GLOSA: Klidná síla Francie
Po 20 letech má prezident šanci obhájit mandát
Emmanuel Macron nakročil k obhajobě úřadu. Do finále volby hlavy Francie postoupil s Marine Le Penovou. Jako před pěti lety a jak se očekávalo i teď. Ale zatímco v roce 2017 byl mezi nimi odstup 24:21,3 procenta, teď činí 27,6:23,4 procenta. Důležitější je ale něco jiného.
V roce 2017 získali radikálové – Le Penová na pravici, Mélenchon na levici – v prvním kole 41 procent. Letos 45, a připočteme-li protiimigračního Zemmoura, jsme u 52 procent hlasů. Proto Macron varuje, že není nic jisté. Jenže ve dvoukolovém systému musí varovat každý vítěz prvního kola, chce-li udržet motivaci svých voličů. Známe to z voleb do Senátu.
Ale to, co působí v úhrnu hrozivě, Macrona ve druhém kole až tak neohrozí. Radikálové jako celek se na Le Penové neshodnou („ani hlas pro ni“, varuje voliče Mélenchon). Jenže o společnosti ta čísla vypovídají. Třeba o tom, že zlomila hůl nad socialisty. Jejich kandidátka Hidalgová získala méně hlasů než kandidát komunistů. A gaullisté, tradiční síla francouzského konzervatismu? I jejich hvězda Pécresseová zůstala pod pěti procenty.
Ať už si o Macronovi myslíte cokoliv, v době, kdy Anglosasové propadají kulturním válkám a Němci zelené převýchově společnosti, si Francie udržuje statut normální a vypočitatelné země. Přitom žije v roce 2022, do kterého Michel Houellebecq umístil děj románu Podvolení. To už měla být podle jeho fantazie Le Penová tak silná a odpor ke spolupráci s ní tak tuhý, že vládu sestaví koalice socialistů a muslimů. Upřímně, vidíte někde její výhonky? Ale počkejme do června, to Houellebecqa prověří parlamentní volby.
LN, 12.4.2022
