Angela Merkelová je první kancléřkou v dějinách Německa. A budiž řečeno, že to nikdy nebylo žádné terno. Průběh její strmé kariéry, kam se vyvezla na popularitě starého kancléře Helmuta Kohla, je ukázkou známého Murphyho zákona: „Jestli se něco může podělat, tak se to podělá.“ Merkelová od svého počátku v postupu vzhůru na německý politický Olymp pečlivě dbala, aby na jedné straně nijak neurazila apoštoly lepších zítřků, jakými jsou Zelení (Die Grünen), a na druhé straně aby odstraňovala z cesty kohokoli, kdo by ji mohl zastínit anebo ohrozit ve vlastních řadách. „Pružní“ socialisté nebyli nikdy vážnějším problémem, protože když to už nešlo jinak, tak se s nimi bez problémů dohodla.

Jak to tak u politiků bývá, vysoký post změní jejich osobnost. Mnohý z nich získá pocit, že je neomylný. A když mu ještě připočte tu a tam nějaké vlivné médium označení nejmocnější ženy světa, je vymalováno. Problémem Merkelové je, že se potřebovala zapsat do dějin jako další „dějinný“ kancléř, tak jako Adenauer či Erhard, kteří vybudovali nové poválečné Německo a přivedli je na cestu hospodářského zázraku, či Kohl, který se stal kancléřem sjednotitelem. Merkelová prostě bezprecedentně - bez ohledu na zákony EU, na německou ústavu a na německé zákony - nastoupila již před lety (za mohutné podpory všech patolízalů z velké koalice) cestu zničení jak Německa, tak i Evropské unie. To vše dokázala masivní podporou a realizací bezuzdné promigrační politiky, k čemuž jí asistovali stejně zpitomělí politici zejména ve Skandinávii či v zemích Beneluxu. Stalin by se za takové zhovadilé sociální inženýrství červenat nemusel. Proti tomu program NSDAP „Lebensborn“ je srandovní legráckou pár pomatenců. A hlavně, Merkelová tak učinila bez ohledu na své sousedy a partnery. Nyní, kdy se jí věci vymykají z rukou, má tu drzost požadovat solidární postoj všech kolem a mistrovat je.

Víme, že Merkelová do dějin nakonec vstoupí. Bude kancléřkou „hrobařkou“. Bude důkazem, kam může dojít člověk, když zcela zpitomí mocí a když dojde k názoru, že sám nejlépe ví, co je nejlepší pro jeho národ, potažmo pro nás blbečky kolem v blízkém zahraničí . Na otázku „Kam kráčíš Angelo Merkelová?“ si každý z nás může snadno odpovědět. Já to vidím takto: Kráčí do pr...e! Ale my tak nějak s ní.