Zapomenutá první oběť 2. světové války

1. září roku 1939 začala druhá světová válka. Němci napadli Polsko a rozhořel se konflikt, který za necelých šest let trvání stál život asi šedesáti milionů lidí. Historici vědí, kdo byl vůbec první obětí, ovšem jméno a osud Franciszka Honioka, člověka, který jí byl, veřejnost nezná. Pojďme si tedy tohoto muže a jeho poslední chvíle připomenout.

Franciszek Honiok, třiačtyřicetiletý svobodný sedlák, foto: The Telegraph

31. srpna 1938 proběhl v Gliwici (německy Gleiwitz), pár kilometrů v hloubi německého území na hranici s Polskem, incident, který o několik hodin později posloužil jako záminka k rozpoutání nejničivějšího konfliktu v dějinách lidstva. Sedm důstojníků SS v převlečení za polské partyzány přepadlo německý vysílač, odvysílalo rozhlasovou zprávu v polštině a na místě nechalo mrtvolu muže. Mělo to vypadat, že akci opravdu provedli Poláci a Hitler mohl před světem alespoň chvíli omlouvat svůj útok na Polsko jako odvetu za tuto falešnou provokaci.

Onen muž, jehož tělo mělo být důkazem polského útoku, byl Franciszek Honiok. Osud bezejmenného a zapomenutého sedláka byl tragický, prostě byl v nesprávnou dobu na špatném místě. Šlo o Němce, který byl krátce před tím zatčen za pomoc Polákům. Převlékli ho, aby vypadal jako Polák, zabili injekcí a poté rozstříleli, aby vypadal jako záškodník, který byl zabit v boji s německou stráží u vysílače. Honiok, respektive jeho mrtvé tělo, mělo být falešným důkazem pro noviny a polici, potvrzujícím, že útok opravdu proběhl.

Historici mají poměrně přesnou představu o tom, jak celá záškodnická akce proběhla. Krátce před osmou hodinou večerní SS-Sturmbannführer Alfred Naujocks společně se svým šestičlenným týmem dorazil k rozhlasové stanici. V jednom z vozů byl na místo přivezen i Franciszek Honiok, 43letý svobodný katolík. O den dříve, 30. srpna, byl zatčen SS ve vesnici Polomia a bezohledně zvolen jako osoba, která bude „důkazem“ polské agrese proti Německu.

Nacisté stoupali po schodech a ze strany stráží se nesetkali s žádným odporem. Rychle zajistili tři pracovníky. V hektických chvílích, které následovaly, Naujocks vystřelil několikrát do vzduchu a nařídil vyděšenému personálu, aby dělal vše podle instrukcí. Jeden z esesáků, Karl Hornack, mluvil velmi dobře polsky. Postavil se k mikrofonu a ohlásil stručně, že je vysílač v polských rukách. Zmínil územní nároky Poláků, ale celý improvizovaný „projev“ posluchači neslyšeli, protože během hlášení jeden z německých techniků nepozorovaně přenos přerušil.

Avšak devět odvysílaných slov („Uwage! Tu Gliwice. Rozglosnia znajduje sie w rekach Polskich.“) stačilo ke spuštění katastrofy. Před tím, než esesáci vyklidili pole, nechali na místě Honioka navlečeného do polské uniformy. Viditelně na vstupních schodech, jako jednu z obětí neexistující přestřelky.

Londýnská BBC odvysílala relaci: „Byly hlášeny zprávy o útoku na rozhlasovou stanici v Gliwicích, která je u hranice s Polskem v Německu. Německá zpravodajská agentura uvádí, že tento útok přišel asi o osmé hodině večerní, když Poláci vnikli do studia a začali vysílat prohlášení v polštině. Během čtvrthodiny byli Poláci přemoženi německou policií. Několik Poláků bylo zabito, ale čísla ještě nejsou známa.“

Následujícího rána Hitler využil incident v Gliwicích jako argument k vyhlášení války Polsku. V Reichstagu hřímal, že chování Poláků překonalo všechny meze. Britská, francouzská a další evropské vlády byly informovány o tom, že Polsko zahájilo válku. Podrobnosti o incidentu v Gliwici se poprvé objevily během norimberských procesů, ale až do roku 1958 byla událost zahalena tajemstvím, které tehdy začal odhalovat britský spisovatel Comer Clarke.

Bývalý SS-Sturmbannführer Alfred Naujocks v Hamburku Clarkovi přiznal, že je oním mužem, který zahájil druhou světovou válku. Naujocks, který zemřel v roce 1960, nikdy nestál před válečným soudem. Prozradil, jak byl pozván do berlínské kanceláře Reinharda Heydricha, obávaného šéfa německé tajné policie. Naujocks popsal, jak Heydrich přešel k nástěnné mapě východní Evropy a zabodl prst na Gliwice. Dopodrobna vylíčil plán a jeho velký význam jako záminky pro napadení Polska. Už tehdy bylo vše pečlivě naplánováno, včetně úmyslu nechat na místě mrtvolu v polské uniformě. Této operaci bylo vymyšleno kuriozní kódové označení „Grossmutter gestorben“, tedy „Babička zemřela“.

Franciszek (někdy je používáno i jméno Franz) Honiok byl před akcí uspán injekcí a na místo dovlečen bezvládný, poté byl zastřelen, aby jeho tělo vykazovalo známky boje. Naujocks Clarkovi přiznal, že Honiok byl označován za „konzervu“, která bude v pravý čas využita. Proč zrovna Honiok? Zdá se, že byl vybrán kvůli své účasti na řadě místních vzpour proti německé vládě ve Slezsku, pohraničí, které se rozprostírá na současných územích Polska, Německa a České republiky. Podle své rodiny se považoval ze Poláka a Slezana, přitom v Polsku se jeho památka příliš nepřipomíná.

Pawel Honiok, jeho synovec a jediný žijící příbuzný, řekl v roce 2009 novináři Bobu Grahamovi: „Nikdo nikdy nechtěl mluvit o tom, co se tehdy stalo, bylo to vždycky tajné. Němci nás okupovali až do roku 1945 a pak přišli Rusové a neměli žádný zájem o hledání pravdy. To, co se 31. září roku 1939 v Gliwici stalo, bylo tajemstvím po mnoho desítek let a i samotná rodina sedláka Honioka se bála až příliš na to, aby Franciszka veřejně připomínala. Pawel vzpomíná, že když by v dětství přítomen debatě dospělých, vyhodili ho za dveře, jakmile se mělo mluvit o jeho strýci. Honiok je za první oběť druhé světové války označován teprve pár let a třeba na polské Wikipedii je na stránce incidentu zmíněn jenom ve velmi stručné poznámce pod čarou. Zemřel v předvečer války, ale jeho tragický osud k ní prostě patří...

Zdroj