální čin.“

P.: „Kdo tvoří tuto koalici?“

B.: „U zrodu stály zejména exilové organizace baltských zemí: Litvy, Lotyšska a Estonska, které byly okupována SSSR v roce 1939. Tyto organizace jsou sdruženy v Baltic American Freedom League. Dále to byly vyloženě americké organizace jako Friends of Freedom, Californians for Strong America a náboženská organizace C.A.R.P. Postupně se přidávaly etnické a exilové organizace prakticky z celé východní Evropy. Velmi aktivní byly organizace z Afghánistánu a ze Střední Ameriky, zejména Kubánci a Nikaraguici. V květnu (1984) měla koalice 165 etnických, vzdělávacích, náboženských a politických organizací.

P.: „Kdo je David W. Balsiger, který je nejčastěji mluvčím koalice?“

B.: „D. Balsiger je výkonný ředitel Ban the Soviets Coalition. To však dělá jen ve svém volném čase. D. Balsiger je třicet pět roků starý vedoucí reklamní firmy. Je to nenápadný muž pronikavé inteligence, pevných zásad a neobyčejných znalostí. Upozornil na sebe již před lety jako autor dvou knih, In Search of Noa´s Ark a The Lincoln Conspiracy. Obě knihy se staly bestsellery a byly zfilmovány.“

P.: „Balsiger, kterého Sověti nazvaly ´skutečným teroristou´, byl však zapleten do nějakých finančních machinací.“

B.: „Nezodpovědný a levicový tisk se snaží očernit Balsigera, kde může. Balsiger investoval před lety svoje honoráře do riskantních podniků (výstavba nových domů), které v nedávné hospodářské krizi skončily bankrotem. Nevím, co tento obchodní neúspěch Balsigera má co dělat s jeho politickou činnosti, která ho stojí mnoho osobních obětí. Zřejmě lidé, kteří jsou sami ochotni něco dělat jenom pro peníze, nemohou pochopit, že někdo obětuje čas a vlastní prostředky za ideály svobody a demokracie.“

P.: „Olympijské hry by měly být festivalem jen sportovců a upevňovat přátelství mezi národy. Vaše činnost zpolitizovala olympijské hry. Nemyslíte?“

B.: „Olympijské hry vždy zpolitizované byly. Správně jste řekl, že by měly být festivalem jen sportovců, ale nejsou. Několik příkladů: Jižní Afrika byla vyloučena z Mezinárodního olympijského výboru (MOV) pro apartheid. Má však mnoho vynikajících černých i bílých sportovců-amatérů, kteří by rádi přijeli. Tchaj-wan nesměl nastoupit v Montrealu pod svým oficiálním jménem a svou vlajkou. Na druhé straně Sovětský svaz na olympiády může, přestože se denně dopouští genocidy proti afghánskému lidu. Sandinisté v Nikaragui vyhubili část indiánského kmene Meskito, a přesto nejsou z olympiády vyloučeni. Vidíte ten dvojí metr Mezinárodního olympijského výboru? Novináři Svobodné Evropy a Rádia Liberty nedostali od MOV akreditace na zimní olympijské hry v Sarajevu, ale všechny komunistické státy, kde jsou lidská práva jen na papíře, je dostaly. Organizátoři olympiády v Los Angeles zakázali účast exilovým krojovaným skupinám z Litvy, Lotyšska, Estonska a Ukrajiny na slavnostním zahájení. Prý to nejsou národy, národem je Sovětský svaz (sic!).“

P.: „Co bylo hlavním cílem koalice? Zabránit SSSR účast na olympiádě a nebo pomoc sportovcům z komunistických zemí zůstat v USA? Připadají mi tyto dva cíle kontradikční.´

B.: „Původním cílem bylo dosáhnout zákazu účasti SSSR na olympiádě. Hlavní důvody: sestřelení korejského civilního letadla, eskalace genocidy v Afghánistánu, nelidské zacházení s politickými disidenty a pochybný amatérský statut většiny sovětských sportovců. Olympijský výbor a vláda USA naši žádost ignorovala. Ba naopak, vycházela vstříc sovětským, přímo drzým požadavkům. Když se zdál být původní cíl koalice neuskutečnitelný, rozhodli jsme se připravit vše potřebné pro pomoc případným defektorům.“

