Šermovat příklady Švédska či Finska je zavádějící

Přijde-li řeč na Ukrajinu, často padá slovo neutralita. Vladimir Medinskij, poradce prezidenta Putina, řekl, že prý sama Ukrajina přišla s tím, že se může stát rakouskou či švédskou verzí demilitarizovaného státu. Dejme tomu. Ale připomeňme, že samotný pojem neutrality už ztratil hodně ze svého kouzla. A příklady neutrálních států nelze házet do jednoho pytle.

Švédsko je příkladem země, jež se k neutralitě dostala evolučně. Dnes působí neuvěřitelně, že v 17. století patřilo Švédsko – vedle Francie – k vítězům třicetileté války. Ještě počátkem 18. století bylo rovnocenným soupeřem Ruska. Ale pak přišla porážka a Švédsko ji reflektovalo. Od roku 1814 nevedlo žádnou válku, tudíž si o neutralitu řeklo samo. Ale je to skutečná neutralita, patří-li mezi velké vývozce zbraní? Toto se míjí s představou o budoucí Ukrajině.

Rakousku neutralita přinesla vítězství narativu o „první oběti Hitlera“. Ač Rakousko bylo od roku 1938 součástí třetí říše a v roce 1945 obsazeno spojenci, státní smlouvou z května 1955 a zákonem o neutralitě se stalo téměř normální zemí. Tedy něčím, nač Německo muselo čekat do sjednocení v roce 1990. Rakouská neutralita byla výsledkem dohody vítězných mocností, tedy něčím, s čím Ukrajina počítat nemůže.

K její realitě by mohla mít blízko neutralita finská. Vznikla v roce 1955 coby řešení předešlé války se Sovětským svazem. Aby se k ní a k obnově suverenity Finsko propracovalo, muselo již dříve Sovětskému svazu odevzdat části svého území. Toto by mohl být v některých představách inspirativní příklad pro Ukrajinu. Ale i ten má své meze. Území Finska Moskva nikdy nepovažovala za součást jádra své historie či kultury. I za „finlandizace“ si Finsko uchovalo status západní společnosti. Mohlo by něco podobného fungovat na Ukrajině, kterou Moskva považuje za součást jádra své historie i kultury? Dokud tomu tak bude, případná vojenská neutralita Ukrajiny na protektorském vztahu Moskvy k ní nic nezmění.

LN, 19.3.2022