GLOSA: V neliberálním testu
Ať dělá polská vláda cokoliv, většinu voličů neztratí
V Polsku to teď vypadá jako v blázinci, přesněji řečeno v jeho karikatuře. Takový obrázek si chtě nechtě udělá i ten, kdo se na tamní spor snaží dívat nezaujatě. Ta situace působí asi takto: vláda navrhne okleštit přístup médií do sněmovny (aby z ní vycházely jen oficiální obrazové záběry). Opozice sněmovnu fyzicky zablokuje. Vláda přesune hlasování o rozpočtu do jiné místnosti, kde nejsou všichni poslanci. Opozice žádá odvolání šéfa sněmovny a podává na něj trestní oznámení. Jako by tu arogance zápasila s hysterií.
Jak je možné, že takové scény se odehrávají v zemi, kde se vláda opírá o absolutní většinu získanou ve volbách a může velkoryse prosazovat svůj program? Jako by se vytrácel rozum a přestávalo se rozlišovat mezi legitimitou danou hlasy voličů a arogancí danou chováním té či oné party.
Konzervativní vláda viní liberální opozici z nenávistné kampaně i pokusu převzít moc. A opozice hrozí, že vláda ztrácí legitimitu. „Pokud je tu taková situace, kdy PiS ztratila důvěru lidí,“ říká opozičník Ryszard Petru, „předčasné volby budou nezbytné.“ Jenže vládní Právo a spravedlnost důvěru lidí neztratilo – nanejvýš o pár titěrných procent. Čísla z průzkumů jasně říkají, že kdyby byly nové volby, konzervativci bez problémů opět vyhrají.
Fígl je v tom, že vláda neztrácí zásadní podporu většiny, ani když postupuje arogantně. Právě na tom funguje neliberální demokracie. V ní platí, že čím větší arogance vlády (například okleštěné hlasování o rozpočtu), tím větší hysterie opozice (například trestní oznámení na šéfa sněmovny). Ale neplatí, že čím větší arogance vlády, tím větší přesun voličů k opozici. V Polsku to vidíme jako ve zkumavce.
LN, 20.12.2016
