V současné „koronavirové krizi“ zůstala zpráva o zpřísnění klimatických cílů EU z první poloviny prosince 2020 tak trochu stranou pozornosti. O co šlo? Prezidenti a premiéři členských zemí EU se shodli na zpřísnění klimatických závazků k roku 2030. Konkrétně podpořili omezení celkových emisí skleníkových plynů EU o nejméně 55 % proti roku 2030 (více např. zde).

Podle předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové je to „jasné vykročení směrem ke klimatické neutralitě v roce 2050“. Dosavadní závazek byl „jen“ 40 %, ale ten by prý nezaručil, že EU bude v roce 2050 klimaticky neutrální. Závazek je kolektivní, nemusí ho tedy splnit všechny členské státy. Výsledný kompromis si jako úspěch pro Českou republiku pochvaloval i náš pan předseda vlády. Uf! Ještě že tak, chtělo by se zvolat téměř vítězoslavně. Ale nenechme se mýlit. Po loňském „vnuceném“ gigantickém zadlužení je to jen další krok k tomu, jak nás ještě více ožebračit. EU totiž není žádný dobročinný spolek. Je to jakýsi „klub sociálních inženýrů/inženýrek“, který si umanul, že předělá svět v ráj na Zemi. Samozřejmě podle svých představ, za každou cenu, ale za naše peníze.

A i když většina z nás socialismus prožila již „jen“ v jakési „soft podobě“, určitě si mohla vytvořit reálnou představu o tom, kam až takováto „vnucená dobra“ mohou vést. RVHP je toho jen slabým příkladem.

Ale „po dobrém“ asi bruselské byrokraty a některé naše politiky o škodlivosti jejich počínání nepřesvědčíme. Do Evropské unie jsme na základě referenda vstoupili, na základě referenda bychom měli mít možnost z ní zase vystoupit.