Začátkem 80. let ochranáři z Prokopského údolí podnikli cestu do Finska. Stála je celoroční dřinu na brigádách, účast na všelijakých aktivitách - a za zásluhy vznikla Expedice Pohjala. Omlouvám se všem tehdejším účasníkům, ale při promítání obrázků z Finska mně utkvěla v hlavě jediná věc.

Zaujala mne socha maršála Mannerheima z Helsinek a stála oproti pomníku bojovníků finských Rudých gard, které maršál porazil v kruté občanské válce po ruské revoluci. Oba pomníky zaujaly tehdejší ochranáře a zeptali se na to finských kolegů. Odpověď zněla: “Ve finské historii mají místo ti i oni, všichni patří k našemu národu a je třeba historii znát, abychom si z ní mohli vzít poučení.“

A tak mě drobet děsí zoprávy o shazování pomníků z občanské války ve Spojených státech. Není to o pomnících slouhů cizích nájezdníků, jako v některých nejmenovaných zemích. Viděl jsem v televizi pamatník voortrekerů z búrské historie v jižní Africe. Ukazovali v tom dokumentu černošské děti ze školního zájezdu při návštěvě tohoto památníku.

Neříkal snad Martin Luther King něco o tom, že sní o chvíli, kdy k jednomu stolu zasednou potomci otroků a otrokářů? Jak mohou zasednout, když zfanatizovaní blbci z obou stran řeší historii z dnešního pohledu? Nepatří snad k historii Spojených států generál Lee i Harrieta Tubmanová? Proč oproti soše generála nestojí pomník hrdinům podzemní železnice - kdy bílí i černí dopravovali utíkající otroky do severních států a do Kanady?

Tenhle spor ve Sojených státech není sporem jen ve Spojených státech - a pokud účastníci nedostanou rozum, skončí to ničením pomníků jinde. Nenajdou se zájemci o svržení pomníků u Trocnova, Přibyslavi, Lipan? Co takhle například Bohdan Chmelnický na Ukrajině? Hrdinové z pomníků vždycky proti někomu bojovali. To je ovšem velmi politicky nekorektní - co kdybychom tedy odstranili všechny pomníky celosvětově? Jen abychom se někoho nedotkli. A o čem se děti budou učit v dějepise? Je vůbec dějepis politicky korektní?