Západ EU chválí ty, které donedávna démonizoval

Morawiecki, Kaczynski, Janša, Fiala. Tito lídři ze středovýchodní Evropy nepatří k oblíbencům progresivistických médií na západě EU. Takže píší-li o nich západní média s úctou, něco to znamená. Přinejmenším to, že jejich návštěva v bojujícím Kyjevě nebyla jen hrdinným gestem, ale hájila pozici celé EU. Však tam nebyli jen jako vyslanci svých zemí, ale i jako zástupci Evropské rady.

Poslední týdny mění priority a toto je jedna ze změn. V zrcadle ruské invaze na Ukrajinu působí spory Bruselu s Polskem o právní stát jako detail. Důležitější je postoj vyjádřený návštěvou v napadené zemi a schůzkou s jejím vedením – první takto vysokou u prezidenta Zelenského od 24. února. A to je něco, co se cení v Kyjevě, v Bruselu i v médiích.

Dotyční lídři úctu získali. „Odvaha Východoevropanů a arogance Západu“ zní titulek listu Die Welt. Ten, podobně jako jiná média, připomíná i srpen 2008 a cestu prezidentů baltských zemí, Ukrajiny a Polska do Tbilisi za bojů s Ruskem. Lech Kaczynski (poté zesnulý bratr nyní aktivního Jaroslawa) tam řekl: „Dnes je to Gruzie, zítra Ukrajina, pozítří baltské země a pak je na řadě snad i mé Polsko.“ Teď ta slova působí prorocky. Ale tehdy byl Kaczynski na západě EU démonizován coby ultrakonzervativec strašící Ruskem. Dnes už si skoro nikdo v Evropě nemyslí, že šlo o plané strašení.

Plyne-li z toho nějaké poučení, tak možná toto. Neberme to tak ode zdi ke zdi. Jisté výstrahy prostě platí, byť s nimi přichází člověk z nepřátelského ideového tábora. Připomeňme i slova prezidenta Václava Havla z jeho projevu k americkému Kongresu v únoru 1990: „Chcete-li pomoci nám, pomozte Rusku.“ Havlův argument se s tím Kaczynským nevylučuje. Naznačuje, že kdyby Západ před třiceti lety postupoval vůči Moskvě strategičtěji, Rusko si mohlo ušetřit své „devadesátky“, éru divokého kapitalismu i západní arogance, jež dláždila cestu k nástupu Putina, revanšismu i agresivitě, a my jsme nemuseli až tak moc strašit Ruskem.

LN, 17.3.2022