Je u nás mnoho lidí – a pohříchu je mezi nimi velké množství vrcholných politiků včetně prezidenta –, kteří jsou ochotní považovat Rusko za zemi, které se není třeba bát, jednak protože je daleko od nás a druhak že už to není SSSR se svými neblahými praktikami vývozu socialismu na pancířích tanků a je to perspektivní trh, kde to umíme; jenže treťjak – Rus je Rus, jeho povaha je už taková, ze nic mu není svaté a kam stoupne jeho noha, většinou okovaná, tam sto let tráva neroste. Máme s tím opravdu bohaté zkušenosti, i když si sami za to do značné míry můžeme, ale poučit se nehodláme. EU, zdá se, také stále ještě má dojem, že se dá jednat, handlovat a omlouvat to obchodními zájmy a hlavně největší mantrou evropských politiků: záchranou pracovních míst.

Nejnovější postup Putina a jeho kohorty v oblasti Azovského moře, postup ozbrojených jednotek na ukrajinském území směrem ke Krymu a vyjádření V. Čurkina v RB OSN (to jméno sedí – nomen omen) hovoří za vše. Že si tam ruští hoši bojují s mohutnou technikou v době své dovolené, je správné vysvětlení odpovídající slavné ruské tradici. Mimochodem, je to asi pravda, protože italští hoteliéři hlavně z jihu si stěžují, že jim ubývá ruských hostů – aby ne, když tráví dovolené na tancích a OT nebo u dělostřelectva v Poazoví. Čurkin to navíc dotvrzuje po svém: sami si za to Ukrajinci holoubkové můžou – bojují proti svému obyvatelstvu. To už velký Leonid Ilji říkal v Čierné při Čope: eto vaše dělo. A chudinky ze Sdružení ruských matek mají strach o své synky – jelikož nemají o nich žádné zprávy. Možná bylo na místě je lépe vychovat a vysvětlit jim, že zabíjet do jiných zemí není správné. Třeba dánské nebo české matky, pokud vím, to docela zvládají.

EU a NATO mají o čem rokovat v těchto dnech, ale už nyní je třeba říci: je třeba se pochlapit. Když Rus nabyl dojmu, že ho západ potřebuje tak moc, že si může dělat, co chce, a že se bude přepisovat mapa Evropy tak, jak hudlá na balalajku Putin a do světa to vyhlašuje ten neřád Žirinovskij svou nevymáchanou vyžranou papulou, je třeba přijmout tvrdá opatření, včetně těch nejtvrdších. Na východě Ukrajiny se totiž nepřepisuje tamní hranice (už ani na Krymu tomu tak nebylo), ale Rus začal s přípravou přepisování pro futuro i hranice jiných; kam až se mu to dovolí, tam to udělá a nemusí to ani trvat dlouho. Svoji iredentu má leckde jinde a scénář si již vyzkoušel na Krymu a nyní na východě Ukrajiny probíhá dolaďování a cizelace. Je čas přestat žvanit a je třeba poskytnout složkami NATO ráznou pomoc ukrajinské armádě v co nejkratším čase, včetně účinné logistické a případně i vojenské podpory. Je třeba dát Rusům najevo, že nejsou salonfähig a že už toho je dost. Za každou cenu, Miloši Zemane a Bohuslave Sobotko, ať to stojí co to stojí.