P.: „Co nazýváte drzými požadavky Sovětů, kterým vláda USA vyhověla?“

B.: „Po sestřelení korejského civilního letadla vyhlásil prezident Reagan zákaz přistávání letadel sovětské společnosti Aeroflot na území USA. Sověti žádali pětadvacet letů Aeroflotu na olympiádu a zakotvení sovětské lodi v přístavu, která měla složit jako „hotel“ pro sovětské sportovce a účastníky olympiády. Sovětští disidenti dosvědčili, že tato loď je vybavena špionážním zařízením a že členové posádky a mnoho „návštěvníků“ jsou vyškolení ke špionážním službám. Vláda USA, navzdory svým sedm měsícům starým vyhlášením, Sovětům vše povolila.“

P.: „A co ty chystané teroristické akce: únosy, drogy a pod., o kterých píše sovětský tisk?“

B.: „Nic takového se nepřipravovalo. Byl jsem na schůzích a poradách výboru a nikdy nikdo nic takového ani nevyslovil. To jsou vše pomluvy a výmysly.“

P.: „Chystaly se však letáky, nápisy a ´bezpečné domy´.“

B.: „To však není žádný terorismus. Letáky a nápisy měly upozornit potenciální defektory na telefonní čísla, kde by se dovolali pomoci v mateřském jazyce. ´Bezpečně domy´ byly domovy členů koalice, kde by se potenciálním defektorům dostalo pohoštění, právní pomoci a kde by byli z dosahu KGB, která se neštítí únosu anii v cizích státech. Zejména když by zde měli základnu na lodi. Máme špatné zkušenosti s americkými naivními úředníky. Vzpomínáte si na případ námořníka (defektora) Kudirky, který byl Američany násilím vrácen sovětským orgánům?“

P.: „Tyto přípravy však měly snad probíhat tajně, aby sportovci a potenciální defektoři mohli opravdu přijet.“

B.: „Když je do akce volně zapojeno 165 dobrovolných organizací s tisíci členy a když jste po měsíce středem zájmu tisku, nic se nedá utajit. Nedomnívám se, že akce naší koalice byly hlavním důvodem bojkotu olympiády, i když to Sověti a jejich poddaní tvrdí. Nedomnívám se ani, že by mnoho sovětských sportovců zůstalo. Jsou to profesionálové, většinou důstojníci armády a policie, nebo studenti sportovních institutů, kteří doma žijí v poměrném přepychu. Jezdí často za hranice, a tak mají mnoho příležitosti defektovat. Mně osobně šlo o to, aby Sověti s celou armádou špiónů a propagandistů nepřijeli. A toho cíle bylo dosaženo.“

P.: „Co je podle vás hlavním důvodem sovětského bojkotu olympiády v Los Angeles?“

B.: „Politické poškození prezidenta Ronalda Reagana a republikánské strany před volbami. Chtějí udělat z Reagana studenoválečníka, který není schopen jednat se SSSR. Najde se dost naivních lidí na Západě, kteří budou obviňovat Reagana ze studené války a nikoli sovětské zločiny v Afghánistánu, bezohledné zavraždění cestujících v korejském letadle a podporu teroristů po celém světě. W. Mondale (prezidentský kandidát za demokratickou stranu) se zdá Sovětům přijatelnější, protože naznačuje, že jim bude dělat ústupky. Dalším důvodem je odveta za americký bojkot olympiády v Moskvě před čtyřmi roky. Pak teprve snad přijdeme na řadu my a ostuda s případnými defektory. Ti by spíš byli z výprav satelitů a řad doprovodného personálu. A přece jen by mnoho sovětských lidí vidělo na vlastní oči věci jinak, než jak jim je předkládá sovětská propaganda.“

P.: „Děkuji vám za rozhovor.“